Dvě výcviková střediska společnosti Motor Jikov v Českých Budějovicích a v Soběslavi, v nichž vykonává odbornou praxi každoročně na 140 učňů z šesti středních odborných škol v jižních Čechách, se stala inspirací i pro další firmy nejen v jihočeském regionu. "To urychlilo spolupráci firem navzájem v tzv. sektorové dohodě, která podporuje technické vzdělávání na školách, a zintenzivnila se spolupráce s krajským úřadem, úřadem práce i regionální hospodářskou komorou," říká Věra Vrchotová.

Jak myšlenka na tento projekt tedy vznikla?

Jako naprosto nutná podmínka pro to, aby náš byznys - jsme strojírenský a slévárenský podnik s téměř 120letou tradicí - pokračoval. Dětí ubývá a technicky vzdělaných lidí začalo být od nového tisíciletí čím dál méně. Jsme česká firma s českým kapitálem na jihu Čech, kde se nezaměstnanost drží na dost nízkých číslech. Nedostatek kvalifikovaných lidí na místa mechaniků, zámečníků, mechatroniků, ale i konstruktérů a inženýrů, bez nichž se firma dál nemůže rozvíjet, nás přivedl na myšlenku, že si je musíme najít a připravovat sami, protože stát to zkrátka nedokáže.

Řekli jsme si, že se vrátíme ke kořenům, k době, kdy podnik měl své vlastní učiliště. Samozřejmě se nebylo možné legislativně, finančně a z řady dalších důvodů vracet k tomu, aby si firma zřídila své vlastní učiliště, ale zvolili jsme si cestu výchovy technicky vzdělaných lidí od vyučenců po vysokoškoláky. Začali jsme spoluprací se středními a vysokými školami. Brzy jsme pochopili, že je třeba s pěstováním vztahu k technickým oborům začít ještě dřív. Tak se zrodila naše spolupráce s mateřskými a základními školami v jihočeském regionu.

Jak ta spolupráce s mateřinkami a základními školami konkrétně vypadá?

V mateřských školách je smyslem spolupráce pomáhat rozvíjet jemnou motoriku a kreativitu dětí pomocí různých stavebnic, aby si samy sestavovaly vlastní konstrukce. Dodáváme do školek, s nimiž spolupracujeme, i plastelínu a modelovací hmoty, aby děti hnětly a formovaly a samy něco vytvářely vlastníma rukama. Máme i firemní omalovánky s technickými motivy, které školkám poskytujeme.

Podobný postup platí i pro spolupráci se základními školami, kterým poskytujeme vhodné stavebnice, ale hlavně vybavujeme jejich dílny materiálem, moderním nářadím a stroji, na nichž si děti mohou vyzkoušet svou manuální zručnost. Chodí k nám na exkurze, aby se seznamovaly s tím, jak průmyslový podnik vypadá.

Také spolupracujeme s pedagogy na školách a s rodiči a děláme technickým oborům větší osvětu. Zveme je k nám na výrobní pracoviště, aby viděli, že výroba je dnes moderní, využívá nových technologií a může být zajímavá, a navíc pro jejich žáky nebo děti i velmi finančně perspektivní. Například u nás si špičkový nástrojař může vydělat víc než vysokoškolák v úseku účetnictví.

Ovšem nejvíce se věnujete učňům a vyučencům, tedy středním odborným školám.

Spolupracujeme se šesti odbornými školami v kraji, které nabízejí nematuritní i maturitní učební obory. Důvod je jasný, jako strojírenský podnik potřebujeme kvalifikované absolventy právě určitých řemeslných oborů, jako je slévač, zámečník, obráběč, nástrojař, obsluha CNC strojů, mechanik seřizovač, mechatronik, technolog. Scházejí nám mladí lidé. Starší pracovníci odcházejí do důchodu a bohužel nezájem veřejnosti o řemeslné obory v uplynulých desetiletích způsobil, že firmám v těchto profesích schází střední generace. Z šikovných mladých zaměstnanců si dál připravujeme kvalitní pracovníky i na manažerské pozice.

