Kiruna je město, kde se těží železná ruda. Místní důl je důležitý pro místní hospodářství. S tím, jak se budou měnit zásoby těžby, se bude stěhovat i město. Tuhle výzvu řeší studio White Architects. Jde o projekt, o kterém asi slyšel každý Švéd. Problémem Kiruny je to, že se začíná propadat. To, jak se plánuje přemístění města, popsal architekt a partner z White Architects Krister Lindstedt.

Kiruna prochází velkou transformací, je to průmyslové město na samém severu Švédska. "To, na čem město vyrostlo, těžba železné rudy, je také jeho současnou environmentální hrozbou, a to velmi akutní. V zimě zde teplota klesá pod 40 stupňů Celsia. Běžně zde ale potkáte třeba stáda sobů v ulicích a kolem je krásná příroda. Město má 23 tisíc obyvatel, používají se zde čtyři oficiální jazyky. Žijí zde čtyři rozdílné kultury," vysvětluje Krister Lindstedt. Právě proto na podobě města pracují experti z různých oborů, včetně antropologů.

Místní samospráva dostala v roce 2004 nenápadný dopis od místní těžařské společnosti, že chtějí založit nový důl a že je nutné město přestěhovat. Bylo nutné připravit plán, protože stěhování se týká 20 tisíc rezidenčních jednotek, hlavních tepen i centra města. Jak ale stěhovat město, aby se nerozpadlo? Přežije stěhování i jeho identita?

"Když jsme hovořili s lidmi, padaly různé názory. Bylo nutné pochopit všechny vazby, abychom se mohli pohnout z místa. Nejen fyzické vazby, ale i spirituální a psychologické," vysvětluje Krister Lindstedt. "Nyní se už město s ideou stěhování sžilo, ví, že je nutné zachovat těžební činnost. Obyvatelé se k tomu postavili pragmaticky."

ZACHOVAT PŘÍRODU A PŘINÉST NĚCO NAVÍC

Jedním z požadavků obyvatel je také zachovat volný přístup z města do přírody, přijíždí sem i 300 tisíc turistů ročně za lovem, raftingem na řekách... Co se týče pracovního života, ne všichni obyvatelé Kiruny chtějí pracovat jen v těžařství. Je zde čilý veřejný život, na který navazují nové služby. Nové město má nabídnout nové pracovní příležitosti, a to i v nových oborech. "Místo bývalého dolu bude například na stejném místě letiště - chceme využít severojižní osu města, protože město se bude stěhovat několikrát," vysvětluje Krister Lindstedt.

Jedním z cílů je snížit závislost obyvatel na osobních vozech, což má i dopad na to, jak rychle se dostanou lidé do práce a do přírody kolem. Vzniknou koridory, jakési brány do volné přírody, které zároveň poslouží jako platforma pro ekoslužby. Budou zadržovat vodu, která vzniká táním ledu. Kvůli podnikání se musí promyslet i nová síť železničních uzlů. Ulice budou navrženy tak, aby lépe chránily před povětrnostními vlivy.

Kiruna má být otevřeným městem pro migrující pracovní sílu a turisty. Architekti chtějí vytvořit více míst k setkávání lidí a vytvářet novou identitu města.

VÍDEŇ AKTIVNĚ ŘEŠÍ PRACOVNÍ MIGRACI

Ursula Struppe je ředitelka Magistrátního odboru pro integraci a diverzitu ve Vídni. Ta má nyní dva miliony obyvatel. Velikostí je srovnatelná s Mnichovem. Pro Česko je toto město vzorem, pokud bychom se v budoucnu potýkali s imigrační vlnou. Rakousko je podle expertů pro Česko nejvhodnějším modelem.

"Nyní máme ve Vídni 22 tisíc žadatelů o azyl a musíme se o ně postarat," říká Ursula Struppe. Starý a klasický koncept byl, že dříve lidé přijeli do Vídně za prací, něco si vydělali a zase odjeli. Později se začala měnit migrační politika a vznikla i potřeba poradenství. Od roku 2002 je patrný nový přístup města, který je řízen pod pod názvem "Diverzita". "Přistupujeme k problému nově," říká Ursula Struppe. "Je třeba zvýšit povědomí o diverzitě. Mluvíme nyní o péči o imigranta od prvního dne po jeho příchodu, což je zcela nový přístup."

