Psychologické výzkumy zkoumaly, nakolik je práce jako hodnota v centru pozornosti mladých. Výsledek přinesl zjištění, že mileniáni mají vysoké aspirace, ale jejich pracovní etika tomu neodpovídá. "Když se podíváme na vývoj narcismu posledních dvaceti třiceti let, tak vidíme značný nárůst," říká Tomas Chamorro-Premuzic. Zdravé sebevědomí v životě potřebujeme. Nemělo by ale docházet k tomu, že se "opancéřujeme" a dopracujeme k syndromu "železných kamen", jak tuto psychickou chorobu poeticky přejmenoval německý psychoterapeut Heinz-Peter Röhr.

Narcismus je nemoc, nevědomé vězení, které jeho nositeli nedovoluje přirozený a spolupracující kontakt s ostatními. Narcista využívá druhé jako nástroje, což má negativní dopad na vztahy v osobní i pracovní rovině. Bohužel na začátku kariéry mnohdy určitá míra bezohlednosti, necitelnosti a kalkul pomáhají kariérně vzhůru. Skvěle to popisuje například profesor František Koukolík ve svých publikacích.

ROSTE ÚLOHA ZRALÝCH ŠÉFŮ VE SPOLEČNOSTI

"Za dvacet let budou mileniáni představovat většinu pracovní síly," říká Tomas Chamorro-Premuzic. A je důležité, aby to dnešní manažeři vzali v potaz, protože tato generace je jiná než předchozí. Charakterizuje ji zejména obliba informačních technologií, které používá zcela přirozeně. "Je ale rozdíl, pokud je manažer nadšen novým počítačem, protože si může práci mnohem lépe zorganizovat. Ovšem když začne svůj telefon nadřazovat nad pozici svého životního partnera, začíná být někde problém. To, že se na trh dostane novější model technického zařízení, mileniány často totiž vzruší více než sex," nadsazuje psycholog. Odkazuje na Sigmunda Freuda, který se povahou narcistů zabýval, a ačkoli ještě ve své době nerealizoval obsáhlé výzkumy, podařilo se mu narcistickou poruchu popsat na analogii chování ježka. Lidé stejně jako ježci potřebují sociální život. Na druhou stranu jsme i sobečtí a individualističtí. Jsme jako ježci v zimě, kteří se k sobě musejí přitulit, aby jim bylo teplo. Když se k sobě přitisknou blízko, tak se ale poraní. Takže se vzdálí a je jim zase zima - když se přiblíží, tak to bolí. Analogie popisuje stále přítomné napětí, pokud má někdo narcistickou poruchu. Touží po blízkosti, ale nemůže být s druhými, protože toho není schopen. Ubližuje, kritizuje, znevažuje... Pracovat s tímto rozporem je obtížné jak pro terapeuty, tak šéfy firem, kolegy a partnery narcistů. "Dobří manažeři nechtějí tým plný Ronaldů. Chtějí mít jen jednoho, aby měl velké ego a,táhl' ostatní. To je příklad ze sportu," říká Tomas Chamorro-Premuzic. Proto do psychologického profilu narcisty často zapadají třeba sportovci. Jako americká tanečnice irského původu Isadora Duncanová či americká běžkyně Florence Griffithová, která byla spokojena jen tehdy, když ji lidé obdivovali. Pro narcisty je typické nadhodnocování vnějšího vzhledu a vytváření "image". K tomu je virtuální svět skvělým jevištěm.

DIGITÁLNÍ ŽIVOT PO ŽIVOTĚ

Virtuální život je už pro mladé často důležitější než ten skutečný. Podle současných výzkumů chování by se Američané raději vzdali sexu než svého chytrého telefonu. Přestože každá generace touží nechat otisk ve věčnosti, heslem současné doby se stává "I když vaše srdce nebude tlouci, budou pokračovat vaše tweety". Tuto službu si můžete v USA už předplatit. "To znamená, že život vašeho profilu v rámci sociálních médií je delší než váš vlastní život. Například můžete navrhovat domy a vytvořit symfonii, která osloví možná někoho v budoucnosti. Základní princip je ale o trochu přízemnější než to, že by vaše geniální myšlenka zůstala opomenuta. Ty služby říkají skrytě něco navíc - nemusíte udělat nic tak významného. Stačí, když zaplatíte pět dolarů měsíčně, a budete slavní i po smrti," říká Tomas Chamorro-Premuzic. Jde o projev narcismu, který je častý, a jde o nový fenomén digitálního života po životě. Co je na tom zvláštního? To, že se tyto projevy narcismu tváří, že vztahovat se výhradně sám k sobě je normální. Tento fenomén prosakuje jako obraz doby i do literatury. Nyní je zneklidňující třeba kniha Podrobení od Michela Houellebecqa. Motto je: "Trpíme chronickou neschopností milovat."

