Konec konců, je přece rozumné předpokládat, že přístup k penězům a vybavení pracoviště rozhodují o výsledku. Takže když se nějaký projekt opožďuje, manažeři zpravidla žádají o další zdroje. Omezení zdrojů je přitom považováno za překážku, která všechno jen zpomalí. Takto uvažující manažeři však mohou snadno spadnout do pasti, které se říká "házení peněz do problému". Když projekt neuspěje, poukáže se na to, že "nestačily peníze", nebo se posteskne "kdybychom tak na to měli více času". Závislost na zdrojích se však nevyplácí.

Závislost na zdrojích zatemnila uvažování lidí v mnoha situacích, ve kterých je jistá nedostupnost zdrojů žádoucí, protože potenciálně vede k výjimečnému výkonu a podporuje vznik inovací.

O produktivitě inovací je možné uvažovat v kontextu velkého podniku, který investuje 100 milionů dolarů, aby vytvořil nový produkt, přičemž stejný produkt by začínající firma dokázala vyvinout jen s využitím nadšení a úsilí. Vezměme například vztah mezi švýcarským farmaceutickým gigantem Roche Holding Ltd. a firmou Genentech inc. Podle manažerů Roche, byla za velkými investicemi do Genentechu úvaha, že Genentech byl schopen dosáhnout významně vyšších zisků z výzkumu a vývoje než Roche.

CHVÁLA OMEZENÝCH ZDROJŮ

Omezené zdroje pohánějí inovace dvěma způsoby. Omezení zdrojů může vést buď k "podnikatelským" přístupům k zabezpečení chybějících financí, nebo k žádoucí pracovní síle/ výkonnosti. Například inovační program Royal Dutch Shell dlouho využíval své sociální sítě, přičemž jeho pracovníci konzultovali s technicky kvalifikovanými kolegy mimo firmu, ochotnými pomoci jen za poděkování. V tomto systému se inovuje navzdory nedostatku zdrojů, proto se využívá spíše sociální než ekonomická strategie. Proto může různé "kutilství" a "využívání známostí" zčásti nebo úplně nahradit sytém, v němž by menší sociální zapojení vedlo k zaplacení plné ceny.

Zdá se tedy, že "úspornost ve zdrojích" (snaha o využití nejmenších potřebných zdrojů nezbytných k dosažení žádoucích výsledků) má své opodstatnění. Například týmy vývojářů mohou využít testovací zařízení o víkendech, kdy je bez problémů dostupné a zadarmo. Podobně se dají využít odborníci z dodavatelských firem, které jsou rády, když "teď" mohou pomoci, a později uzavírat zajímavé obchody.

Nedostatek zdrojů může přímo podporovat inovativní týmovou výkonnost. V duchu hesla "nezbytnost je matka vynalézavosti" mohou mít týmy lepší výsledky právě proto, že jsou zdrojově omezené. Například psychologové v laboratorních experimentech zjistili, že když mají subjekty velké prostředky, jsou mnohem méně inovativní, než když jsou jejich prostředky omezené.

POTVRZENÍ PRAXÍ

Zdá se dokonce, že lidská mysl je nejproduktivnější právě v situaci, kdy je něčím omezena. V takovém případě nás spíše napadne něco nečekaného. Představte si například, že se na poslední chvíli ohlásí hosté a my jim chceme nabídnout večeři. Hlavním omezením jsou dostupné ingredience a čas. Můžeme například vytáhnout osvědčený recept, a pak zamířit do supermarketu pro chybějící potraviny. Můžeme ale také začít prohlídkou chladničky, abychom zjistili, co tam skutečně je, a pak jednotlivé prvky tvořivě zkombinovat- přijít s něčím novým. Mnoho kuchařů dosvědčuje, že druhý způsob, i když je riskantnější, často vede ke kreativnějším a více ceněným pokrmům.

Jak může být prospěšný nedostatek zdrojů, dokazuje též situace, kdy různé týmy pracují na stejné věci v různých podmínkách a s různými zdroji.

Tak např. probíhal po druhé světové válce vývoj tryskového pohonu. V tomto oboru bylo tradičním problémem enormní množství tepla, vytvářeného spalováním. Čím větší výkon potřebujeme, tím více paliva a vzduchu musíme vložit, přičemž však vyprodukuje vyšší teploty a hrozí např. selhání motoru kvůli únavě materiálu. Existují jisté kovové slitiny, které lépe vzdorují teplu než jiné, ale ty jsou vesměs drahé. V poválečné éře soutěžilo několik amerických týmů a několik německých týmů v nepsaném závodě, kdo toto dilema vyřeší dříve.

V sázce bylo hodně, když uvážíme, že začala studená válka a Západ potřeboval získat spolehlivou tryskovou technologii. Německý tým nakonec vyhrál tím, že navrhl radikální změnu statu quo. Vyvinul "technologii bypassu", v níž listy rotoru a ostatní součásti stroje, obzvláště vystavené vysoké teplotě, byly vyrobeny duté. Vzduch mohl skrze ně proudit a ochlazoval je tak.

Americký tým měl v podstatě neomezené prostředky. Mohl si koupit jakýkoli materiál, aby vytvořil co nejodolnější slitinu. Německý tým byl naopak nucen spoléhat se na levnější slitiny, protože měl k dispozici daleko méně finančních prostředků a jednoduše si nemohl dovolit dražší kovy.

Samozřejmě i šetrnost má své meze. Jinak by méně a méně zdrojů vedlo ke stále horším výsledkům. Jde tu však o realistický přístup manažerů k požadavkům vývojových týmů.


Gilbert, M.: In Praise of Ressource Constrains. MIT Sloan Management Review, jaro 2007, s. 15 - 17; výtah

- pap -

Související