Irene Rosenfeldová
Irene Rosenfeldová
autor: Reuters

Rozhodná, precizní, tvrdá manažerka s jasnou představou o tom, co chce. To jsou vlastnosti, jež kolegové a konkurenti spojují s Irene Rosenfeldovou, šéfkou koncernu Mondelez. Díky nim je dnes nejen jednou z nejznámějších amerických manažerek, ale hlavně díky tomu dokázala firmu, kterou vede, důsledně restrukturalizovat a posléze rozšířit a upevnit její postavení na mezinárodním trhu.

Koncern, k němuž vedle Milky či Orea patří například i české značky Bebe či Opavia, dnes zaměstnává na 90 tisíc zaměstnanců a je jedničkou v oblasti sušenek a sladkostí. Na trhu s čokoládovými výrobky je číslo dvě. Tří čtvrtin svého obratu společnost dosahuje mimo Spojené státy, kdysi klíčový trh.

ŠIROKÝ ZÁBĚR JAKO KLÍČ K ÚSPĚCHU

Fakt, že se Rosenfeldová umí prosadit a převzít zodpovědnost, se projevil již za jejího dětství, kdy byla pokladní ve skautském oddíle a důsledně dohlížela na to, aby všichni platili své příspěvky. Dnes 64letá manažerka se štíhlou postavou a krátkým sestřihem dokonce sama vtipkuje, že to byla její první oficiální role na veřejnosti.

I ve škole patřila Rosenfeldová, která společně se sestrou Lindou vyrůstala v židovské rodině (otec měl kořeny v Rumunsku, matka v Německu) nedaleko New Yorku, mezi premianty. Stejně tak i později na prestižní univerzitě Cornell. Zde v roce 1975 získala bakalářský titul v oboru psychologie, o dva roky později pak magisterský v ekonomii. V roce 1990 dosáhla doktorátu v marketingu a statistice.

Univerzitní léta Rosenfeldovou ovlivnila také v životě osobním, potkala zde svého prvního manžela, Philipa Rosenfelda. S ním má dvě dcery, a přestože se po jeho smrti v roce 1995 po několika letech vdala podruhé (za investičního bankéře Richarda Illgena), jeho jméno nese dodnes.

Zázemí a široký oborový záběr jsou podle pozorovatelů jedním z klíčů jejího úspěchu. Při vedení firmy se totiž nesoustřeďuje jen na výrobu, ale snaží se pochopit hlavně to, jak společnost a její produkty vnímají zákazníci a spotřebitelé. "Já jsem celoživotní studentka a advokátka spotřebitelů. Vždy jsem se do své práce snažila vnést perspektivu zákazníků," uvedla pro deník The Evening Standard.

"Je velmi rázná," popsal ji v rozhovoru pro Financial Times jeden z jejích bývalých kolegů z managementu. "Je velmi efektivní, a to především díky tomu, že chápe všechny aspekty byznysu: zákazníky, spotřebitele, konkurenci, výrobu a technologii. Není jednodimenzionální," popsal ji.

Když se něco nedaří, snaží se Rosenfeldová přijít na to, proč tomu tak je. Když například sušenky Oreo nešly v Číně na odbyt (pro konzumenty byly příliš sladké), nechala hledat nové receptury, které by zákazníkům chutnaly lépe. Dnes jsou keksy k mání například jako tenké vafle s příchutí zeleného čaje a prodávají se výborně.

IRENE ROSENFELDOVÁ

Narodila se 3. května 1953 ve městě Westbury nedaleko New Yorku. Její otec byl účetní, matka žena v domácnosti.

V roce 1971 nastoupila na univerzitu Cornell, kde získala nejdříve bakalářský titul v oboru psychologie a posléze magisterský v ekonomii. V roce 1990 dosáhla doktorátu v marketingu a statistice.

Během studia pracovala v reklamní agentuře, v roce 1981 nastoupila do společnosti General Foods Corp., kde se věnovala výzkumu trhu.

V roce 1995, po fúzi společnosti s konkurentem Kraft Jacobs Suchard, dostala na starost aktivity v Kanadě. O sedm let později se stala šéfkou veškerých aktivit v Severní Americe, což byla největší divize koncernu.