VÝCVIK K SEBESTŘEDNOSTI

Například londýnská vysoká škola City Lit College nabízí kurz dokonalé selfie. Program se nazývá The Art of Self Portraiture, tedy Umění sebeportrétování. Začíná v březnu a stojí 132 liber měsíčně. Někteří psychologové pro měření narcismu užívají dokonce označení "index Kim Kardashianové". Poměřují klienty postižené narcismem symbolem, který vystihuje to, že se díky internetu z hvězdičky kuriózní reality show stala během 12 měsíců popkulturní modla. Magazín Forbes operuje termínem "kardashiánská ekonomika". O co jde? O nic jiného než o to, jak proměnit vzhled a slávu rychle na peníze. Kim Kardashianovou sleduje na sociální síti Instagram 23 milionů uživatelů. Její tweety čte denně 27,7 milionu lidí. Bere 10 až 25 tisíc dolarů, pokud zmíní určitou značku ve svém tweetu.

Tomas Chamorro-Premuzic upozorňuje, že lidé byli vždy motivováni k úspěchu třemi prvky:

1. Zajistit si postavení. Snažíme se mít výsledky, opatřit si nějakou materiální základnu. Proto jsou lidé tak frustrováni, když dostávají negativní zpětnou vazbu.

2. Družit se. Potřebujeme spolu vycházet, a proto jsme frustrováni, když jsme ostatními odmít- nuti. Na to byla vypracována celá řada studií, zejména v současné době. Ukazuje se, že i když jsou lidé odmítáni třeba jen na Facebooku, tak jsou velice deprimováni.

3. Potřeba smyslu a významu práce. "V této oblasti jsou vedoucí důležití, musejí svou svěřenou skupinu přesvědčit, že určitá věc má smysl, a snažit se, aby tato skupina byla úspěšnější než ostatní. Musíme v roli šéfů vysvětlovat, proč jsou věci důležité. Dát ostatním smysluplný důvod, aby se jako skupina mohli někam posunout. To je nesmírně důležité, protože zároveň potlačujete individualismus jednotlivců," vysvětluje Tomas Chamorro-Premuzic.

Práce s hodnotou člověka je také kulturně podmíněna. "V současné době slyšíme v Americe chválu - jsi jedinečný, ty to dokážeš. Ve 30. letech 20. století jsme slyšeli prohlášení a věty - jsem předurčen k tomu, abych byl úspěšný, a to přichází ze západní Ameriky z Los Angeles," tvrdí Chamorro-Premuzic. Podporuje to totiž podnikatelskou kulturu a schopnost se o sebe postarat. Tyto myšlenky rezonují s osobnostním nastavením mileniánů.

NOVÍ PODNIKATELÉ Z ŘAD MILENIÁNŮ

"Deset let učím studenty MBA, ale vidím, že i za těch 10 let dochází v kariéře a plánech studentů ke změnám. Nejdříve chtěli pracovat pro velké firmy a stát se velkými konzultanty. Pak chtěli pracovat pro Google, Apple a zjistili, že je to podobné jako pracovat pro velké firmy. V současné době chtějí pracovat především pro sebe. Vzniká nový termín podnikatelé mileniáni," vysvětluje Tomas Chamorro-Premuzic.

Spousta mladých tak rozjíždí vlastní byznys, ale ne všichni jsou úspěšní. Pro cestu vpřed potřebují silné ego. Tomas Chamorro-Premuzic ale říká, že "sebehodnocení je u narcistů narušené". Řada narcistů se pokouší druhé ovládnout, podmanit si je anebo je znehodnocuje či zcela ignoruje zpětnou vazbu. To je úkol pro terapeuty - naučit narcisty nechápat každou kritickou poznámku jako útok na sebe. Další typický problém je, že taková osoba chce své potřeby uspokojovat okamžitě.

NARCISTICKÁ SPOLEČNOST

Podle německého terapeuta a autora Heinze-Petera Röhra narůstá v západních zemích problém s narcismem a pocitem vnitřní hodnoty. Posiluje ho vykořisťovatelský postoj společnosti kolem a tlak na výkon. Pojí se s tím život v extrémech a perfekcionismu s klamnou představou dokonalosti. Podstatným problémem člověka s narcistickou poruchou je navazování vztahů. Narcista má pocit, že je středem vesmíru.

