Existovala vždycky, i když v různých dobách a kulturách byla vnímána různě. V současné době je korupce tématem číslo jedna. Alespoň to tak vypadá. Z tisíců článků se však naprostá většina věnuje korupci spíše v oblasti politiky a státní správy, a mnohdy je pojímána téměř "lifestylově". Korupci ve firmách a etice podnikání zdaleka tolik pozornosti věnováno není.

Určitým přelomovým bodem v tomto směru byl případ Enron. Americký energetický gigant, který zaměstnával 20 000 lidí a v roce 2000 deklaroval příjmy ve výši 101 miliard dolarů, byl šestkrát po sobě vyhlášen časopisem Forbes Nejinovativnější americkou společností roku. Koncem roku 2001 se ukázalo, že vedení svou inovativnost uplatňovalo také v oblasti firemního účetnictví. Společnost s vynikající pověstí, jejíž založení se datovalo do 30. let, se zhroutila jako domeček z karet. Vyhlásila bankrot a její jméno je zřejmě už navždy synonymem podvodu. Spolu s ní se rozpadla také významná auditorská společnost Arthur Andersen, která se na machinacích podílela.

Bezprostředním důsledkem pádu Enronu byl v oblasti americké legislativy tzv. zákon Sarbanes-Oxley (často uváděný pouze zkratkou SOX), který se zabývá transparentností účetnictví a finančních výkazů, zpřísněním interních kontrolních systémů a přísným postihováním hospodářské kriminality. Cílem jeho přijetí bylo vytvořit prostředí, v němž by se finanční problémy firem daly odhalit dříve, než přerostou ve skandály, které následně ovlivňují celé ekonomické prostředí, včetně důvěry investorů.

Zákony ale, jak je známo, nemohou postihnout vše. A nejedná se jen o vymahatelnost práva. Problém je daleko hlubší a jeho řešením si dnes mnozí lámou hlavu, protože ani ono není něčím, co by leželo na dosah a bylo snadno uchopitelné. To, že mnozí z té "spravedlivé" strany barikády už se netají s pochopením či dokonce sympatiemi pro relativně jednoduchou "čínskou" cestu, nesvědčí ani tak o rostoucí krvelačnosti, jako spíš o značné míře zoufalství a bezradnosti.

TEORIE KORUPCE

Studovat korupci v organizacích z vědeckého hlediska se jeví jako poněkud obtížné i z toho důvodu, že je v různých společnostech vnímána různě. A pak jistě také proto, jak roztomile uvádějí autoři jednoho z takovýchto odborných textů (1), že "utajení a nezákonnost obklopující korupci zpravidla vylučují empirickou analýzu". Citovaný článek se však přesto alespoň pokouší přispět k pochopení mechanismů vzniku a šíření korupce v organizacích a jejích příčin.

Korupce v tomto smyslu je chápána jako "využití autority k dosažení osobního prospěchu". Dalším klíčovým pojmem je pak "trojúhelník podvodu": příležitost, motivace a ospravedlnění jako trojice faktorů, jejichž různé kombinace vedou ve výsledku k různým typům korupce.

Autoři textu se opírají o definici autority, jak ji podává Max Weber ve svém stěžejním díle Ekonomika a společnost: jako "pravděpodobnost, že určitý specifický příkaz (nebo všechny) bude danou skupinou lidí uposlechnut". Právě autorita v organizaci je tím, co poskytuje příležitost - a co zároveň vede její nositele k přesvědčení, že jim jejich jednání projde.

Weber rozlišuje tři základní typy, jimiž jsou autorita právně-racionální, charismatická a tradiční. Každému typu autority odpovídá jeden převažující motiv jednání a rovněž převažující specifický způsob, kterým mají sklon si své chování zdůvodnit (viz tab. 1). A s tím souvisí i převládající typ korupce, ke kterému jsou jednotlivé typy autorit (a tedy organizací) náchylné, a sice korupce procedurální, schematická a kategorická.

Procedurální korupce vyplývá z absence formalizovaných pravidel jednání, nebo z jejich porušení s cílem osobního zisku. Ideálním prostředím je takové, kde k povyšování dochází na základě schopností a seniority.

Schematická korupce je taková, která je přítomna v celé organizaci, na všech jejích úrovních a neustále; kdy se korupční chování již stalo v podstatě normou, součástí modu operandi. Ideálním prostředím je takové, kde dominuje slepá víra v charismatického lídra.

Kategorická korupce zasahuje dílčí, často decentralizované složky v organizaci. Ideálním prostředím je "patriarchální" typ organizace.

Je samozřejmé, že v čisté podobě a takto úhledně uspořádané se nic z toho v praxi nevyskytuje. Jako určité východisko ale popsané schéma může být užitečné.

