Finančník Sergio Marchionne původně neměl s automobilkami nic společného. Se členy rodiny Agnelliů, hlavními podílníky Fiatu, se poprvé setkal až v roce 2002. K úspěchu v automobilové branži mu nakonec pomohlo právě to, že přišel zvenčí. Nesoustředil se totiž jen na výrobky firmy - tedy auta, ale v první řadě na management. A svým otevřeným, byť někdy nekompromisním stylem si dokázal získat nejen kolegy, ale i potřebnou podporu ze strany odborů či politiků.

Když v roce 2004 do funkce nastoupil, zápasila automobilka s vážnými finančními problémy. Kolos se 160 000 zaměstnanci byl v minusu kolem čtyř miliard eur. "Fiat byl jen terčem posměchu. Kdykoliv jste otevřeli noviny, stála v nich nějaká další trapná story. Buď byla firma ve ztrátě, někdo stávkoval, nebo nějaký nový model opět neměl očekávaný úspěch," popisoval po letech v příspěvku pro Harvard Business Review (HBR) situaci sám Marchionne. "Krom toho jsem byl již pátým šéfem za pouhých pět let. Většina lidí si proto myslela, že můj osud je zpečetěný. Fiat pro ně byl už mrtvý a já se ho v jejich očích přesto snažil resuscitovat," dodává dnes pětašedesátiletý manažer. Vyšší management se dle jeho názoru navíc obával, že branže neznalého Marchionneho bude muset nejdříve vše učit, ale nakonec to nebude nic platné. "Plně to chápu. Asi bych si tehdy na jejich pozici myslel to stejné," tvrdí manažer. Výzvy se přesto nezalekl a uchopil ji jako příležitost.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?