Okamžitě po příjezdu imigranta je možné řešit v 25 jazycích jeho specifické potřeby - nalezení jazykového kurzu, zajištění školky pro děti, nejrůznější kluby pro děti a ženy. "V rámci seminářů podáme informace o tom, jak funguje systém vzdělávání a jak se dá získat práce v Rakousku a ve Vídni. Začínáme také shromažďovat data o tom, co příchozí lidé umějí a co mohou dělat, což se týká i jejich pracovních zkušeností. Zní to jednoduše, ale zdaleka to jednoduché není," podotýká Ursula Struppe.

Ve Vídni nepracují jen s imigranty, proškolují i příslušné úředníky a zaměřují se i na práci s veřejností. "Lidé jsou vybízeni k tomu, aby si napsali sami jakousi 'chartu' Vídně," říká Ursula Struppe. Diskutuje se o hodnotách jako právní stát, lidská práva, demokracie... Vídeň dělá akce s moderátory a nechá lidi vyjádřit myšlenky na téma, jak spolu chtějí žít. Magistrátní odbor uspořádal 651 rozhovorů s osmi a půl tisíci účastníky. Konaly se ve spolupráci s neziskovými organizacemi, ale i firmami. Podařilo se oslovit 350 organizací od církví až třeba po komunistickou stranu, ale i spolky, které brání práva homosexuálů. "Pracovali jsme tak, že jsme pozvali lidi a vyzvali je, aby pozvali ostatní," vysvětluje Ursulla Struppe. Kampaň zaměřená na celou Vídeň probíhala celý rok 2015 a vygenerovala hlavní témata, na kterých se nyní pracuje. Podobně reagují další moderní města ve světě. "Ulice je místem, kde se rodí nové formy sociálního a politického života," popisuje nový trend profesorka Kolumbijské univerzity Saskia Sassen, socioložka měst.

MĚSTO V PŘECHODU - AMSTERDAM

Charlot Schans je také socioložka. Pracuje nyní na programu Cities in Transition (Města v přechodu). Organizace, v níž pracuje, sídlí v Amsterdamu a nese název Pakhuis de Zwijger. Experti v Amsterdamu jsou hrdí na to, že spojují firmy a nevládky, které pracují na integraci uprchlíků. Připravují pro ně i důstojné bydlení a podílejí se také na jejich rekvalifikaci.

Málo se ví o tom, že po Evropě již existují tisícovky projektů, které se týkají imigrantů. "Více než 40 velkých společností a nevládek spolupracuje na odborné přípravě pro uprchlíky," říká Charlot Schans a dodává: "Věříme v inovace ve městě a hodně našich projektů se týká také rozvoje kreativních průmyslů."

Upravují například náplavky Amsterdamu, uspořádali již 500 akcí. Zapojují kreativce a propojují umělce na volné noze. Jejich akce navštívilo přes 88 tisíc návštěvníků za rok. "Vytváříme tzv. 'city makers' - tvůrce měst. Jde o aktivity, které podporují inovativnější a inkluzivnější města, ve kterých se lidem lépe žije a pracuje," říká Charlot Schans a pokračuje:.

"Snažíme se vytvářet platformu, aby se lidem naslouchalo. Uspořádali jsme summit Cities makers. Během čtyř dnů jsme propojili 600 tvůrců měst z celé Evropy. Zároveň probíhala neformální konference evropských ministrů, kde se probírala agenda pro EU. Připravovali jsme se dva roky předem. Pracovali jsme na prohlášení, které se jmenovalo City Makers Agenda. Dokázali jsme jej dostat na zasedání ministrů, abychom prosazovali myšlenky sociálního rozvoje."

ZAČLEŇOVÁNÍ IMIGRANTŮ

Starostové prý mají vůli pracovat s občanskými iniciativami. Dříve vláda uvolnila prostor pro uprchlíky v bývalé věznici, což samo o sobě prý nevytváří dobrý dojem. "Takže se věnujeme problematice uprchlických zařízení v Amsterdamu. Určitá skupina lidí třeba proměnila starou školu na zařízení pro uprchlíky. Projekt byl financován díky crowdfundingu a uprchlíci tam mají hodiny jazyků a společné akce jako vaření. Vznikají tam dlouhodobá přátelství a je to řešení, které dlouhodobě funguje," říká Charlot Schans.

Lidé tam spolupracují s umělci z Amsterdamu. Populární je třeba akce Eat to Meet - Přijďte se najíst. Lidé se spolu neformálně baví, hudbu zajišťují imigranti, kteří se už adaptovali. Řada uprchlíků byla v Amsterdamu vyškolena ve službách," dodává Charlot Schans.