Jak konkrétně tedy vaše spolupráce se středními odbornými školami vypadá?

Žáci partnerských škol u nás absolvují odbornou praxi. V případě nematuritních oborů k nám chodí druhé a třetí ročníky na praxi dva týdny v měsíci, u oborů zakončených maturitou k nám žáci druhých, třetích a čtvrtých ročníků chodí vždy tři dny jednou za dva týdny. Máme se školami smlouvu, co se musí konkrétně během praxe naučit ke zkoušce v jednotlivých ročnících a co k závěrečné zkoušce. Vždy k nám chodí celá třída.

Vybudovali jsme dvě výcviková střediska, kde praxe probíhají. Jsou to pracovní plochy s moderními stroji a vybavením, které jsou součástí pracovišť našich provozů, aby učni nebyli nijak izolováni od ostatních zaměstnanců. Jedno výcvikové pracoviště je v Českých Budějovicích, druhé v Soběslavi, kde denně máme cca po 18 studentech. Pravidelně část studentů vykonává odbornou praxi ve výcvikovém středisku, další studenti jsou vždy přidělováni na konkrétní pracoviště k našim lidem, kteří se jim věnují. Takže učni dělají během praxe kolečko po pracovištích podniku a učí se všem činnostem, které pro absolvování praktické zkoušky potřebují.

Samozřejmě jsou za svou práci finančně odměňováni, dostávají mzdu. Ty nejlepší z nich, tak desetinu žáků každý rok, si vybíráme jako stipendisty. S nimi počítáme jako s pozdějšími kmenovými zaměstnanci.

Každoročně u vás projde odbornou praxí na 140 studentů. Kdo se o ně během roku stará?

V každém výcvikovém středisku máme dva mistry odborného výcviku, jsou to zkušení pracovníci - mistři. Také jsme zřídili pozici odborného garanta, který má na starosti koordinaci spolupráce se školami i zajištění průběhu praxí a také organizování exkurzí do našich výrobních závodů, protože chceme, aby nejen studenti, ale i učitelé a rodiče viděli na vlastní oči, jak strojírenská výroba, slévárenství vypadá a jaké pracovní a kariérní možnosti u nás mladí lidé mají.

Jak ostatní zaměstnanci vnímají péči o mladé lidi?

Studenti dostávají trička s nápisem Učím se v Motoru Jikov, a jsou tedy okamžitě poznatelní. Naši zaměstnanci s nimi pracují, věnují se jim a dostávají finanční odměnu za to, že se podílejí na výchově a praktické přípravě učně. Studenti do firmy zapadli, každý zaměstnanec o tom, že tady jsou a proč, ví, pokud je potřeba, tak jim pomáhá. Stalo se to součástí naší firemní kultury. Studenti dostávají jako každý zaměstnanec docházkovou kartu, chodí s námi na oběd, mohou i přicházet s nápady a inovacemi. Při ukončení studia se s nimi vždy setkává generální ředitel a předává jim nejen diplom, ale také věcný dar - hodinky, aby měli památku na dobu, kdy se připravovali na pracovní kariéru právě u nás.

V jakém počtu pak ale k vám opravdu nastupují do práce?

Právě fakt, že jsou po dobu praxe několik let vlastně součástí podniku, že se s firmou, lidmi i naší kulturou seznámí a že jim naši lidé pomáhají, dost silně ovlivňuje jejich rozhodování, kam dál po škole. Říkají nám často, že během praxe zjistí, že je zajímá možnost dělat u nás na moderních mašinách a dál se nové věci učit. Po nástupu a zapracování pak také mohou najít takové pracovní zaměření, které jim vyhovuje. Během kolečka po firmě na různých pracovištích poznají různé profese, takže si ověří, kde by je to nejvíc bavilo.

Všichni na škole a během praxe u nás získali široký záběr - umějí seřizovat, programovat, obsluhovat CNC, dělat výkresy. A tak třeba původně seřizovač se může u nás pak dál rozvíjet jako programátor, technolog nebo i konstruktér.

Lze na číslech uvést, že projekt vám opravdu pomáhá získávat pracovníky v potřebných profesích?