Svou zkušenost s mileniány při náboru do zaměstnání popisuje Daniel Čekal, advokát, zakladatel společnosti PwC. Během stovek přijímacích interview do prestižní konzultantské firmy si všiml, že přestal být pro mladé, kteří přicházejí do prestižní firmy, autoritou. Mileniáni netrpí stresem, klidně si prohodí roli s tím, kdo má vést pohovor. "Berou iniciativu do svých rukou a zeptají se, co jim firma může nabídnout," glosuje Čekal, kterého to nejdříve šokovalo jako nevychovanost, ale naučil se s tím pracovat jako s novým trendem. Podle něj se doba mění, vznikají nová odvětví, která s sebou nesou jiný styl práce, hodnot a chování. "To je nová, přerodová fáze, kterou právě prožíváme," popisuje Čekal. Pro mladé je nová doba z psychického hlediska také náročná. "Velká očekávání mohou vést k deprivaci, když zjistíte, že nebudete dalším Stevem Jobsem. Takový člověk se snadno stává agresivním narcistou. Jako manažeři musíte dávat lidem co nejdříve negativní zpětnou vazbu, aby nežili v iluzi, aby věděli, jak to na světě opravdu je," říká Dr. Tomas Chamorro. "Takoví lidé často potlačují smutek, bolest a úzkost. Hororem je pro narcistu stárnutí nebo nemoc, které se pro něj stávají mučivým problémem," dodává.

Pocit izolovanosti je narcistovi bližší než blízkost, vřelost a lidská důvěrnost, která vzniká také sdílením lidské křehkosti a slabosti. To, po čem narcista touží, systematicky rozbíjí. Takže základní věta, kterou se musí naučit, podle terapeuta Heinze-Petera Röhra je: "Pro to, abys byl milován, nemusíš dělat vůbec nic."

 

NARCISMUS

Narcismus nebo také narcisismus charakterizuje v běžné řeči člověka s přehnaným obdivem sama k sobě, s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé, které chápe jen jako nástroje pro vlastní cíle.

 

DOPORUČENÁ KNIHA:

Heinz-Peter Röhr je terapeut. Věnuje se léčbě závislostí na klinice ve Fredeburgu. Narcismus názorně vysvětluje na pohádce bratří Grimmů Železná kamna. Princ je zakletý do železných kamen v lese a vysvobodí jej princezna, která v lese zabloudila. Na těchto postavách autor ukazuje, jak narcismus vzniká. Pohádka začíná netradičně slovy "V dobách, kdy čarování ještě pomáhalo...". Pohádka bratří Grimmů není zmodernizovaná selanka pro televizi, ale příběh silných symbolů, které léčí. Ježibaba je selhávající mateřský princip, rána osudu, nemoc atd. Symbol kamen, která mají hřát, se nakonec stává klecí uprostřed lesa. Pocity prince jsou uvězněny v "železné kleci", jež symbolizuje narcistickou poruchu. Pokud dítě nedostává lásku, může si ji vybudovat chorobným způsobem. Často si takový člověk vybuduje pseudoautonomii. Aby měl hodnotu, může utíkat do velikášství nebo s nikým nenavazuje blízký vztah podle obranného principu "nikoho nepotřebuji". Takoví jedinci si přitahují oběti - lidi, kteří se rádi obětují. Třeba ženy trpící závislostí na partnerovi. Pohádka ukazuje také přemrštěné, nerealistické požadavky na partnera a spolupracovníky, kdy jsou časté urážky, znevažování a cynismus.

LITERATURA KE STUDIU:

F. Bartoš, Narcismus: Teorie, výzkumy a možnosti jeho měření. FF UK, Praha, 2009. Přehledová studie

H. Feimberg, Narcistický rodič a střet generací. Praha: Psychoanalytické nakladatelství J. Kocourek, 2001

H.-P. Röhr, Narcismus - vnitřní žalář: vznik poruchy, průběh a možnosti jejího překonání. Praha: Portál, 2001

 

NARCISMUS V HISTORII

Narcisisty žene k úspěchu v práci nebo ve společenských vztazích obdiv ostatních. Řada z nich svůj exhibicionismus ukájí v pracovní činnosti. Tak je tomu u herců, modelek, vrcholových sportovců nebo politiků. Nadměrný egocentrismus a narcismus se v dějinách často pojily s výraznými osobnostmi nebo přímo tyrany. Císař Caligula byl přesvědčen, že je bohem. Obdivovat se rádi nechali také egyptská královna Kleopatra či Napoleon Bonaparte. K narcistům patří i vůdce německého nacismu Adolf Hitler. Do kategorie narcistů lze zařadit i Stalina či čínského Mao Ce-tunga. Jejich snaha dokázat světu vlastní moc stála životy statisíců lidí.

 

Musíme v roli šéfů vysvětlovat, proč jsou věci důležité. Dát ostatním smysluplný důvod, aby se jako skupina mohli někam posunout. To je nesmírně důležité, protože zároveň potlačujete individualismus jednotlivců," říká psycholog Tomas Chamorro-Premuzic.

Související