Inovací se často míní lineární další vývoj něčeho již známého. Tento způsob inovace může vést k vynikajícím výrobkům. Jezdíme dnes v nejlepších autech, sedíme před nejrychlejšími počítači a pracujeme s multifunkčním zařízením. Lineární další vývoj stále téhož však někdy směřuje do prázdna, resp. proti zdi. Teprve systémovou inovací, která se neorientuje na předem dané struktury ani na technická řešení, lze pochopit roli zákazníka a porozumět jeho potřebám. Co vlastně chce zákazník? A jak jej lze podpořit?

Technika již není účelem ani prostředkem a slouží výstavbě infrastruktur. Potřebuje k tomu stroje, mikroelektroniku, rychlé čipy nebo dobré suroviny, které se musí dále vyvíjet. Pro inovativní systémy je rozhodující správná kompozice správných infrastruktur, které se musí nově navrhovat.

Bez toho nelze účelně využívat nové základní technologie (informační, komunikační a identifikační), protože nefunguje zapojení do vhodných sítí infrastruktur jednání a znalostí na bázi dosavadních tradičních systémových architektur.

Sice už jsme v tzv. informačním věku, ale technická zařízení pocházejí stále ještě z průmyslového věku. Musí se proto splnit dvě úlohy: jednak zapojení mnoha informací do sítí, aby se daly využívat k užitečnému poznávání a pak toto poznávání inteligentně propojit s reálným světem, s infrastrukturami jednání. Dnes nám chybí zejména tento druhý krok. Toto propojení znalostí a jednání do nově definovaných a do sítě spojených systémových souvislostí je totiž smyslem systémové inovace.

KLÍČ K BUDOUCNOSTI: IDENTIFIKAČNÍ TECHNOLOGIE

Kolik máte kreditních, zákaznických, členských a průkazových karet? Dojem může klamat, že každá z těchto karet má nějaký jiný význam. Všechny však plní tutéž funkci: identifikovat majitele. Jsme tedy jakýmsi vzorovým člověkem Maxem, který je jednou oprávněn jezdit autem, jindy vydávat peníze, jít na fotbalový stadion nebo do posilovny, shromažďovat bonusové kilometry atp. Vzorový člověk Max je stále týmž člověkem, nezná však bohužel příslušný systém.

"Bujení karet a identit" začne být obtížné a stává se nesmyslným, když musíme ukazovat několik karet najednou, abychom dosáhli jednoho jediného procesu, např. při placení v obchodě se zákaznickou a kreditní kartou nebo při pronajímání auta.

Inteligentní interakce mezi člověkem a systémem vyžaduje oboustrannou identitu. Systém musí vědět, s kterým zákazníkem má jednat - a naopak. Uživatele stále znovu překvapuje hlubina a neschůdnost systému. Musí se proto vyrovnávat s anonymní masou a podle toho i nespecificky a nepřesně reagovat. Další hádankou je bezpečnost a ochrana dat. Identifikační technologie je klíčem k budoucnosti, který lze najít jen příslušně otevřeným a nepředpojatým způsobem přístupu.

Nová systémová architektura je podmíněna vysokými základními investicemi. Když se má taková elektronická karta (jako je např. ve Švýcarsku karta CASH) používat jako náhrada drobných peněz jen bodově, v některých parkovacích domech nebo v obchodech, najde tento systém sotva šanci se v nich uplatnit. Nákladná infrastruktura, která by byla potřeba pro optimální zavedení systému, zabraňuje velkoplošnému rozšíření. Důsledkem toho je, že např.s běžnou letenkou a pasem se musí na letišti stále pobíhat a opakovaně se identifikovat ať už při proclívání, při kontrolách bezpečnosti nebo u východu.

Ukázalo se, že identifikaci a vstupní oprávnění lze v těchto oblastech poměrně snadno vyřešit. Jde tu o uzavřené a přehledné systémy, jako například tiket uložený v hodinkách (Swatch) nebo v rukavici (Gore Tex), které umožní rychlý a jednoduchý přístup do určité oblasti. Takto se dá jet výtahem, navštívit kryté koupaliště, použít místní dráhu nebo si vypůjčit lyže. Kromě rozsáhlého využívání systému to vyžaduje též interdisciplinární spolupráci s organizacemi, které nabízejí rozdílné služby, ale i správnou realizaci.

VIZE MOBILITY ZÍTŘKA

Přes veškerý technologický pokrok je právě automobil tím dopravním prostředkem, který funguje nejhůře - a to i přes vysoký stupeň jeho technické zralosti - nebo právě pro něj. Neexistuje lepší příklad než historie automobilu, na němž by se dalo demonstrovat, jak trvalý lineární vývoj vede do slepé uličky. Automobil přesto nabízí výhody: lze jej pružně, pohodlně a komfortně využívat bez velkých příprav. Je to zkrátka ideální prostředek pro rychlou změnu místa. Ovšem i seznam jeho nedostatků je dlouhý a dosti závažný. Auto zapáchá, poškozuje životní prostředí, je hlučné a zabírá dost místa. Navíc je drahé, a to tím spíše, když k tomu zahrneme i celé prostředí, jako je stavba silnic, hospodaření s energiemi a veškerá infrastruktura, které je třeba k udržování široce rozvětveného systému individuální dopravy.