OPUŠTĚNÉ OCELÁŘSKÉ MĚSTO V AUSTRÁLII

Markus Westbury žije v Austrálii. Napsal knihu Creatitive Cities. Je o potenciálu měst, když se nenechají ležet ladem. Je zde prostor pro všechny kreativní obory. Westbury se nechal inspirovat tzv. "kutilskou kulturou". V dětství žil v tomto ocelářském městě, kde ale během deseti let přišlo o práci 20 tisíc lidí a mladí odešli jinam. Prázdné továrny, vytřískané výlohy, počmárané podchody, to byl obrázek apokalypsy bývalého průmyslového města. "Když jsem byl malý kluk, chodil jsem s babičkou do města, převlékli jsme se do nedělního a šli jsme se projít a bylo to pěkné. Chtěl jsem vrátit tomu místu život," říká Westbury, který sem přivedl kreativce. Zafungoval jako takový novodobý evangelizátor. Kontakty nabral jako kreativní ředitel různých art festivalů, má zkušenosti z médií, a to jako producent, režisér i moderátor. Zajímá se o nejrůznější témata včetně urbanismu.

VIZE, KTERÁ VZKŘÍSILA ZAŠLÝ SVĚT

V roce 2008 založil Marcus Westbury sdružení Renew Newcastle. "Šel jsem po hlavní třídě a fotil uzavřené obchody, roztřískané výlohy, nebylo to vůbec hezké a bylo to všude, kam se člověk podíval," vzpomíná. "Bylo to smutné, protože jsem si pamatoval ta místa z dětství jinak. Třeba dům, který vždy kypěl životem, byl najednou úplně mrtvý. Tu hlavní třídu zabarikádovaných ulic jsem si zapamatoval. Řekl jsem si - pokud má někdo investovat miliardy, tak tady." Westbury si myslí, že každý zanedbaný prostor je promarněná příležitost. "Oslovili jsme majitele nemovitostí s tím, aby nám zapůjčili své domy pro naše účely. Nic jsme nepronajímali, ale využili jsme určité mezery v legislativě. Podepsali jsme smlouvy o zapůjčení nemovitostwí soukromými vlastníky. Začali jsme nemovitosti zvelebovat a dávat je k dispozici komunitám a lidem, kteří přišli s nápadem, jak je využít. Šlo o galerie, podnikání, řemesla, design, šperky, softwarové firmy, malá nakladatelství a studia. Vznikla zde coworkingová centra pro fotografy a designéry. Například parta sedmnáctiletých kluků zde začala navrhovat a prodávat skateboardy, se kterými prorazila po celém světě.

Prostor začal ožívat, přibyla tam i spousta zeleně. Podle výzkumů tam klesl vandalismus z 25 % ročně. Začala vzrůstat obsazenost nemovitostí, přijíždí sem půl milionů turistů ročně. "Snažíme se snížit bariéru vstupu, aby se mohl téměř každý podílet se na proměně místa," uzavírá Markus Westbury, který zprostředkoval přístup k více než třiceti prázdným budovám. Přispěl k tomu, že v bývalém ocelářském městě, ve kterém v historii pracovali hlavně trestanci, vznikla kreativní zóna.

SOCIÁLNÍ BYDLENÍ, POTŘEBA VELKÝCH MĚST

Pokud mají být lidé flexibilní kvůli práci, musí pro ně být dostupné také levné bydlení. Zejména pro mladé lidi a nově příchozí. Koncept levného a dostupného bydlení řeší například Mimi Hoang, spoluzakladatelka a ředitelka nArchitects z New Yorku. "Navrhujeme budovy, ale přemýšlíme o nich jako o živých tkáních města," říká. Město New York vypsalo projekt, ve kterém se měla otestovat myšlenka, zdali lze snížit 40 metrů čtverečních čisté užitné plochy na 27-30 metrů. "Jinými slovy se město ptalo, jak malé mohou být byty dostupného bydlení. Když nás vyzvali, tak jsme zprvu nevěděli, zda je to vůbec dobrá práce pro naše budoucí kariéry. Zda chceme být spojováni s něčím, co potenciálně může být považováno přímo za nelidské," vysvětluje Mimi Hoang.

ZMĚNY DEMOGRAFIE A ŽIVOTNÍHO STYLU LIDÍ

Nakonec se úkolu chopili, protože je to výzva z hlediska zásadní změny demografie. Inspirovali se aktivistou a žurnalistou Jacobem Riisem, autorem knihy How the Other Half Lives (Jak žije ta druhá polovina). Fotograf v roce 1890 otočil objektiv na zubožené obyvatelstvo, které trpí v hrozných podmínkách a hygienicky nevyhovujících prostorách.

