Problematikou pracovní lékařské služby pro zaměstnavatele se zabýváte řadu let. Jaké trendy podle vás v uplynulých dvou desetiletích ovlivnily vývoj těchto služeb v Česku?

České pracovní lékařství bylo odborně vždy na velmi vysoké úrovni a má dlouhou tradici ještě z předválečné první republiky. I za předchozího režimu se v Československu investovalo do odborných pracovišť specializovaných na pracovní lékařství. Takže bylo a je na co navazovat.

V devadesátých letech působily na trhu dva typy poskytovatelů, které se věnovaly závodní preventivní lékařské péči. Jednak nové subjekty nabízející lékařské pracovní služby, tedy i naše společnost Kardia, a jednak původní polikliniky, které navázaly na činnost v minulém režimu a které tyto služby provozovaly jako "přidruženou výrobu". Postupně se také vyčleňovaly podniky, které pochopily, proč je dobré a užitečné se zdravotní péči zaměstnanců systematičtěji věnovat a proč do ní investovat. Mimochodem řada z nich se dál skvěle stará o zdraví svého personálu, protože zjistila, že se to vyplácí.

Zatímco část zaměstnavatelů vnímá zdravotní péči o zaměstnance především jako legislativní povinnost, kterou je třeba nějak splnit, s minimem energie a nákladů.

Nesporně velký impulz pro další rozvoj pracovní lékařské služby znamenal příchod zahraničních investorů. Ti věděli, že potřebují zdravé zaměstnance a že se o ně tedy musí náležitě starat.

V jakém smyslu?

Uvedu dva příklady. Když ve Finsku chce investor postavit například papírnu někde na severu v odlehlé části země, tak musí v tom regionu zajistit dostupnost zdravotních a sociálních služeb. Takže zároveň s výstavbou továrny musí vyřešit i školku, školu a celou infrastrukturu, včetně zajištění lékařských služeb, například polikliniky. U nás, když investor stavěl v průmyslové zóně továrnu, tak tam bylo potřeba kvůli zajištění zdravotní péče zaměstnanců zřídit tzv. on site (na místě továrny) ordinaci, aby se přímo v podniku dal zaměstnancům změřit tlak, odebrat krev, změřit spirometrie, natočit EKG a EMG, popřípadě poskytnout první pomoc. Ale nebylo třeba zřizovat nové polikliniky nebo nemocnice, protože národní síť poskytovatelů zdravotních služeb u nás je hustá i dostupná - praktického lékaře i polikliniku mají lidé zpravidla blízko.

S investory a moderními technologiemi ale přišla i nová zdravotní rizika.

Nová výroba, rozvíjející se odvětví moderních IT technologií a vstup zahraničních investorů dost podstatně změnily i strukturu rizik, s nimiž se v ČR potkáváme. Dnes už nám například v průmyslu tolik nehrozí otravy, ale zase používáme nové materiály a technologie, a vlastně dost dobře nevíme, jaký mohou mít dlouhodobě dopad na zdraví lidí. Než zjistíte, že nějaká látka má negativní účinky na zdraví, trvá to dlouho.

Typickým příkladem z minulosti je azbest. Byla doba, kdy se dával všude, a byl pokládán za nové řešení. Až posléze se zjistilo, že může způsobovat rakovinu, a tak se začal odstraňovat. Totéž se časem může stát i s jiným materiálem, o němž si dnes myslíme, jak je výborný a bezpečný. Na tato rizika se tedy dnes moderní lékařství zaměřuje. Ale jsou i další rizika - psychosociální, plynoucí z charakteru a organizace určité práce.

Například sledujeme, co udělá s pracovníkem tzv. vnucené pracovní tempo - práce u pásu, jaká rizika může u zaměstnanců vyvolat fakt, že pracují u pokladen v prostředí supermarketů, nebo jak působí na lidský organismus a psychiku práce v uzavřených velkých call centrech. Víme, že tyto pracovní činnosti mohou vyvolávat stres, neumožňují dostatek pohybu nebo zatěžují jednostranně určité skupiny svalů, páteř a záda, končetiny. A z toho pak vznikají různé nemoci.

Jak pomáháte zaměstnavatelům identifikovat možná zdravotní rizika?

Základní princip, na němž je pracovní lékařství založené, se nemění - máte-li navrhovat preventivní opatření, musíte znát zdravotní stav lidí a musíte znát pracovní prostředí. Z těchto dvou zdrojů informací, které lze získat auditem přímo ve firmě, pak vybíráte fakta, zobecňujete a poskytujete zaměstnavateli poradenství. Když se například zhorší zdravotní stav lidí na jedné výrobní lince nebo když začne na nějakém pracovišti přibývat zdravotních potíží určitého druhu, které ukazují, že někde není něco v pořádku, je třeba najít příčinu a tu odstranit.