Analýza těchto mechanismů by mohla mít praktický dopad při hledání vhodných metod prevence, pokud chceme skutečně zasáhnout hlubší příčiny problémů a nikoliv jen povrchově (a dočasně) ovlivnit vnější chování lidí. Absence této úvahy a přehlížení uvedených souvislostí je také jedním z důvodů, proč školení o etice, nemluvě o psaných kodexech, často selhávají. Například v organizaci, kde převažuje právně-racionální typ autority, která klade důraz na pravidla a postupy, nemá příliš smysl provádět školení o etice a morálce; podstatnější bude nastavit pravidla a sankce za jejich porušení. Naopak v organizacích s charismatickým vedením, a stejně tak u vedení tradičního, má větší smysl se zabývat etickými otázkami a školením v oblasti etického leadershipu než striktními pravidly, protože zaměstnanci ke svým šéfům vzhlížejí a mají tendenci kopírovat jejich přístupy, hodnoty a přesvědčení.

NEBER ÚPLATKY, NEBO SE ZBLÁZNÍŠ

Vraťme se nyní k našemu "trojúhelníku podvodu". Příležitost ke korupci je tedy zřejmá. Motivaci ponecháme stranou: co je osobní prospěch si lze snadno představit. Zajímavým tématem, u kterého stojí za to se zastavit, je však ospravedlnění. Lidé, o kterých je v souvislosti s korupcí ve firmách řeč, nebývají hloupí. Stojí za to se podívat, jakou taktiku volí, aby si svou nekalou činnost ospravedlnili, tj. zpracovali ji tak, aby s tímto vědomím mohli klidně žít.

Základní taktikou je racionalizace. Je to způsob, který umožňuje jedinci nebo kolektivu, aby považovali své korupční chování za oprávněné, a v podstatě tak neutralizovali případné nepříjemné pocity (viz box). K tomu se připojuje ještě druhá taktika, a sice socializace (viz box na protější straně), což je působení na nově příchozí, aby přijali zavedenou (v tomto případě korupční) praxi, a to včetně racionalizací, které jsou v organizaci používány. Obě tyto taktiky pomáhají lidem páchat špatnosti a zachovat si přitom přesvědčení o vlastní morální integritě.

To, co k účinnosti těchto taktik přispívá, je často velká lákavost a prestiž členství v dané skupině ("klubu"), pro které člověk je ochoten udělat mnohé, a následně uzavřenost skupiny a pocit výlučnosti, plus pochopitelné materiální výhody s tím spojené. Lidé pak rychle přestanou mít tendenci klást nepříjemné otázky. Dalším faktorem je propojenost socializace a racionalizace. S tím je spojen i specifický jazyk, který nenazývá věci pravými jmény, čímž zastírá jejich povahu a přispívá k tomu, aby jeho uživatel měl pocit, že je vše "křišťálově čisté".

"Pokud se porozhlédneme v organizacích a identifikujeme jedince, který má nejblíže ke škodlivému chování - například předáka, který nařizuje horníkům sestoupit do nebezpečné šachty nebo manažera, který rozhodne o marketingu léku, jenž není bezpečný - neobjevíme jedince, u kterého je na první pohled patrné něco špatného, ale spíš někoho, kdo vypadá jako my sami," napsal v 90. letech J. M. Darley ve svém článku How organisations so-cialize individuals into evildoing (což by se dalo přeložit asi jako Jak organizace dokáží přimět lidi, aby se zapojili do páchání zla).

PŘÍLEŽITOST DĚLÁ ZLODĚJE

Většina odborníků na etiku (mezi nimiž je mimochodem překvapivé množství Indů a nezvyklá koncentrace Poláků) se shoduje, že jakmile se v organizaci korupce usídlí, je nesmírně těžké ji vykořenit (2). Obnovit dobré jméno firmy lze jen do jisté míry a za cenu okamžitých, radikálních a věrohodných změn, především ve vedení, a naprosté transparentnosti. Jsou případy firem, které to dokázaly. Mnoho jich není.

Jednodušší je prevence. Vyžaduje to pracovat na vytváření etického klimatu ve firmě. To neznamená jen sepisování firemních kodexů. Zvláště u velkých firem by např. zaměstnanci měli mít možnost v případě pochybností konzultovat s firemním ombudsmanem, což by měl být nezávislý expert. A dodržování kodexu by mělo být striktně sledováno, zvláště u velkých obchodních případů, kdy jde o hodně. Vzhledem k tomu, že korupční jednání se snadno stává rutinou či ideologií a lidé si je přestávají uvědomovat, může také napomáhat pohled zvenčí. Donedávna k tomu stačila už jen představa, "jak by to vypadalo, kdyby se to dostalo do novin".

