V letech 2009-2011 prošel český podnikatelský sektor obdobím dramatických úspor a restrukturalizací. Přineslo drastické poklesy zakázek v průběhu 2-3 měsíců. U řady firem nastal pokles obratu o více než 50 %, a to doslova během pár týdnů.

Nyní, v roce 2012, jsme v polovině volebního období. Máme za sebou více než dva roky opatření - to jest permanentních škrtů ve veřejném sektoru a tudíž dva roky plošných škrtů ve státní správě. Tyto dva roky jsou v krizové situaci přespříliš dlouhé a mohou znamenat pád ve spirále bez další možnosti rozumně zabrzdit.

Ještě před čtyřmi lety tvrdili politici v Řecku, že si s deficitem poradí sami. Tehdy už ovšem každý rozumný ekonom věděl, že je to jen klamání veřejnosti.

V České republice jsme však rovněž svědky dlouhodobého podivného klamání veřejnosti. Neustále jsme utěšováni, že máme šestou nejnižší nezaměstnanost v evropské sedma-dvacítce, že naše zadlužení nás řadí do té lepší poloviny v EU. Asi největší lež je pak neustálé omílání 3% hranice zadlužování ve vztahu k celkovému HDP. To je to nejpodivnější zaklínadlo, které je silně zavádějící a dětinské. Připomíná to žáka, který donesl ze čtyřku z diktátu s tím, že "nebyl nejhorší, někteří měli i pětku!" To je tedy skutečně úspěch.

JAK JE TO SE ZADLUŽOVÁNÍM

Onen takzvaný limit 3 % HDP znamená ve skutečnosti pořád tvrdých 114 miliard korun ročně, tedy to, že se zadlužujeme nikoliv 3 % ročně a nemáme dluh jen 41 % ze zavádějícího srovnání ve vztahu k HDP, ale zadlužujeme se necelých 11 % ročně v poměru k výnosům a náš dluh aktuálně činí plných 148 % ročních výnosů státního rozpočtu!

Kupní síla obyvatel přitom nadále poměrně radikálně klesá, další zdražování způsobuje po-kles spotřeby, zvyšování nezaměstnanosti, nárůst výdajů občanů a logický další pokles příjmů státního rozpočtu. Co je pro tržní ekonomiku mnohem horší, vytratila se nejen důvěra občanů v naše veřejné lídry, ale také důvěra investorů, včetně těch domácích. V řadě sektorů se již více než DVA roky neinvestuje. Státní rozpočet se tak nadále propadá, propad se navíc zrychluje a odhad růstu HDP se mění v odhad poklesu, to vše bez jakékoliv vize, jak z této spirály smrti ven.

Každý rozumný ekonom poměřuje ekonomické parametry k celkovému výkonu své organizace, nikoliv k výkonu celého trhu. Pokud by například pomyslný řezník z Horní Dolní měřil své dluhy k celému výkonu českého maloobchodu, pak by - při imaginárním ročním obratu 10 miliónů Kč ročně a aktuálních celkových dluzích 16 miliónů Kč - jeho nárůst dluhu o pravidelný další 1 mi-lión působil navenek také jako takzvané drobné procento z celkového maloobchodního trhu, nicméně de facto i de iure je v bankrotu, protože by mu už nikdo nepůjčil a hordy exekutorů by jej dávno roztrhaly na kusy.

ŠETŘENÍ NEMŮŽE BÝT PROGRAM

Je proto potřeba, aby se do řízení státního sektoru vrátil základní selský rozum. Ano, jsou to kupecké počty, 1+1 je stále jen 2 a 114 miliard dluhů navíc ročně je prostě a bez hloupých triků s čísly jen dalších více než 10 000 Kč dluhů pro každého občana! Zároveň je vhodné si připomenout základní ekonomickou poučku pro řízení státních financí.

Klíčem k vyšší konkurenceschopnosti je v privátní firmě firemní kultura, ve veřejném sektoru organizační kultura celé společnosti. Nejúspěšnější kultury jsou řízeny podle hodnot, vedeny vizí a rozvíjejí hodnoty jako "přizpů-sobivost" a "permanentní obměna". Starají se o všechny členy společnosti rovnoměrně.

V ziskovém sektoru vedou kulturu hodnoty lídra. Kultura vede k uspokojení potřeb zaměstnanců a zaměstnanci uspokojují potřeby zákazníků, zákazníci přinesou finanční úspěchy/přínosy pro firmu.

V neziskovém sektoru také vedou kulturu hodnoty lídra. Kultura vede k uspokojení potřeb zaměstnanců/občanů a zaměstnanci zajistí splnění poslání organizace a naplnění poslání vede k provozní excelenci. Cílem neziskového sektoru tak není tvorba zisku, ale naplnění poslání organizace.