Například Kardia jako první v republice na přelomu tisíciletí začala věnovat pozornost syndromu karpálního tunelu. To je nemoc z povolání způsobená nadměrným zatěžováním rukou. Měli jsme a máme v našich regionálních klinikách a v některých podnicích přístroj, který zaměstnanci provede speciální vyšetření EMG a určí, zda má postižený karpální tunel, a pokud ano, v jaké fázi vývoje ta nemoc už je. Můžeme pak doporučit změnu v pracovním zařazení daného pracovníka, rehabilitace nebo operaci. V Česku se ročně dělá až 20 tisíc těchto operací, což ukazuje, že jde o velmi rozšířenou nemoc z povolání, často vlivem povolání. Pokud se provádí preventivní lékařská péče dobře, lze tím problému předejít, identifikovat rizika a různými opatřeními zaměstnanci pomoci.

Jaká opatření například podniku navrhujete?

Poté, co se na výrobní lince v jednom podniku objevila nová utahovačka, jsme měřením zjistili, že zvýšila zátěž rukou. Po určité době díky pravidelným vyšetřením bylo na tom pracovišti diagnostikováno více případů syndromu karpálního tunelu.

Nebo jiný příklad - v bance náhle narostl stres u pracovníků na přepážce a zvyšovala se jejich nemocnost. Příčinou stresu bylo nerovnoměrné rozdělení práce. Pomohlo doporučení, jak změnit na přepážkách organizaci práce.

Pokud lékař zná do detailu pracoviště i charakter práce, umí určit i faktory, které zvyšují nemocnost nebo způsobují nemoci z povolání. A lze je pak eliminovat. Pokud se to nestane, může se zaměstnavatel dostat do situace, že zaměstnanci využijí (nebo někdy možná "zneužijí") institut nemoci z povolání. A to může firmu přijít na dost peněz.

V poslední době naštěstí ale přibývá i zaměstnavatelů, kteří jdou v péči o zdraví nad legislativní rámec a snaží se jako odpovědný zaměstnavatel pomoci zaměstnancům se zdravotními potížemi, které nesouvisí s charakterem práce. Například typická je kampaň, kterou jsme dělali pro Českou poštu. Ta sice nemá jako zaměstnavatel nic de iure co do činění s rakovinou prsu, ale jako zodpovědný zaměstnavatel, který zaměstnává převážně ženy, nabídl svým zaměstnankyním ve spolupráci s námi bezplatná mamografická vyšetření a podpořil to dnem volna k absolvování screeningu. Ženy to využily, a podařilo se tak zachránit několik životů.

Jaké další inspirace z pracovnělékařské praxe můžete zaměstnavatelům doporučit?

Baví nás vymýšlet preventivní aktivity na míru konkrétnímu prostředí, v němž jako smluvní partner pro pracovní lékařskou péči fungujeme. Například různé programy pro boj s obezitou, rehabilitační programy. V C. S. CARGO se například muži zapojili do osvětové kampaně Movember proti rakovině prostaty (a protože to brali vážně, byli v ní třetí v celorepublikovém hodnocení) a přes nás poté absolvovali speciální vyšetření PSA (prostatický specifický antigen), které může včas odhalit rakovinu prostaty. Roste zájem o rehabilitaci a fyzioterapii.

Nedávno jsme převzali rehabilitaci ve Škodě Auto Mladá Boleslav, poskytujeme komplexní rehabilitaci v TPCA. Na našich poliklinikách nabízíme v regionech zaměstnavatelům rehabilitační programy a spouštíme programy, které jsou navázané na konkrétní pracovní vytíženost konkrétních profesí u různých zaměstnavatelů. Máme i program Jóga na pracovišti, o který je zájem.

Smluvní pracovní lékař by tedy měl být v úzkém kontaktu se zaměstnanci, aby zjistil včas, co se děje, a mohl pomoci.

Tam, kde se dělají opravdu důkladné a pravidelné zdravotní prohlídky, v nichž lékař zohledňuje podle typu pracoviště možná zdravotní rizika, a kde provádí důsledně kategorizaci práce, je možné zachytit řadu onemocnění včas. Určitě to platí třeba pro už zmíněný syndrom karpálního tunelu nebo úžinové syndromy obecně, anebo pro onemocnění dýchacích cest či pohybového aparátu. Kupříkladu tím, že jsme v Kardii měli přístroj na vyšetření EMG k dispozici už před řadou let a používali jsme ho pro naše klienty, máme i nižší výskyt této choroby z povolání, než je průměr v daném průmyslovém odvětví.

Díky tomuto dlouhodobému postupu se nám daří odhalit i jiné vlivy než jen pracovní zatížení, které se mohou na vzniku syndromu karpálního tunelu podílet. Například jsme v průběhu pravidelných vyšetřeních u mnoha žen zjistili, že se jim náhle skokově EMG zhoršilo, pracovní zátěž se přitom neměnila. Na vině byla hormonální antikoncepce. Takže pak stačilo, aby se ženy spojily s gynekologem, vysvětlily mu situaci a změnou léků se v horizontu pár měsíců vše vrátilo k normálu.

Někdy se zase snažíme lidem s karpálním tunelem vysvětlit, jak změnit styl života, aby se jejich stav zlepšil. Jindy stačí doporučení, že by po osmihodinové pracovní době, kdy maximálně zatěžují ruce, neměli chodit do posilovny.

Jak zaměstnavatelé vnímají potřebu, že je třeba signály nějaké nemoci včas podchytit?