V roce 2012 jsme podepsali s dalšími strojírenskými firmami v kraji sektorovou dohodu o podpoře technického vzdělávání. I když dětí nepřibývá, je jich stále stejně málo, tak se nám v uplynulých třech letech počet dětí, které se hlásí na technické obory na středních školách, zvýšil. Zatímco v roce 2013 se na strojírenské obory hlásilo v Jihočeském kraji 600 dětí, pro příští školní rok 2015/16 je to už 700 dětí.

Říkáte, že pro vás jsou velmi zajímaví ti šikovní, těm dáváte stipendia a o ně pak jako o nové zaměstnance nejvíc stojíte. Jak je najdete mezi všemi učni, kteří k vám chodí?

Vybíráme si z každého ročníku vždy tak 10 procent těch nejlepších. Jejich výběr je založen na hodnocení mistrů odborné výchovy, odborného garanta, ale i každého našeho pracovníka, který je má na starosti během praxe a který na každého svěřence musí vždy napsat po skončení praxe objektivní hodnocení.

Hodnotí studenta podle několika kritérií, ale hlavně se musí nakonec zamyslet, zda by s dotyčným chtěl pracovat, mít ho za kolegu. Podle toho ho pak doporučí, nebo nedoporučí na stipendium. Po zvážení všech hodnocení vybereme adepty na stipendia.

Jak vysoké je stipendium?

Pohybuje se od stovek do několika tisíc korun. Záleží na ročníku, typu studia. Jiné je u učně 2. ročníku nematuritního studia a jiné u vysokoškoláka. Student totiž dostává stipendium i v případě, že po ukončení praxe pokračuje dál ve studiu - ať už si dodělává v oboru maturitní studium, nebo jde na VOŠ, někdy i na vysokou školu.

Kolik k vám nakonec z těch praktikantů nebo stipendistů nastupuje, co z toho opravdu pak firma má, když jen náklady na výcvikové středisko činí ročně přes 3 miliony korun?

Za uplynulé čtyři školní roky máme 54 stipendistů, z toho 21 je ještě aktivních, to znamená, že pokračují ve studiu. Takže 33 stipendistů už během této doby studium ukončilo, z toho pouze 6 z nejrůznějších osobních důvodů nenastoupilo. Takže 27 nových pracovníků, které jsme si připravili v odborné praxi během posledních čtyř let, u nás pracuje.

Všichni získali široký základ vědomostí a praktických dovedností a mohou si v budoucnu u nás vybrat pracovní kariéru, která je bude bavit, někteří se třeba stanou i manažery. Máme tu například velmi šikovné kluky, kteří nastoupili jako mechanici seřizovači, ale zajímali se o programování a kreslení, takže po dvou letech u nás jsou už na pozicích technologů a konstruktérů.

Jistě vše ale není ideální. S jakými problémy se v práci s mladými setkáváte?

Občas vnímám problém v ochotě dětí jít vůbec pracovat. Když opustí školu a přicházejí do pracovního procesu, mají pocit, že dva dny v práci stačí, jako to třeba zažívali na praxi ve škole. Ne vždy jsou připraveni na to, že v práci už funguje jiný režim a že na jejich výkonu jsou závislí další lidé, že mají za svou práci odpovědnost.

Určitě potřebujete i vysokoškoláky, jak ty získáváte?

Spolupracujeme s technickými univerzitami: například se Západočeskou univerzitou v Plzni, VUT Brno, ČVUT Praha, Jihočeskou univerzitou nebo Vysokou školou technickou a ekonomickou v Českých Budějovicích. Vysokoškoláky zveme k nám na exkurze, vypisujeme témata bakalářských a diplomových prací, což je pro ně většinou to nejlákavější. Mohou řešit zcela konkrétní témata, která je zajímají, a oceňují hlavně to, že k jejich řešení dostávají prostor pro vlastní nápady, samostatnou a kreativní práci. A mohou získávat informace od lidí z firmy, kteří mají k tématu pracovně blízko.