Od těch dob se ve městě samozřejmě hodně věcí změnilo, ale chudých lidí je stále mnoho. Existují určitá pravidla o výměře bytu, jenže New York roste dvojnásobným tempem. Naproti tomu se mění i základní jednotka v bytech, a to rodina. "Z průměrných 4,4 osoby na rodinu jsme nyní na průměru 2,2 osoby. Životní styl lidí se změnil a obyvatelé měst také žijí déle. Také se později ženíme a vdáváme a více se rozvádíme," vysvětluje Mimi Hoang. Více než polovina osob v New Yorku žije sama, O 30 procent narostl podle Mimi Hoag během posledních 10 let počet těch, kdo žijí sami. V Česku se toto číslo pohybuje také kolem 33 procent, takže jsme v tomto ohledu někde mezi New Yorkem a Vídní. "Jenže v New Yorku je jen jeden milion vhodných bytů pro takové lidi. Proto rostou nelegální pronájmy a lidé pak žijí v nedůstojných podmínkách," říká Mimi Hoang. Pracovní uplatnění také komplikují velké dopravní dojezdy z předměstí New Yorku.

Takže v nArchitectes začali testovat projekt mikrojednotek. "Výzva nebyla jen v tom, jak něco tak malého učinit pocitově větším a lidsky snesitelným, ale kladli jsme si otázku, jak má takový byt vypadat. Vymysleli jsme koncept rozprostřeného domu. Vzali jsme v úvahu všechno, co by mělo být v domě, ale nechali jsme tyto věci v rámci domu sdílet. Přemýšleli jsme o tom, jak sdílenou vybavenost domu lépe využívat," říká Mimi Hoang. Vstupní halu pojali jako jakousi ulici, tělocvičnu a kavárnu zároveň, která prostupuje do vnitřního prostoru. V okolí Manhattanu jsou vysoké budovy, nemocnice, hustá veřejná doprava, velkolepé projekty soukromého bydlení. "Nechtěli jsme, aby budova prozrazovala to, že jsou v ní levné mikrobyty. Chtěli jsme, aby měla newyorský vzhled," říká Hoang.

Vytvořili mini věže, které jsou "oblečeny" do odstínů tmavých a světlých cihel. Část bytů bude pro veterány bez domova, další pro lidi různých příjmových úrovní. Vznikne 55 testovacích jednotek. Jenže podle starosty New Yorku Billa de Blasia město potřebuje 200 tisíc takových sociálních bytů.

Architekti z nArchitects snížili výměru nakonec na 33 metrů čtverečních a vymysleli, co nabídnou výměnou za pocit menšího prostoru. Vtip je v tom, že zakomponovávají velká okna a posuvné příčky pro různé požadavky klientů. Architekti si pohráli s výškou stropu a zjistili, že změna výšky stropu na 2,6 metru dělá "zázraky". Ten kubický prostor se malou změnou, kterou je o 10 procent vyšší strop než standard, stává atraktivním prostorem. "Je to malá změna, ale má obrovský dopad," říká Mimi Hoang.

Plán, do kterého tento popsaný projekt zapadá, se jmenuje Housing New York. V NYC odstartoval v roce 2014 a má ambici vystavět 200 000 cenově dostupných bytů během 10 let. Carl Weisbrod, předseda Městské plánovací komise z New Yorku, uvedl, že "přímo v územním plánu stanovili, že alespoň 25 až 30 procent nově postavených bytů musí být cenově dostupných. Nechceme ekonomicky jednotvárné čtvrtě," vysvětlil.

Všichni výše zmínění architekti a inovátoři vystoupili v červnu na konferenci reSITE 2016: Města a migrace. Šéf a zakladatel reSITE, organizátor konference Martin Barry, řekl: "Města musí přemýšlet o svém směřování. Musí se chystat už dnes na to, jak by sama sebe ráda viděla za 20 let.

 

Videa z akce budou postupně zveřejňována na: https://vimeo.com/resite/videos


Kiruna leží ve Švédsku za severním polárním kruhem. Kvůli těžbě železné rudy se několikrát přestěhuje. Mapka ukazuje směr "pohybu" města. Stěhování nesmí narušit turismus. Ročně sem přijíždí 300 tisíc turistů.

New Castle v Austráli. Po odchodu lidí z ocelářského města zůstaly prázdné ulice a zničené domy. Markus Westubury sem přivedl kreativce a zónu svépomocí revitalizovali.

Zdevastované místo znovu ožilo galeriemi, nahrávacími studii, ale i četnými architektonickými ateliéry. Základní vizí je, aby prostory byly přístupné každému příchozímu s dobrým nápadem, ochotou pomoci a zapojit se do komunity.

Foto: Resite, Wiki

Související