Analýza JIC zkoumala schopnost českých firem prosadit se prostřednictvím vlastních inovací na světových trzích. "Zajímavou otázkou v projektu bylo: V čem Česko exceluje? V čem je nejlepší na světě nebo se této úrovni blíží a jaké k tomu má zdroje?" říká Pavel Csank, vedoucí projektu v JIC. Projekt potvrzuje to, co odborníci komentují delší dobu. "Máme nedostatek patentů, ochranných známek, nedostatek rizikového kapitálu. Lidé v Česku se bojí riskovat, neuspět v byznysu a mít za sebou nějaké stigma neúspěchu. Třeba v USA mají k této zkušenosti úplně jiný přístup," řekl Lukáš Kovanda, hlavní ekonom finanční skupiny Roklen Fin, na letošním festivalu Česká inovace. Šéfů se světovými ambicemi je v Česku málo.

"Firemní aspirace k vůdcovství ve změnách na světových trzích jsou v Česku vzácné," uvádí i analýza JIC. "Dvě ze tří navštívených firem mají omezené růstové aspirace, každá čtvrtá společnost nechce zvyšovat počet zaměstnanců. K vůdcovství ve změnách v oblasti technických inovací je obvykle zapotřebí nemalých vědeckých a výzkumných kapacit. Ve vzorku tvořeném firmami s největšími absolutními i relativními vědeckými a výzkumnými kapacitami je pětina firem s těmito aspiracemi." Pouze necelé tři tisíce firem z více než čtyř set tisíc registrovaných mají takové potřebné kapacity. "Řada firem s těmito aspiracemi je spíše průkopníky nových řešení než skutečnými lídry trhu," shrnuje analýza.

KDO JSOU INOVAČNÍ LÍDŘI?

Česko je podle výsledků analýzy JIC jen průměrně inovativní ekonomikou, pokud srovnáváme mezinárodně. Řada firem je schopna vyvíjet unikátní "business to business", spíše tedy řešení pro globální technologické lídry. V Česku nesídlí firmy, které jsou globálními lídry masových trhů. Tyto firmy v tuzemsku však rozvíjejí své aktivity. Nevznikají zde společnosti, které jsou tvůrci celosvětově nových generických technologií či produktů, jejichž uvedením vznikají nové masové trhy. Výjimečné jsou inovace disruptivní povahy, což jsou inovace, které radikálně mění fungování trhů zavedených produktů.

Studie JIC současný stav ekonomiky a úroveň inovací hodnotí s ohledem na historický vývoj. Uvádí, že dvacet let probíhající transformace hlavně doháněla západní ekonomiky. "Negativní roli sehrálo i to, že bylo na několik dekád přerušeno svobodné podnikání v socialistické éře české ekonomiky. V polistopadové éře chyběli zkušení podnikatelé (velcí i malí), na ně navázaný kapitál," říká Pavel Csank. Podle studie JIC "byly proto zahraniční firmy hlavním tahounem modernizace celé ekonomiky. Hlavní přínosy spočívaly v zajištění přístupu na globální trhy, nových technologiích a rozšíření moderních metod řízení," píše analýza JIC, v níž chybí hlubší zhodnocení strategických rozhodnutí politiků a vrcholových manažerů z minulých dvaceti let.

KRITIKA ZÁVISLÉ EKONOMIKY Z ŘAD EXPERTŮ

Přitom kritické hlasy na téma přílišné závislosti České republiky na zahraničních firmách lze slyšet stále častěji a nelze je pominout. Odbornou debatu vyvolal hlavně čechoamerický ekonom Milan Zelený, který je hostem řady odborných konferencí, jež jsou nyní hojně medializovány. Další kritičkou je ekonomka Ilona Švihlíková. Loni napsala kontroverzní knihu Ocitli jsme se na periferii, kde poukazuje na podíl zahraničních firem na českém HDP a na to, kolik odchází na dividendách zahraničních vlastníků. "Ocitli jsme se na periferii, a to jak z hlediska ekonomického, tak politického a myšlenkového," tvrdí Švihlíková.