Když se v roce 2004 na post výkonného ředitele koncernu prosadil její kolega Roger Deromedi, Rosenfeldová odešla a převzala funkci šéfky společnosti Frito-Lay, dceřiné firmy Pepsi. Již po dvou letech se ale ke Kraft Foods vrátila a neúspěšného Deromediho v jeho funkci nahradila.

V roce 2007 iniciovala převzetí divize sušenek LU od konkurenta Danone, v roce 2009 následovala koupě britského Cadbury. V roce 2012 se Kraft Foods rozdělil na dvě části, mezinárodní aktivity nyní spadají pod značku Mondelez International.

Rosenfeldová je podruhé vdaná, z prvního manželství (manžel Philip Rosenfeld zemřel v roce 1995) má dvě dcery. Manažerka je praktikující židovka, hodně sportuje a hraje na klavír. Za jeden ze svých vzorů označuje českou tenistku Martinu Navrátilovou.

Vnímat chování spotřebitelů se v praxi naučila již ve svém prvním zaměstnání, kdy během studia pracovala v reklamní agentuře Dancer Fitzgerald Sample Advertising. I ve svém druhém zaměstnání, kdy v roce 1981 nastoupila do společnosti General Foods, se nejprve věnovala výzkumu trhu. Velmi rychle se ale vypracovala nahoru, a když v roce 1995 firma zfúzovala s konkurentem Kraft Jacobs Suchard (nový název zněl Kraft Foods), převzala vedení aktivit v Kanadě.

V roce 2000 pak byla jejím dalším velkým úkolem organizace převzetí a následná integrace koncernu Nabisco, který Kraft Foods koupil celkem za 19 miliard dolarů. Zde si vysloužila první ostruhy, co se týče restrukturalizací, což se jí v následovné kariéře velmi vyplatilo.

TRANSPARENTNÍ KOMUNIKACE

Než ale mohla prorazit přímo na vrchol, musela Rosenfeldová nejprve strávit velkou porážku. Došlo k ní v roce 2004, kdy se na post výkonného ředitele Kraft Foods prosadil její kolega Roger Deromedi. Rosenfeldová tehdy z firmy odešla a převzala funkci šéfky společnosti Frito-Lay, dceřiné společnosti koncernu Pepsi.

"Nejlepší radou, kterou jsem kdy dostala, bylo být sama sebou. Když jsem začínala s kariérou v byznysu, nebylo příliš mnoho žen, které by nám mohly sloužit jako vzor," řekla nedávno v rozhovoru pro portál Business Insider Rosenfeldová. "Dříve jsme se proto snažily být trochu jako muži. Mluvily jsme například o armádě, přestože jsme v ní nikdy nebyly. To nebyla ta správná cesta. Větší smysl pro nás má, když můžeme prokázat, jaké jsme," dodala. Dnes je podle jejího názoru situace snadnější, protože struktury ve firmách často nejsou tak hierarchické, ale naopak ploché a více partnerské.

Již po dvou letech přišlo jisté zadostiučinění, když správní rada Kraft Foods Rosenfeldovou požádala, zda by se nevrátila a nepřevzala post šéfa. Pro tehdy třiapadesátiletou manažerku to sice na jednu stranu byla životní šance, na druhou stranu ji ale čekal mamutí úkol.

Nejprve mělo dojít k odštěpení Kraft Foods od většinového vlastníka Altria Group (ten vyrábí především cigarety, což se s potravinami příliš neslučuje) a zároveň měla být provedena důkladná restrukturalizace společnosti. V plánu bylo uzavření zhruba 40 továren a výroben a 14 tisíc z celkových sto tisíc pracovních míst mělo být zrušeno.

Rosenfeldová se nové výzvy chopila razantně a rychle. Během prvních dvou měsíců vyměnila polovinu vedoucího managementu. "Museli jsme kompletně změnit nasměrování firmy. Byl to velký úkol, během něhož jsme se zaměřili především na čtyři klíčové aspekty: lidi, portfolio, produktivitu a účel firmy," popsala manažerka situaci zpětně v rozhovoru pro poradenskou společnost BCG.