Potkáváme se jen s výsekem českých zaměstnavatelů, proto nemohu mluvit za všechny. Ale v tomto oboru platí všude na světě, že největší problém s prevencí mají malé a střední podniky. Je to jednak věc financí a jednak i pozornosti, kterou je třeba prevenci a diagnostice věnovat. Pro menší podniky je samozřejmě obtížnější zorientovat se ve všem, dělají svůj byznys, a ne vždy stíhají zvládat další věci. V těchto případech by měla svou roli sehrát úrazová pojišťovna, o které se ale u nás jen mluví. To si myslím, že je základ, aby byli zaměstnavatelé více motivování k podpoře zdraví svých zaměstnanců. Můžeme totiž mít všemožné zákony, hygienická stanice může dohlížet na jejich dodržování, ale chybí nám stále princip odměňování zaměstnavatelů, kteří se o své lidi starají. To by měl být princip úrazového pojištění. Jinde ve světě to tak funguje.

V současnosti totiž, pokud u nás zaměstnanec zaměstnavateli oznámí, že trpí chorobou z povolání, tak zaměstnavatel se ocitá ve složité situaci - pokud se prokáže choroba z povolání, musí danému zaměstnanci vyplatit dvanáctiměsíční odstupné. A pokud by se více zaměstnanců rozhodlo zaměstnavateli oznámit, že trpí nemocí z povolání, a prokáže se to, takto může střední nebo malou firmu existenčně ohrozit. A věřte mi, není těžké prokázat, že k nemoci z povolání došlo na pracovišti. Zvláště pokud tam zdravotní prohlídky dosud probíhaly formálně.

Nechci strašit, ale známe z praxe případy, kdy se zanedbaná zdravotní péče může podniku vymstít.

Jak si vybíráte lékaře, kteří praktikují lékařskou pracovní péči?

Jsou regiony, kde pociťujeme velký nedostatek lékařů, nejen pracovních. Jsem ale přesvědčen, že budoucnost pracovního lékařství tkví ve středním zdravotním personálu. Náš tradiční model, kdy u řady věcí musí být přítomen lékař, blokuje další rozvoj pracovního lékařství. Vždyť máme už řadu vysokoškolsky vzdělaných zdravotníků - zdravotních sester s nástavbou nebo s VOŠ -, kteří by byli schopni profesionální péči poskytnout. Myslím, že je to fakt, před kterým nemůžeme zavírat oči. Na západ od nás část lékařské pracovní péče leží na sestrách a ve všech zemích, které do toho šly, se to daří.

Jaké máte zkušenosti ze spolupráce na pracovnělékařské prevenci s výrobními podniky?

Velká část toho, co v pracovním lékařství děláme, se odehrává právě v průmyslu a výrobních provozech. A tam ta spolupráce běží ke spokojenosti všech, protože ve výrobních provozech je mnoho věcí měřitelných a hodně věcí se dá provázat s našimi klinikami, které máme v regionech. Ukázalo se to právě na příkladu pravidelných EMG vyšetření nebo máme dobré zkušenosti ze spolupráce při uplatňování ergonomie na pracovištích.

V ergonomii mají zaměstnavatelé často svůj ergonomický tým, pro nějž jsme my expertním zdravotním partnerem, který dodává data, ergonomické studie. Třeba když na nějaké výrobní lince přibývá zdravotních potíží nebo úrazů, můžeme ve spolupráci s ergonomy, inženýry v dané firmě, přijít s novým technickým řešením, které konkrétní pracovní operaci usnadní.

Mnoho výrobních firem, našich klientů, jsou mezinárodní společnosti, které mají propojení na vlastního bezpečnostního a zdravotního poradce, se kterým se jednou za rok setkáme a probereme společně možnosti, jak zdraví a bezpečnost zaměstnanců v dané firmě posunout zas o kousek dál.

Mimochodem, každý rok některý z podniků, kde působíme v oblasti pracovní a preventivní lékařské péče, vyhrává nějakou cenu v soutěži Podnik podporující zdraví, protože tam opravdu pro zdraví personálu něco konkrétního a měřitelného dělají.

JAN HŮLEK (39)

Má vysokoškolské vzdělání v oboru řízení zdravotnictví. Po pestré kariéře v 90. letech (včetně práce v zahraničí) nastoupil v roce 1999 do společnosti Kardia, která se stala největším a odborně respektovaným zdravotnickým zařízením v péči o zdraví zaměstnanců, její obrat vrostl z původních 3,2 mil. na 100 mil. korun. Od roku 2011 je Kardia součástí skupiny Euroclinicum, kde Jan Hůlek pokračuje ve své profesní práci ve zdravotnictví, v současnosti na pozici ředitel pro General affairs a public relations. K jeho koníčkům patří cestování a řeka Labe.

 

Například sledujeme, co udělá s pracovníkem tzv. vnucené pracovní tempo, jaká rizika může u zaměstnanců vyvolat fakt, že pracují u pokladen supermarketů, nebo jak působí na lidský organismus a psychiku práce v uzavřených velkých call centrech.

 

Foto: Libor Fojtík, HN

Související