Přestože je analýza JIC cenným zdrojem nových dat, vyplatí se hledat i další zdroje. V respektované edici 21. století například vydala Academia titul Vzestup a pád českého kapitalismu od Martina Myanta a Jana Drahokoupila. Myant pracuje v Evropském odborovém institutu v Bruselu a Drahokoupil je vedoucím výzkumných projektů v Mannheimském centru pro evropský sociální výzkum na Univerzitě Mannheim. Mapují ekonomický vývoj v České republice od roku 1989 až do roku 2002. Srovnávají Česko a další státy, které se ocitly v podobné situaci, a analyzují jejich rozdílný přístup k přechodu z centrálně plánovaného hospodářství na tržní systém. Ukazují, jak dobrá nebo špatná strategická rozhodnutí politiků ovlivnila budoucnost státu.

ČEHO SE ČEŠTÍ PODNIKATELÉ OBÁVAJÍ:

- Mnoho firem řeší otázku nástupnictví, proces generační výměny původních zakladatelů.

- Jsou omezeni ústředím, které rozhoduje o produktovém portfoliu, prodejním teritoriu či obojím.

- Nedostatek vhodných lidí a kapitálu.

- Preference malých kroků a relativní jistoty před razantní expanzí. Ta je vnímána jako "příliš riskantní".

Jde to i jinak? Příkladem je třeba ředitel českého Siemensu Eduard Palíšek. Ten zdůrazňuje, že "většina českých firem se musí zapojit do nových procesů výroby tak, aby obstála na zahraničních trzích". Palíšek zvládá to, co by potřebovalo více šéfů. Získal si respekt v koncernu. Palíšek je vedle pozice v brněnském závodě celosvětově zodpovědný například za strategické plánování, akvizice a rozvoj obchodních aktivit v oblasti parních turbín v rámci koncernu. Chce v Česku stavět i technologické centrum.

AUTONOMIE PODNIKATELŮ

Jaký je tedy závěr analýzy JIC, co se týče české podnikatelské autonomie? "ČR je je závislou ekonomikou ve smyslu omezené podnikatelské autonomie. Mnoho firem nerozhoduje o předmětu, zákaznících ani ceně své produkce. V této pozici je mnoho velkých firem, které většinu produkce exportují, přičemž marketing a prodej jsou zcela či z velké části v režii nadřízených částí skupiny," uvádí studie. Zajímavé je, že firmy pod zahraniční kontrolou jsou ale jako celek podstatně produktivnější než segment domácích firem. Jejich podíl na hrubé přidané hodnotě činil v roce 2013 31,7 procenta, podíl na zaměstnanosti 21,7 procenta.

Z pohledu inovační kapacity Česka je však ekonomická závislost podle studie JIC v řadě případů výhodná. Zejména jde o případy, kdy se jedná o firmy, které jsou součástí globálních technologických lídrů (například Siemens, Bosch, ABB). V Česku nejsou firmy s aspirací a kapacitou být v čele světového vývoje hlavních technologických změn, například vyvinout vlastní autonomní vozidlo a najezdit přes milion testovacích mil v různých podmínkách, jako si mohl dovolit Google. Možnosti využití příležitostí pramenících ze vztahu s globálními technologickými lídry však podléhají rychlému vývoji jak uvnitř těchto firem, tak v místní i globální ekonomice. Současný růstový potenciál vztahu s těmito firmami pro dlouhodobou inovační kapacitu země však může v čase erodovat.

Záleží na sebevědomí a schopnosti českých firem. Mnoho firem podřízených zahraničnímu koncernovému řízení postupně zvyšuje svou roli v koncernu. Pokud je ovšem firma jen podřízenou součástí mezinárodního koncernu odpovídající "pouze" za zajištění výroby a distribuci, je zúžen prostor, v němž bude inovovat. Nebude se zabývat komunikací se zákazníky či tím, jaké nové produkty bude koncern vyrábět za tři nebo pět let. V závislosti na zadání nadřízené části skupiny se její inovační úsilí zaměří "jen" na procesní a technologickou optimalizaci výroby.

