Poměrně klidnou hladinu vzdělávacích institucí rozvířily v poslední době zprávy o záměru vlády zvýšit DPH na služby v oblasti vzdělávání, včetně jazykového. A to bez ohledu na to, že právě jazykové vzdělávání by mělo mít v souvislosti s naším vstupem do EU prioritu. Proč? Důvodů je víc. Třeba ten, že znalost alespoň jednoho cizího jazyka je ve zbytku Evropy naprostou samozřejmostí. Plynule hovořit tak dokáže více než polovina Evropanů (53 %). Pokud to jsou Britové, Francouzi či Němci - mají samozřejmě náskok - o další světový jazyk víc.

Pro nás to znamená naučit se dobře, tj. slovem i písmem, hovořit nejméně dvěma světovými jazyky, což údajně zvládá 25 % občanů EU. V České republice patřila k tradici znalost němčiny a ruštiny. Ale ruku na srdce, kolik lidí, alespoň z té starší generace, tyto jazyky dokonale ovládá? U mladých lidí vede bezesporu angličtina, která je hlavní komunikační řečí evropského kontinentu, ale ani její znalost není podle posledních výzkumů uspokojivá. To, že tímto světovým jazykem vládne pouze 27 % obyvatelstva ČR nám nedává mnoho šancí uplatnit se v náročném boji o zaměstnání v Evropské unii.

A tak by mělo být nejen v zájmu každého občana, ale i státu a tzv. tripartity, vytvářet podmínky a podporovat zájem o jazykové vzdělávání a ne jej brzdit zvyšováním daní. Bez znalosti cizích jazyků se dnes, a natož zítra, lidé v zaměstnání neobejdou. Ani zahraniční investoři a podnikatelé nebudou mít zájem angažovat se v zemi, kde jim jen málokdo porozumí. A konečně, dobrá znalost alespoň jednoho cizího jazyk patří k základní gramotnosti obyvatelstva. Ta je obrázkem kulturní úrovně každého státu, který má ambice patřit k té vyspělejší části světa.

šéfredaktorka