O významu inovací pro budoucnost firmy není sporu. Proč má tedy tak málo firem promyšlený inovační proces? Na tuto otázku se snažil získat odpověď průzkum u více než 30 velkých společností z několika odvětví v USA a v Evropě. Průzkum probíhal formou semistrukturovaných rozhovorů s top manažery výzkumu a vývoje, marketingu a výroby. Průzkum byl doplněn analýzou dat z výročních zpráv těchto společností. Na základě průzkumu bylo identifikováno pět fází procesu úspěšné inovace.

Fáze č. 1: Vznik a mobilizace inovativních myšlenek

Tato fáze je startovní čarou pro nové myšlenky a návrhy inovací. Měla by být poháněna jednak konkurenčním tlakem a jednak snahou prozkoumávat nové možnosti, vynalézat něco nového. Jakmile je k dispozici nějaká nová slibná myšlenka, je třeba ji mobilizovat, tj. přesunout ji do jiné části firmy a ověřit její životaschopnost. Může jít například o přesun z vývoje do marketingu. Vynálezci většinou nemají marketingové zkušenosti. Nová myšlenka potřebuje často ještě někoho dalšího, kdo ji bude podporovat. V tom je podstata mobilizace. Pokud se mobilizace vynechá, může nastat zpoždění nebo dokonce může dojít ke zhroucení celého inovačního procesu.

Fáze č. 2: Prosazování a prověřování nové myšlenky

V této fázi se posuzují a porovnávají plusy a minusy nové myšlenky. Prosazování a prověřování musí probíhat současně, aby se vyřadily myšlenky, kterým chybí inovační potenciál, a zároveň aby nedošlo k odmítnutí nových myšlenek jenom na bázi jejich novosti. K inovační úspěšnosti přispívá, když je proces hodnocení a prověřování nových myšlenek standardizován a vše probíhá transparentně. Zaměstnanci budou mnohem ochotnější předkládat nové návrhy inovací, když budou dopředu vědět, jak a podle čeho jejich myšlenky budou posuzovány a hodnoceny. Naopak zaměstnanci bývají demotivováni, když se na jedné straně vyzývají, aby předkládali nové myšlenky, a pak nedostanou dostatečnou zpětnou vazbu o tom, proč jejich nápady nebyly přijaty k realizaci.

Fáze č. 3: Experimentování

V tomto stadiu se testuje realizovatelnost nových myšlenek v dané firmě, v daném čase a pro daný trh. Je nutné určit, kdo bude zákazníkem a k čemu bude novou věc nebo službu používat. Tím se například může zjistit, že nápad je to skvělý, ale buď předstihuje dobu, nebo není vhodný pro konkrétní trh. V takovém případě z toho nemusí být inovační neúspěch, nová myšlenka se může stát katalyzátorem pro vznik nějaké další inovace. Experimentování může někdy znamenat, že se nová věc ověří v malých rozměrech - například u návrhu nového designu interiéru v jedné pobočce. Po vyhodnocení ohlasů na nový interiér lze návrh inovace upravit a postupně šířit dál.

Fáze č. 4: Komercializace

V této fázi se zjišťuje u zákazníků, zda inovace řeší jejich problémy nebo zda jim přináší nějaký nový užitek. Pak lze analyzovat náklady a přínosy inovace a navrhnout kalkulaci. Vynález nebo jakákoli jiná nová myšlenka se stává inovací až tehdy, když projde úspěšně fází komercializace.

Fáze č. 5: Implementace a rozšíření inovace

Implementace a rozšíření jsou dvě strany stejné mince. Rozšíření představuje proces získání podpory celé firmy pro novou věc. Implementace inovace znamená vytvořit potřebné struktury a uvolnit zdroje pro zařazení inovace do výroby a provozu firmy. Dobrým příkladem je v tomto směru firma IBM, která zapojuje své zaměstnance do vzniku nových myšlenek formou tak zvaných "innovation jams", inovačních setkání, na kterých jsou přítomni i klienti firmy, obchodní partneři a dokonce rodinní příslušníci zaměstnanců. IBM dává také každému podíl na úspěchu nové věci.

The Five Stages of Successful Innovation. Mit Sloan Management Review, jaro 2007, s. 8 - 9; výtah

- pn -

Související