RŮST INOVAČNÍCH CENTER

Mnoho firem, které dříve byly "pouze" montážními či výrobními závody, se změnilo. Z řady společností se postupně staly strategické výrobní závody. Kolem nich přibývá inženýrských a vývojových aktivit. Podle analytiků JIC se objevují i centra excelence globálních technologických firem, jež přitahují do Česka experty z jiných zemí, nejen z EU. Pro některé firmy se Česko stává strategickou základnou v Evropě. Studie JIC uvádí, že roste počet lidí zaměstnaných ve vědě a výzkumu. V roce 2005 pracovalo ve vědě a výzkumu 22 tisíc zaměstnanců, v roce 2014 už 30 tisíc.

INVESTICE DO VÝZKUMU

Mezi tisíci největšími firmami světa podle vlastních výdajů na vědu a výzkum (VaV) není žádná firma původem z Česka. Na druhou stranu hned několik firem z první světové stovky má v Česku vědecká a vývojová centra. Jejich primární potřebou jsou kvalitní absolventi, popř. služby související s využitím výzkumné infrastruktury. Mateřské koncerny mají vlastní kapacity externí spolupráce v oblasti strategického výzkumu a vývoje, které jsou místním firmám v případě potřeby k dispozici.

Přibližně 600 firem investuje do VaV ročně přes 10 milionů korun, z toho necelých 60 firem přes 100 milionů korun, pouze jednotky firem více než 1 miliardu korun. Jakkoliv je měření rozsahu podnikových VaV kapacit problematické, data ukazují, že tyto podnikové kapacity jsou oproti inovačním lídrům (SRN, SWE, SUI) malé. Třeba v populačně menším Švýcarsku sídlí 62 firem, které ročně do VaV investují přes 400 milionů korun. V Česku je takových firem méně než 10 a většina z nich je součástí globálních koncernů.

Obrovským problémem je v Česku vzdělávání. Výzkum ukázal propad Česka v řadě ukazatelů. Podle mezinárodního srovnání konkurenceschopnosti jednotlivých zemí prováděného Světovým ekonomickým fórem se ČR rychle propadá mezi srovnávanými zeměmi podle většiny sledovaných ukazatelů vzdělávání. Zhoršování kvality absolventů VŠ i SŠ je závažný problém. Profesor Vladimír Mařík z ČVUT říká: "Potřebujeme změnit myšlení lidí a vzdělávací systém."

Dvě z pěti oslovených firem považují za významnou bariéru inovací nedostatek kvalitních lidí na trhu. Brzdou je podle poloviny oslovených rozšíření interní vědecké a výzkumné kapacity. Byly zaznamenány i případy, kdy malé místní firmy rezignovaly na rozvoj interních kapacit z důvodu nemožnosti konkurovat pobočkám zahraničních firem. České firmy uvádějí: "Už nebudeme vychovávat experty pro zahraniční firmy, které mají mnohaleté daňové prázdniny financované z našich daní." Stěžují si na nerovné podmínky v podnikání. Potřebují i lepší fungování státní správy.

 

ZÁVISLÁ EKONOMIKA V ČR

Mnoho firem, které jsou součástí mezinárodních koncernů, realizuje na území Česka pouze část aktivit tvořících hodnotový řetězec. Jakkoliv nelze paušalizovat, často tyto firmy realizují aktivity s nižší přidanou hodnotou v rámci produkčních řetězců, zejména montáž, výrobu a distribuci. Marketingové, vývojové a další aktivity s vyšší přidanou hodnotou jsou přitom klíčovou složkou firemních inovačních procesů. Z pohledu dlouhodobé inovační kapacity země je právě tento aspekt důležitý.

HLAVNÍ BARIÉRY INOVAČNÍ KAPACITY ČR

- 1. Nedostatek vysoce motivovaných lidí s potřebnými technickými, obchodními a dalšími zkušenostmi.

- 2. Vzdělávací systém nedostatečně reagující na dlouhodobé společenské a technologické změny a tím nové potřeby jednotlivců i firem.

- 3. Tržní kompetence většiny firem nejsou tak rozvinuté jako kompetence technické.

- 4. Minimum firem s kritickou velikostí schopných být na světové špičce ve vývoji nových generických technologií.

- 5. Minimum firem, které před 10 lety neexistovaly a dnes patří k předním světovým hráčům na trhu.

- Stabilní, předvídatelné a motivující podnikatelské prostředí.

Související