Amancio Ortega a Letizia Ortizová, španělská královna. S miliardářem Ortegou mají společné to, že ani jeden nepochází z urozeného rodu.
Amancio Ortega a Letizia Ortizová, španělská královna. S miliardářem Ortegou mají společné to, že ani jeden nepochází z urozeného rodu.
autor: Reuters

Ortegův životní příběh a kariéra jsou jako vystřižené z učebnice o amerických self made milionářích (a miliardářích), kteří se ke svému jmění propracovali od píky. Jenom s tím rozdílem, že jednaosmdesátiletý podnikatel všeho dosáhl ve Španělsku. Začal pracovat jako poslíček v obchodu s košilemi a patří mu většina holdingu Inditex, jehož roční obrat přesahuje dvacet miliard eur. Jen na dividendách svých podílů tak ročně vydělává stovky milionů eur.

Z aktivního řízení firmy se sice Ortega již před pěti lety stáhl, do centrály ale nadále několikrát týdně dochází a dohlíží na její provoz. Pověst workoholika jej provází celou jeho kariéru. Podle deníku Telegraph si jen málokdy bral dovolenou. I nyní, kdy by si de facto mohl užívat důchodu, se kromě občasného poradenství v Inditexu věnuje čilému obchodování s nemovitostmi.

UŽ ŽÁDNOU OSTUDU

Do kolotoče pracovního života se Ortega dostal již jako třináctiletý hoch, kdy ukončil školní docházku a začal pracovat jako poslíček v luxusním krejčovství v přístavním městě La Coruña na severozápadě Španělska. Zde se později stal prodavačem a nakonec se vypracoval až na post šéfa.

Klíčový zážitek, z něhož nabral svou obrovskou pracovní motivaci, Ortega zažil jako malý hoch, když byl se svou matkou u místního řezníka. Namísto toho, aby se domů vrátili s taškou plnou čerstvých uzenin pro další tři sourozence a otce, odešli z obchodu s prázdnou. "Je mi líto, Josefo, ale už ti bohužel žádný úvěr dát nemohu," řekl jim řezník.

"Byl jsem v šoku," zavzpomínal plachý podnikatel v rozhovoru s novinářkou Covadongou O'Sheaovou, která napsala jeho biografii The Man from Zara. Tehdy se zařekl, že se postará o to, aby jeho rodina měla vždy dost peněz a takovou potupu již nikdy zažít nemusela.

Ortega se učil rychle. Léta praxe z něj udělala tvrdého, ale férového obchodníka, navíc se velmi dobře vyznal v látkách a krejčovství. V roce 1963 tak se svou tehdejší ženou Rosalií založili první firmu GOA (což jsou jeho iniciály čtené odzadu). Podle vyprávění měli startovní kapitál pouhých třicet eur, s nímž začali šít kvalitní modely z levnějších materiálů a prodávat je dále. Ve výrobě jim pomáhal ještě Ortegův bratr se ženou a jedna švadlena.

O POUHÝCH DVANÁCT LET POZDĚJI

Ortega s Rosalií otevřeli i svůj první obchod, který pojmenovali Zara. Původně sice firmu chtěli pojmenovat podle svého oblíbeného filmu "Řek Zorba", majitel sousedního stejnojmenného baru byl ale proti, tak se rychle rozhodli pro malou obměnu a vznikla Zara.

Byznysu se dařilo, v roce 1988 následovala expanze do Portugalska, o rok později do Spojených států a v roce 1990 do Francie. Dnes jsou pobočky firmy de facto v každé velké metropoli světa, firma je aktivní ve více než 90 zemích. Když se v roce 2011 otevíral první obchod v australském Sydney, komentovali to podle deníku Telegraph tamní obyvatelé slovy "konečně už nejsme v oblasti módy žádná rozvojová země".

