Tajemství úspěchu Renza Rossa tkví zřejmě v prvé řadě v jeho vlastnostech, jako je drzost, odvaha činit nečekaná rozhodnutí či zásada nepodléhat stereotypům. Jeho životem a kariérou se tyto vlastnosti vinou jako červená nit již od počátku, kdy jako patnáctiletý syn sedláka začal na matčině singrovce šít své první modely, až do jeho dnešní pozice prezidenta holdingu OTB, v níž vládne skupině známých módních značek, jako je Diesel, Maison Margiela, Victor & Rolf či Marni.

Už jen samotný název OTB je náznakem toho, jaký jedenašedesátiletý Rosso je. Zkratka OTB znamená Only the Brave neboli v překladu Pouze ti stateční. Holding Rosso založil v roce 2002 s cílem sdružit v něm veškeré aktivity v oblasti módy a designu. Dnes zaměstnává na sedm a půl tisíce lidí a dosahuje ročního obratu ve výši 1,6 miliardy eur.

STÁLE V PRVNÍM ZAMĚSTNÁNÍ

Kořeny Rossova podnikání jsou ale mnohem starší. Možná by se mezi ně dala již počítat doba, kdy jako desetiletý od kamaráda dostal králičí samici, která byla shodou okolností březí. Namísto toho, aby mláďata rozdal mezi kamarády, začal králíky chovat a prodávat je sousedům.

Jako teenager si v létě přivydělával jako tesař či mechanik a hledal možnost, jak se dostat od sedláckého života pryč. "Mým snem bylo vždy mít trochu více, než jsem měl. Jen trochu by mi stačilo, řídit pár lidí," řekl nedávno v rozhovoru pro deník India Times.

Možná jej k tomu inspiroval i zážitek z dětství, kdy mu bylo pouhých pět. Tehdy se nedaleko jeho rodné vsi (kde prý tehdy existovalo pouze jedno auto a dvě televize), nacházela základna americké armády. "Jednoho dne před naším domem zastavil cadillac s několika vojáky, kteří si chtěli udělat piknik. Zíral jsem na ně, jako by byli z měsíce," vyprávěl Rosso v rozhovoru pro módní magazín W. "Vzpomínám si, že mi dali krabičku rýžového pudinku. To byl tehdy pro mě můj americký sen," dodal.

Do světa módy pronikl rodák ze severní Itálie na střední škole, studoval technickou průmyslovku se zaměřením na textil v Padově. Posléze rovnou začal pracovat ve firmě na výrobu džín, která patřila Adrianu Goldschmiedovi. To mu bylo dvacet. "Musím nicméně přiznat, že jsem na přijímacím pohovoru neřekl zcela pravdu," vzpomínal Rosso v příspěvku pro Süddeutsche Zeitung. "Moje pracovní zkušenosti byly tehdy spíše teoretické, zkrátka to, co jsem načetl v knihách a co jsem se naučil ve škole," vyprávěl. "Jenže najednou jsem stál v továrně uprostřed nastříhaných dílů džínsoviny a měl jsem řídit 18 lidí. O tom, jak ty stroje fungují, jsem neměl nejmenší tušení," dodal. Proto prý rychle zavolal kamarádovi, který v takové výrobě již pracoval, a ten mu dal pár užitečných tipů.

Nakonec se ale dobře zapracoval a s Goldschmiedem si rozuměli natolik, že společně v roce 1978 založili značku džín Diesel. Její název měl záměrně připomínat naftu, což byla tehdy - v době hospodářské a především energetické krize - vítaná alternativa k benzinu. Stejně tak i jejich produkty měly být alternativou a kontrastem k již zavedeným značkám. Výhodou v neposlední řadě bylo, že se jednalo o mezinárodně srozumitelný výraz.

Goldschmieda Rosso považuje za svého mentora. "Naučil mě všemu, co dnes vím," tvrdí manažer, který zároveň s nadsázkou říká, že vlastně dodnes pracuje ve svém prvním zaměstnání.