Musíme si rovněž uvědomit, že jsme součástí globální ekonomiky, že celá naše česká ekonomika je menší než rozpočet některých světových měst nebo firem. V globalizované ekonomice jsme jednoduše jen neuvěřitelně malá firma. Nemůžeme tak rozhodně jen do nekonečna šetřit, musíme především začít více vydělávat.

JAK ZASTAVIT PÁD

Naplnění poslání veřejných institucí je přitom naprosto prioritní. Proto je třeba především ihned zastavit jakékoliv další plošné škrty. Ty jen dále sníží výkon české ekonomiky a posouvají nás jen rychleji po této již velmi rozjeté spirále smrti. Je potřeba zastavit i poslední balíček škrtů v hodnotě 23,6 miliardy korun, což sníží výkon HDP o 0,4% (ČNB, 2012), přinese tedy mnohem více škody než užitku!

Ve druhém kroku je dále potřeba okamžitě posílit ekonomiku prorůstovými opatřeními, a to formou rychlých opatření v rámci krizového řízení:

Na rozdíl od minulých 20 let již nesmí právo pokulhávat za ekonomikou. Hodnoty spravedlnosti a vymahatelnosti práva jsou absolutní prioritou. Důvěra je totiž odjakživa základem svobodné tržní ekonomiky. Bylo by třeba krizovým zásahem i za cenu změn v ústavě po dohodě s opozicí ihned vyměnit vedení nejvyšších pater soudní moci a státních zastupitelství. Mohl by zafungovat jednak "princip rychlých výher", kdy občané konečně uvidí známé zločince za mřížemi, ale hlavně se zvýší míra pravděpodobnosti, že se další kroky "nerozkradou".

Nastartovat investice jako první ze dvou pilířů české ekonomiky.

Je třeba ihned vydat prováděcí vyhlášku k Zákonu o zadávání veřejných zakázek a spustit plánované investice v co nejkratší době. Do tří měsíců by pak mělo být spuštěno reálné čerpání více než 300 miliard nevyčerpaných fondů EU.

Na zastavení strmého pádu by to snad mohlo stačit. Ihned poté hledejme nové zdroje příjmů. Inspiraci lze najít v potřebách společnosti a ve skutečném poslání každé veřejné instituce. Ve spolupráci se sociálními partnery i podnikatelským sektorem nadefinujme poslání všech institucí, které využívají veřejné prostředky, jejich přínosy a sdílené hodnoty celé společnosti. Zaveďme také měřitelné indikátory výkonnosti. U každého indikátoru musí být pověřen zodpovědný lídr, který bude přinášet a realizovat novou vizi a bude zodpovídat za splnění indikátorů - včetně hmotné odpovědnosti a ručení veškerým sou-kromým majetkem pro případ, že by měl ve veřejných zakázkách "staré návyky". Vize, poslání a indikátory výkonnosti, ale hlavně jejich měření pak učiňme veřejnými, třeba i v reálném čase, což díky novým technologiím lze. Kdo nemá měřitelnou a finančně efektivní přidanou hodnotu k potřebám společnosti, musí z kola ven. Nejinak je to v sektoru privátním.

Ing. Libor Witassek, MBA
Managing Partner DC VISION

NEJVÍCE KRIZI ODNESLA STŘEDNÍ TŘÍDA

Majetky amerických rodin se po nedávné ekonomické krizi scvrkly. Hluboký ekonomický pokles vymazal téměř dvě desetiletí prosperity a vrátil je na úroveň začátku 90. let minulého století. Zároveň se snížily i příjmy rodin. Informoval o tom list The New York Times s odvoláním na nové údaje americké centrální banky. Hypotetická rodina, která je bohatší než polovina amerických rodin a chudší než zbývající polovina, měla v roce 2010 čisté jmění 77 300 dolarů (zhruba 1,5 milionu korun). Ještě v posledním předkrizovém roce 2007 to přitom bylo 126 400 dolarů (asi 2,5 milionu korun). Medián rodinného čistého příjmu se zároveň snížil ze 49 600 dolarů ročně (asi 992 000 korun) v roce 2007 na 45 800 Nejvíce v krizi utrpěla střední třída. Ztráty dodnes omezují její schopnost a ochotu utrácet. "(Nové údaje) doplňují podrobnosti na obrázku, o kterém už jsme věděli, že je ošklivý. " uvedl ekonom Jared Bernstein. "Ukazují, jak ničivé to bylo pro střední třídu". Dopad krize na jednotlivé skupiny obyvatel nebyl stejný. Chudí a bohatí lidé ji pocítili méně než střední třída. Ti chudí si paradoxně polepšili díky posílení vládních sociálních programů.