Již dlouho tu nejde o detailní technické otázky, ale o otázky celého systému. Má smysl uvádět do pohybu přes půldruhé tuny hmotnosti s enormní spotřebou energie na urychlování a brzdění, aby se půldruhé osoby dopravilo z místa A do B? Je účelné zaplavovat města automobily, které většinou někde stojí? Budeme chtít po celý život vydávat za svůj automobil více peněz než za bydlení, cestování nebo za výchovu dětí (či přinejmenším o něco méně)?

V budoucnu půjde o přechod od individuální k masové přepravě, či o individualizaci masové dopravy. Vizí pro mobilitu by mohla být jakási kolejová síť pro individuální dopravu, kde bychom se pohybovali v jednotlivých kabinách, které by se spojovaly do vlaků. V nich by se zvládly delší vzdálenosti a při příjezdu do žádaného cíle by se z nich kabiny oddělily. Zda by takové kabiny byly volně použitelné, objednatelné a/nebo individuálně vybavené, by pak už nebylo otázkou systému, ale spíše už jen otázkou individuální chuti a image.

Instalace takového systému by si jistě vyžádala vysoké náklady. Již dnes však udržování dopravního systému vyžaduje obrovskou péči, a to jak technického, tak finančního druhu. Přechod na technologii vodíku nebo palivových buněk, což dnes často automobilový průmysl uvádí jako perspektivu budoucnosti, by byl sotva méně technologicky a cenově nákladný než uvedený radikální střih. Uvedený scénář netroskotá totiž na nákladech či technologiích, ale na zúženém způsobu myšlení. Jde tu spíše o zájmy mocných průmyslových odvětví co nejdéle prodávat vozidla, pohonné hmoty nebo protihlukové stěny.

Konec systému individuální dopravy, tak jak jej dnes známe, je už v dohlednu. Poznat to je i na tom, že technologie již dlouho neučinily zásadní pokroky. To je vždy zřetelný úkaz, že už byla dosažena a překročena špička prostředí daného systému. Podnikům, které se pohybují na trzích blížících se bodu zlomu, lze jen doporučit, aby se včas začaly rozhlížet po nových tržních šancích.

BUDOUCÍ VÝVOJ

Včas identifikovat trendy, a tím i nové řetězce tvorby hodnot, to není ani tak otázkou schopnosti předvídat, jako spíše otázkou souvislostí procesů a jejich znázornění. Stále platí zásada základní procesy rozšiřovat dvoustranně: jednak až k počátku výroby, jednak až ke konečnému zákazníkovi. Tímto širším postupem lze najít nová obchodní pole. Ta mohou být i v bližším okolí vlastního trhu ještě neobsazena, protože chybí technologie, nebo proto, že se jejich obsazení dosud zdálo hospodářsky nezajímavé. V tomto rozšířeném prostředí lze najít účelné doplňky vlastních procesů tvorby hodnot. Centrem návrhu je aplikace, při níž jde o všechno.

Budoucí činnost se už nebude týkat produktů, ale aplikací zaměřených přímo na specifické požadavky procesu, trhu a lidí. Stále méně půjde o výrobu technických výrobků a stále více o nabídku služeb zaměřených na individuální požadavky a na pohodlnou a jednoduchou manipulaci s nimi.

Nový růst lze generovat novým způsobem myšlení a systémovým pohledem, ale i důsledným zaměřením na zákazníka a integrací nejmodernějších technologií. Tento vývoj se již začíná projevovat v mnoha oblastech. Například mobilní telefony jsou už v zásadě "bezcenné", protože jsou rozšířeny velkoplošně a zákazník platí za jejich užívání. Podobně je tomu také s tiskárnami. Ty se dnes sice prodávají velmi levně, ale prodraží se trvalé nakupování patron s tiskovou barvou. Podobně na tom jsou i milovníci hudby. Ti se ještě před několika lety pyšnili svou sbírkou dlouhohrajících desek nebo cédéček, které však ztrácejí svůj význam ve věku hudebních přehrávačů MP3, kdy si lze kdykoli nahrát jakoukoli skladbu. Proč bychom si totéž časem nemohli představit i u praček, rekordérů, DVD nebo přístrojů Nespresso?

Uvedený vývoj bude zcela jistě dále pokračovat. Výrobky budou ztrácet na významu, ať už půjde o automobily, počítače či vrtačky. Poroste však význam aplikací, zejména jejich mobility nebo datového managementu. Páteří hospodářství a společnosti se stanou do sítí propojené infrastruktury, do kterých se zákazníci zapojí a budou je využívat jako dnes internet.

Weisshaupt, B.: Mit Systeminnovation die Welt neu entwerfen. io new management 6/2007, s. 46 - 48; zkráceno

- bou -

Související