Prostor pro vlastní samostatnou a tvůrčí práci u nás vysokoškoláci zejména oceňují. Ono je to pro naši kulturu typické, a i proto k nám pak do firmy po promoci nastupují.

Co těm, kdo už pak u vás pracují, ale dál nabízíte, když je máte tzv. na palubě?

Máme už sedmý rok program pro talenty, který je určen pro zaměstnance nejen s vysokoškolským vzděláním. Jeho smyslem je najít si mezi zaměstnanci budoucí řídící pracovníky všech úrovní - od mistrů až po top management. Začíná diagnosticko-vzdělávacím programem, který trvá dva roky. Sledujeme v něm osobnostní potenciál každého účastníka.

Program vedou externí psychologové a koučové a v jeho průběhu účastníci plní různé role a úkoly a poznávají sami sebe z hlediska svého rozvojového potenciálu. Dostávají vždy zpětnou vazbu, a pokud se stane, a děje se to, že časem v průběhu programu o sobě zjistí, že v některé roli neobstáli, takže na pozice vysokého manažera nemají ty potřebné předpoklady, dostávají ve firmě příležitost věnovat se svému oboru na pozici experta specialisty.

Po diagnosticko-vzdělávacím programu následuje dvouleté období v rozvojovém programu pro získání základních dovedností vedoucích pracovníků. Celý program pro talenty končí vzděláváním v manažerských kompetencích. Loni například jsme na základě výsledků tohoto programu dali příležitost třem mladým talentům ve věku kolem 35 let, všichni se stali řediteli. Do skupiny talentů nabíráme vždy několik kandidátů každý rok a letos poprvé se nám podařilo vytvořit samostatnou skupinu 10-12 lidí z opravdu čerstvých absolventů vysokých škol.

A co dál chystáte ve vzdělávání v Motoru Jikov do budoucna?

Především chceme zaměřit vzdělávání více na to, aby lidé spolu lépe a napřímo komunikovali. E-learning je velmi užitečný nástroj a urychluje řadu činností i některé typy vzdělávání - třeba BOZP či některé jazykové aktivity apod. Ale chtěla bych ve firmě více rozvíjet prostor pro mezilidskou bezprostřední komunikaci, pro vnímání se lidí navzájem jako originálních osobností. Jsme technický podnik, máme tu většinou muže technicky myslící a pracujeme s moderními stroji, které se už podobají robotům, potřebujeme se tedy "odrobotizovat" a více spolu jako lidé hovořit.

Také cítím, že nesmíme zapomínat na starší generaci, která toho hodně umí a zná a která by mohla s mladými sdílet zkušenosti, know-how, aby i různé generace mezi sebou více komunikovaly a chápaly se lépe a aby se od sebe učily, a tím obohacovaly. Aby se ti zralí, moudří, zkušenější zaměstnanci potkávali s těmi mladšími. My pro ty starší také leccos děláme, třeba pravidelné dvoudenní setkání se speciálními tématy, která tuto skupinu zralých pracovníků zajímají. V budoucnu bychom to chtěli ale propojit napříč generacemi. V tom vidím další možný přínos pro kulturu celé firmy.

Věra Vrchotová

Věra Vrchotová

Po absolvování Provozně ekonomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Praze si vzdělání doplnila postgraduálním studiem vysokoškolské pedagogiky a psychologie. Do roku 1996 působila na Jihočeské univerzitě jako technik pro vědu a výzkum a posléze jako vysokoškolský pedagog. V roce 1996 nastoupila do strojírenské a slévárenské společnosti Motor Jikov Group, kde je od roku 1998 ředitelkou pro rozvoj lidských zdrojů. Podařilo se jí nastavit jednotný a centralizovaný přístup ke vzdělávání a rozvoji zaměstnanců v rámci firmy.

Je členkou Profesní rady pro spolupráci škol a firem na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích, Průmyslové rady na Fakultě strojní ZČU v Plzni a předsedkyní Sektorové rady pro strojírenství v Jihočeské společnosti pro rozvoj lidských zdrojů. V personalistice, která je pro ni víc než práce, se řídí mottem: "Je krásný svět a dobří lidé v něm, jen hledej a poznávej."

Související