Nesmírně důležitá jsou kritéria hodnocení výkonu, ať již manažerů nebo zaměstnanců. V době, kdy každý má více úkolů, než může stihnout, a sledují se jen čísla, a to ještě v nejbližším dalším kvartálu, je asi obtížné si představit, že někoho bude zajímat, jak těchto výsledků bylo dosaženo. To však pravděpodobnost neetických aktivit zvyšuje.

Naprosto klíčovou roli nicméně hraje vedení. Pokud jeho aktivity jsou vnímány jako neetické, nelze od ostatních lidí ve firmě očekávat nic jiného. Musí být vidět, že se vedení chová eticky a takové chování podporuje. Jednání, které je vysoce morální, navzdory snad běžné praxi, je třeba zviditelňovat a mělo by se stávat materiálem, z něhož se vytvářejí firemní legendy. Za takových okolností se pak mění perspektiva a přístupy i na nižších úrovních managementu a mezi zaměstnanci. Lídři firmy by se rovněž měli zabývat hodnocením rizikových faktorů v oboru působení firmy, které mohou být specifické, stejně tak jako u některých pracovišť v rámci firmy. Korupce se může vyskytovat všude. Poctivost ale začíná nahoře.

(1) Ruth V. Aguilera, Abhijeet K. Vadera: The dark side of authority: Antecedents, mechanisms and outcomes of organizational corruption; Journal of Business Ethics, 2008

(2) Vikas Anand, Blake E. Ashforth, Mahendra Joshi: Business as usual: The acceptance and perpetuation of corruption in organizations, Academy of Management Executive, 2005

TAB. 1

RACIONALIZACE A JEJÍ TAKTIKY

Inteligentní člověk (si) dokáže zdůvodnit vše, říkalo se. Ačkoliv se v poslední době často setkáváme s tím, že někteří lidé potřebu hledat či formulovat argumenty a cokoliv zdůvodňovat jakoby ztratili - pro jiné a snad i pro sebe -, zde jsou některé nejčastější taktiky, které se používají.

Popření zodpovědnosti. Cesta nejmenšího odporu. Není snad nikdo, kdo by se k této strategii nikdy neuchýlil. Navozuje pocit, že člověk nemá na vybranou: "A co můžu dělat? Můžu já za to, co dělá firma? Do toho mi nic není."

Popření, že vznikla škoda. Vytváří pocit, že se vlastně nic špatného nestalo. "O co jde? Nikdo o nic nepřišel." Anebo, což je lákavé: "Mohlo to být horší."

Popření, že někomu bylo ublíženo. V podstatě jde o přenesení viny na oběť. Klasicky vyjádřeno: "Můžou si za to sami."

Sociální relativizace. Kreativní cesta. Dvě hlavní varianty jsou "zloděj volá, chyťte zloděje", a výběrové srovnání. V prvním případě reakce zní: "Nemáte právo nás kritizovat". Ve druhém "Ale oni jsou ještě horší než my."

Odvolání na vyšší zájmy. Odráží to vysoké ambice a zní ušlechtile. "Řešili jsme důležitější věc." "Jsem loajální ke svému šéfovi."

Účetnický argument. V podstatě bez fantazie, ale spolehlivé. Nemusí přitom jít jen o krádež toaletního papíru či kancelářských svorek. "Zasloužil jsem si to. Měl jsem na to právo, protože dělám pro firmu dost."

SOCIALIZACE A JEJÍ TAKTIKY

Má-li se korupční prostředí v organizaci udržet, je třeba, aby nově příchozí nenarušili zavedené "pořádky"; také socializace, tedy způsob integrace a adaptace nováčků, má své taktiky.

Zapojení. Prostřednictvím "odměn" je postupně dosaženo změny v původně nekompromisním postoji k neetickému chování; často tak působí i získaná moc, která pak dále utváří osobní cíle i způsob zpracování informací a vede k jejich racionalizaci "žádoucím" směrem. Mnohdy si to člověk ani nemusí plně uvědomovat.

Přitahování šroubů. Zde jsou nováčci postupně "učeni" dělat věci, které jsou jim proti mysli, a zároveň jsou vybavováni příslušnými ospravedlněními. Závažnost korupčních aktivit se přitom nenápadně zvyšuje.

Kompromis. Do této situace se člověk často dostane, aniž ví jak, mnohdy při řešení pracovních dilemat či složitých problémů a v dobrém úmyslu. Akceptování nabídky "něco za něco", doprovázenou vhodnou racionalizací, pak může být začátkem zrádné cesty.

Nejčastější formy neetického chování zaměstnanců

- Krádeže nápadů kolegů.
- Zneužívání firemních prostředků.
- Lhostejnost a tolerance nepravostí.
- Intriky a šíření lží.
- Šíření diskrétních informací.
- Zneužívání pravomocí.
- Přijímání úplatků či manipulace výběrových řízení.

Zdroj: zaměstnanci.com

• Diskuse
• Celkem 1 příspěvků