TETOVÁNÍ A KULT OBNOŠENÝCH DŽÍN

Firmě se dařilo. Během sedmi let zdesetinásobila svůj obrat na 2,8 milionu dolarů. Rosso v ní viděl velký potenciál, a v roce 1985 se proto rozhodl Goldschmieda vyplatit a firmu zcela převzít do své režie. Vsadil na velmi kvalitně šité kalhoty, které ale měly styl rozdrbaných a obnošených džín, což mělo mezi zákazníky velký ohlas. Přestože tak pár stál třeba i kolem dvou set dolarů, měl Diesel v osmdesátých a devadesátých letech kultovní status. "Nosit takový denim tehdy bylo rebelství," tvrdí Rosso, který sám je jakýmsi symbolem tohoto stylu života.

Manažer s blonďatými kudrnami má několik tetování - na prstech své iniciály RR, na levém kotníku "Only the Brave" (což prý bylo dosud nejbolestnější), na zádech "Maison Martin Margiela" a na paži logo Dieselu - hlavu mohykána s čírem. "Mám také výraz 'Enjoy', protože vše, co v životě dělám, mě baví," vysvětluje Rosso.

SPOJENÍ MÓDY A PODNIKÁNÍ

K popularitě firmě přispěl i velmi provokativní marketing. Velký rozruch například způsobila reklamní kampaň v roce 1995, jejímž motivem byli dva líbající se vojáci námořníci oslavující konec druhé světové války.

Když v roce 1996 Diesel otevíral svou první pobočku v New Yorku, usídlil se provokativně přímo naproti hlavnímu obchodu svého konkurenta Levi's. Navíc v prodejně nechal zřídit bar, zaměstnal diskžokeje a po skončení prodejní doby v ní pořádal velké party. Obecně Rosso, jehož renomovaná módní kritička Suzy Menkesová označila za "džínového génia", klade velký důraz na kreativitu při prodeji.

Na rozdíl od konkurence tak neprosazoval jednotný vzhled a dekoraci poboček, ale ponechal jim možnost být kreativní dle vlastního gusta. Publikum se snažil přilákat i různými uměleckými akcemi, například pozval k výzdobě obchodů známé sprejery. Postupně navíc rozšiřoval portfolio značky o nové produkty, jako jsou například boty, kabelky, parfémy či jiné doplňky.

Významný krok v Rossově podnikání ale přišel v roce 2000. Tehdy převzal společnost Staff International, jež vyráběla a distribuovala produkty známých módních značek jako Vivienne Westwood, Marc Jacobs či Just Cavalli. Akvizice to ale byla spíše náhodná a více méně se zrodila z nouze. Staff International se totiž nacházela v hluboké krizi a hrozil jí krach. To by mělo dopad i na Rossa, který zde nechal vyrábět některé své modely. "Mohli jsme jít někam jinam, ale takhle jsme si vlastně polepšili, protože se zlepšila naše marže a máme vše pod kontrolou," vysvětluje manažer. Mnozí se na něj ve firmě tehdy dívali skepticky jako na někoho, kdo šije pouze obyčejné džíny a o luxusní módě nemá ani potuchy, ale právě to Rossa ještě více hnalo dopředu. A za krátký čas dostal podnik opět do zisku.

Od té doby se Rosso snaží své aktivity v této oblasti neustále rozšiřovat a s oblibou přebírá menší módní firmy, které po finanční stránce nejsou dostatečně silné. V roce 2002 například převzal značku Maison Martin Margiela. Tento krok konkurenci a odbornou obci mírně zaskočil, belgický návrhář Margiela je totiž spíše minimalista, který se drží v ústraní a provokace ve stylu Rossa je mu cizí. Italský podnikatel mu ale ponechal veškerou kreativní volnost a staral se především o praktické stránky byznysu, jako jsou logistika, marketing či finance. A to se firmě vyplatilo.

Renzo Rosso

se narodil 15. září 1955 v severoitalském Brugine nedaleko Padova, v rodině sedláka jako prostřední ze tří dětí. V roce 1975 dokončil průmyslovou školu se zaměřením na výrobu textilu, ve stejném roce navrhl své první džínsové kalhoty.

Začal pracovat ve firmě Moltex, která patřila Adrianu Goldschmiedovi. S ním v roce 1978 založil značku Diesel.

V roce 1985 společníka vyplatil a převzal vedení. Sortiment rozšířil o parfémy, boty a doplňky.

V roce 2000 Rosso koupil firmu Staff International, zabývající se výrobou a distribucí luxusních značek.

V roce 2002 převzal luxusní značku Maison Martin Margiela. Ve stejném roce založil holding OTB, v němž sdružuje veškeré své aktivity.