Při zahájení prodeje ve Spojených státech Ortegu přemohly emoce. Když viděl fronty lidí před obchodem na newyorské Lexington Avenue, vzpomněl si na své dětství v chudých poměrech. "Zamkl jsem se na záchodě a brečel. Musel jsem myslet na své rodiče a na to, jak by na mě byli pyšní," řekl Ortega v rozhovoru s O'Sheaovou. "Vydělal jsem hodně peněz, ale to nebylo mým ústředním cílem. Chtěl jsem, aby mě uznávala rodina, přátelé a lidé, se kterými pracuji," dodal manažer, který paradoxně oblečení z vlastní produkce nenosí. Jeho klasickou "uniformou" je už léta modré sako, bílá košile bez kravaty a šedivé kalhoty.

MÓDA MÁ BÝT DEMOKRATICKÁ

Přízeň zákazníků (a přístup k jejich peněženkám...) si Ortega získal tím, že velmi rychle dokázal svou nabídku přizpůsobit aktuálním módním trendům. Během dvou až šesti týdnů poté, co byly nové návrhy vidět na přehlídkových molech známých značek, byly podobné modely k mání i v Zaře. Kolekci je díky tomu navíc možno častěji měnit - nové zboží zpravidla pobočky dostávají i dvakrát týdně - a zákazníci tak mají neustále něco jiného. Odborníci tento trend označují za "fast fashion" neboli rychlou módu.

AMANCIO ORTEGA GAONA

Narodil se 28. března 1936 ve vesnici Busdongo de Arbas ve španělské provincii León jako nejmladší ze čtyř dětí.

Jeho otec pracoval na dráze, matka byla služebná. Rodina se posléze přestěhovala do města La Coruna, kde Ortega bydlí dodnes.

Ve třinácti letech ukončil školní docházku a začal pracovat jako poslíček v luxusním krejčovství. Zde se vypracoval až na šéfa prodejny.

V roce 1963 se svou tehdejší ženou Rosalií Merou otevřeli svou první firmu na výrobu oděvů. Tu o dvanáct let později přejmenoval na Inditex.

V roce 1985 otevřeli svou první pobočku obchodů Zara a již o tři roky později expandovali do sousedního Portugalska, posléze USA a Francie. Dnes je koncern aktivní v 90 zemích světa.

V roce 2001 společnost Inditex vstoupila na burzu, Ortega ale dodnes vlastní 60procentní podíl.

Manažer, jehož jmění časopis Forbes odhaduje na více než 70 miliard eur dolarů, je podruhé ženatý a má tři děti.

Ve svém volném čase se věnuje jízdě na koni a sleduje fotbal.

Někteří sice Ortegovi vyčítali, že styl světových značek kopíruje, toho si ale nevšímal. Ba naopak, v roce 1999 ve výroční zprávě firmy řekl, že jde o "demokratizaci módy". Rozhodující je pro něj dobrá kvalita za přístupnou cenu.

"Zákazník je vždy motorem našeho byznysu. Musí být středem naší pozornosti, a to co se týče módních kolekcí, designu našich obchodů, logistiky a veškerých dalších aktivit," dodal ve zprávě o deset let později, když odcházel z postu výkonného ředitele.

Na to, aby tento rychlý cyklus módních kolekcí byl vůbec možný, vyrazil Ortega de facto proti proudu. Na rozdíl od konkurence, která zboží zpravidla vyrábí za výhodné ceny v Asii, je většina jeho modelů produkována v bezprostřední blízkosti ve Španělsku, Portugalsku či Maroku, což umožňuje rychlé dodávky.

Ruku v ruce s vysokým tempem produkce jdou v Ortegově byznysu také inovace, jež považuje za klíčové pro další rozvoj. "Úspěch nikdy není jistý. Spokojenost a pohodlnost jsou mor. Sám se snažím nebýt příliš spokojený se sebou a s tím, co dělám. To se vždy snažím vštěpit do hlavy i všem kolem mě," řekl na jedné diskusi se španělskými profesory ekonomie. "Buď rostete, nebo zahynete. Pokud chcete inovace, nesmíte se soustředit jen na výsledky," dodal.

