Stimulace versus motivace. Zdálo by se, že jde o synonymum. Nejde. Stimulace působí zvenčí. Je to podnět, lákadlo, požadavek, výzva, někdy i hrozba nepříjemností či trestu. Na stimuly reaguje naše psychika - hlavně emoce. Motivace je vnitřní odpovědí na vnější podněty či vnitřní touhy, přání něco dělat, či naopak nedělat. Neustále tvrdím, že topmanažer nemusí moc pracovat, má jediný úkol: zařídit, aby se lidem chtělo - trvale. Dát svůj celý potenciál do služeb firmy.

NENÍ ČLOVĚK JAKO ČLOVĚK

Je mylné se domnívat, že na všechny lidi působí stimuly (motivátory) stejně. Každý z nás má jinou genetickou výbavu a výchovu. Každý je jiný svým temperamentem, charakterem, hodnotovým nastavením, svými cíli, přáními, pohnutkami, životními zkušenostmi, pohledem na sebe, na druhé, na svět. Většina toho se v průběhu života mění. Někteří lidé jsou více strukturovaní, se smyslem pro řád, stabilní výkon, povinnost. Jiní jsou tvořivější, chaotičtí, nestrukturovaní, plní nápadů. Některých se lze snadno dotknout, jiní jen mávnou rukou. Mění se i důvody, proč lidé chodí do práce. Někteří lidé, je jich spíše méně, se umí sami motivovat, jiní dennodenně potřebují povzbuzení vedoucího.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?