V létě roku 2008 OTB koupilo většinový podíl na firmě Viktor & Rolf, v roce 2012 pak značku Marni.

Ze tří vztahů má Rosso sedm dětí, nejstarší synové Stefano a Andrea pracují ve firmě, každý z nich v ní má pětiprocentní podíl.

"Byl to Martin, kdo nás oslovil. Měl dokonce nabídku jít k jedničce na trhu, koncernu LVMH, ale nechtěl se stát jen kolečkem ve velkém systému," vzpomínal Rosso v rozhovoru pro deník Süddeutsche Zeitung. V roce 2009 Margiela sice firmu opustil, Rosso ale po čase našel novou vhodnou (a opět do jisté míry provokativní) náhradu. Je jí návrhář John Galliano, který dříve pracoval pro Dior, avšak kvůli skandálu s antisemitskými výroky musel odejít.

MLÁDÍ JAKO INSPIRACE

V roce 2008 Rosso do portfolia přibral značku Victor & Rolf, o čtyři roky později pak firmu Marni. Zálusk si dělal například také na domácího konkurenta Valentino, toho ale převzali investoři z Kataru.

Veškeré své aktivity od roku 2002 manažer vede prostřednictvím svého holdingu OTB, jehož výkonným ředitelem je jeden z jeho starších synů Stefano. Jemu a jeho bratru Andreovi patří každému pět procent firmy, Rosso sám vlastní zbylých 90 procent. O tom, co bude po jeho odchodu z firmy, zatím rozhodnuto není. Jednou z možností by dle jeho názoru mohl být vstup na burzu.

"Tím bychom se mohli vyhnout případným dědickým sporům," vysvětluje manažer, který má ze tří vztahů celkem sedm dětí. Jeho jmění magazín Forbes odhaduje na více než tři miliardy eur, což z něj činí jedenáctého nejbohatšího Itala.

Na důchod ale Rosso ještě nepomýšlí, nejprve chce napravit některé chyby, které s sebou přinesla expanze jeho aktivit. Jde především o klíčovou značku Diesel, kterou Rosso dle vlastních slov kvůli růstu holdingu OTB zanedbával. Její obrat sice rostl, zisk ale neustále klesal. Diesel má na celkovém obratu skupiny podíl ve výši 60 procent.

Nyní chce oslovit především mladší publikum. Pomoci mu v tom má například nový designér Dieselu Nicola Formichetti. Devětatřicetiletý Italo-Japonec se proslavil především jako stylista zpěvačky Lady Gaga. "Práce s ním je praktická. Je střelený stejně jako já. To je pak dvojnásobná střelenost," řekl v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung Rosso.

DOBROČINNOST A PODPORA SPORTU

Manažer se při práci rád obklopuje mladými lidmi, jsou pro něj inspirací. "Jsou panenští a čistí, protože ještě nejsou nakaženi tlakem zvenčí. Jedinou možností, jak se dostat dopředu, je najít právě tuto čistotu," tvrdí Rosso, který se ve svém volném čase také hodně angažuje v rámci dobročinných účelů. Peníze věnoval například na rozvojové projekty v Africe, dalších 5,5 milionu eur dal jako sponzor na obnovu historického mostu Rialto přes benátský kanál Canale Grande.

Ve svém volném čase Rosso, který bydlí ve vile z 18. století nedaleko Benátek a vlastní několik obrazů od Andyho Warhola, rád surfuje či cvičí jógu. Kromě toho je nadšeným fanouškem fotbalu. Nejenže vlastní tým svého rodného města, Bassano Virtus 55 Soccer Team (číslo 55 v názvu má připomínat rok jeho narození), ale kromě toho se Dieselu vloni na podzim podařilo uzavřít smlouvu se známým klubem AC Milán. Po tři roky bude jeho fotbalisty vybavovat oblečením pro volný čas, respektive mimo fotbalové hřiště. Obě značky sdílejí stejné hodnoty a silné stránky. "Týmový duch, odvaha a vůle zvítězit," tvrdí Rosso, kterému se prý splnil jeden z dávných snů.


Zdroje:
Süddeutsche Zeitung, W Magazine, Manager Magazin, Business Insider, Frankfurter Allgemeine Zeitung

Barbara Bublíková,
spolupracovnice redakce

Související