INOVATIVNÍ OBCHODNÍK

Inovativní tak byl Ortega například i co se týče techniky, když v roce 1976 jako jeden z prvních nasadil počítače, aby mohl lépe sledovat prodeje a inventář firmy. Dodnes pobočky velmi podrobně monitorují odprodej zboží, aby bylo jasné, co jde dobře na odbyt a co naopak ne, a je proto možné to již vytřídit.

A v tom tkví hned další Ortegova strategie - snažit se mít pod kontrolou de facto celý výrobní proces - od návrhu přes marketing, výrobu až po prodej a logistiku, a mít tak veškeré potřebné otěže v rukou. Díky tomu se na jednu stranu nemusí příliš spoléhat na firmy jiné a na stranu druhou má dobrou možnost kontrolovat kvalitu zboží, na kterou tolik dbá.

Kvalita se odráží také do prezentace zboží, na kterou Ortega od počátku kladl velký důraz. Přestože je jeho móda cenově výhodná, nesmí působit levně. Namísto do reklamy tak raději investoval do nájmu v dražších pobočkách v centru měst, které působí elegantně a dodávají značce jistý punc. Mnohé prodejny vybral Ortega osobně, a jelikož nerad létá, jezdil podle časopisu Manager Magazin zpočátku Evropou křížem krážem napříč buď vlakem, či autem.

NASLOUCHEJ A ROZHODUJ

Skutečnost, že se manažer, k jehož holdingu dnes vedle Zary patří například ještě značky Pull & Bear, Stradivarius, Oysho, Massimo Dutti či Bershka, všechno učil od píky, se odrážela také do jeho stylu řízení firmy. Namísto ve vlastní kanceláři (kterou prý nikdy neměl), raději seděl na ploše mezi ostatními zaměstnanci, s nimiž také chodil na oběd do obyčejné kantýny.

"Rozhodnutí zpravidla intenzivně probíral v malé skupince lidí. Delegoval veškeré papírování jiným, snažil se naslouchat ostatním a raději se všemi komunikoval přímo a ústně, než aby psal nějaké vzkazy," citoval jeho dlouholetého kolegu a bývalého výkonného ředitele Inditexu Josého Maríu Castellana časopis Economist.

"Ortega moc dobře ví, kde jsou jeho slabiny, a tyto úkoly se snaží přenechat jiným. Jde například o finance, strategii či logistiku," dodává časopis Manager Magazin. Mezinárodní expanzi firmy tak například raději svěřil jinému manažerovi, protože on sám mluví špatně anglicky (čehož prý lituje). "Jedním z tajemství jeho úspěchu je, že se nebojí přijmout nápady či návrhy těch, kteří se v daných oblastech vyznají lépe," míní Castellano, který s ním pracoval přes dvacet let.

SOUKROMÍ JAKO LUXUS

Přestože Ortega v žebříčku časopisu Forbes stojí na pozici nejbohatšího muže Evropy, snaží se celou dobu držet v ústraní a nijak na veřejnosti nevynikat. Nadále de facto žije stejným životem, jako když s podnikáním začínal. Mezi jeho nejoblíbenější jídla tak nadále patří Callos à la madrileña, pokrm s dršťkami, z jelit a cizrny. K snídani si rád dává míchaná vejce s brambory a pálivým párkem.

Ze své skromné ulity Ortega musel vylézt v roce 2001, kdy šla firma na burzu. Tehdy si odborníci z branže dělali legraci, že Inditex je "firma bez tváře", protože téměř neexistovaly jeho fotky.

Poté se ale Ortega opět rychle stáhl. Na jednu stranu se prý bojí únosu, na druhou stranu chce mít svůj klid a soustředit se na práci. Fakt, že se může po ulici pohybovat nepoznán, považuje za svůj největší luxus.

I po vstupu na burzu Ortega nadále vlastní téměř 60procentní podíl a ten by i do budoucna chtěl ponechat v rodině. Jak nyní informovala agentura Reuters, nechal proto své akcie před více než rokem převést do speciální nadace, k níž mají přístup jen členové rodiny.

Zdroj: The Economist, Handelsblatt, The Telegraph, CNBC