Životně důležitá přitom během této transformace podle ní byla komunikace. "Novinářům jsem například prvních sedm měsíců nedala žádný rozhovor. Nejdříve jsem chtěla komunikovat ve firmě, mluvit se zaměstnanci, zákazníky a pochopit, co funguje dobře a co ne," dodává Rosenfeldová. Být transparentní vůči spolupracovníkům je podle ní hlavní úkol šéfů, především v době krize. "Je důležité, aby lidé věděli, kam jako firma směřujeme, jak toho chceme dosáhnout a co nás to bude stát," tvrdí. Zároveň je třeba kolegům ukázat, jak moc je jejich práce důležitá a že si jí vedení cení.

"Dřív zaměstnance asi zaskočilo, když jsem se podílela na nějaké diskusi na intranetu, dnes je to normální a oni to ode mě očekávají," dodala manažerka. Podle ní je důležité nedávat jen příkazy, ale lidem zprostředkovat, že se od nich vedení může i učit. "Mé zlaté pravidlo je, jiným projevovat respekt a chovat se vůči nim stejně důstojně a upřímně, jako chci, aby se oni chovali ke mně," tvrdí.

HÝBEJ SE RYCHLE

Přestože co se týče komunikace, dávala si Rosenfeldová navenek načas, co se týče expanze firmy, byla velmi rychlá. Již na jaře roku 2007 oznámila převzetí divize LU od francouzského konkurenta Danone. Díky této akvizici v hodnotě kolem sedmi miliard dolarů se společnosti podařilo posílit aktivity v Evropě.

O dva roky později následovala jedna z dosud nejdůležitějších transakcí, převzetí britského výrobce čokolády Cadbury. Akvizice v hodnotě 18,5 miliardy dolarů ale zdaleka neproběhla hladce. Převzetí se bránil jak sám konkurent (tehdejší šéf Todd Stitzer nabídku označil za "směšnou"), tak i někteří podílníci Kraft Foods. Mezi hlavní protivníky patřil dokonce i investiční guru Warren Buffett, který tehdy vlastnil přibližně 10 procent akcií. Transakci označil za hloupost a hrozil tím, že svůj podíl prodá. Rosenfeldová se ale nedala zmást a nakonec dosáhla svého. Přesně 24 hodin před vypršením lhůty na vylepšení nabídky přišla s ofertou novou, kterou Cadbury již neodmítlo.

HÝBAT SE RYCHLE

Neváhat a být rychlý je podle Rosenfeldové, která dříve hodně jezdila na kolečkových bruslích, v byznyse velmi důležité, sama tento postoj považuje za jednu ze svých největších kariérních lekcí. "Často panuje názor, že když člověk ví, co chce, tak existuje nejméně 10 důvodů pro to, aby si za svým šel pomalu. Já jsem se naopak v životě naučila tomu, že se člověk má hýbat raději rychle než vůbec," řekla nedávno v rozhovoru pro Business Insider. "Člověk se musí hýbat rychle, i když mu to není příjemné. Zpětně si pak vždy přejeme, abychom se bývali hýbali ještě rychleji," dodává.

Po úspěšném převzetí a integraci Cadbury se Rosenfeldová pustila do poslední, zásadní transformace koncernu a rozdělila jej na dvě části. První - s názvem Kraft Foods - je zodpovědná za prodej potravin na trhu v Severní Americe, druhá - s názvem Mondelez International - je aktivní mezinárodně a spravuje prodej cukrovinek a snacků. Toto zaměření odráží i nový název, který spojuje latinský výraz "mundus" (svět) a anglické "delicious" (chutné).

Přestože experti již delší dobu spekulují o tom, zda Rosenfeldová z pozice výkonné ředitelky neodstoupí (mimo jiné například i kvůli tomu, že vloni musela kapitulovat ve snaze převzít společnost Hershey, díky níž se Mondelez mohl stát jedničkou na trhu s čokoládou), zatím tomu nic nenasvědčuje. Manažerka sama sice nedávno v rozhovoru přiznala, že společně se správní radou hledá možného nástupce, takový proces je ale podle ní na dlouhou dobu.