Ján Dolejš
člen České asociace interim managementu, podílel se na záchraně společnosti Kovosvit MAS

Ján Dolejš, člen České asociace interim managementu, podílel se na záchraně společnosti Kovosvit MAS

Z pohledu interim manažera je Jihočeský kraj "uzavřený". Jako by si žil vlastním životem a příliš ho nezajímal zbytek světa. Na jedné straně je sympatické, že Jihočeši drží pospolu, mám ale pocit, že někdy je to na úkor přijímání nových myšlenek a postupů. Zaměstnanci nemají velkou odvahu cestovat natož se stěhovat za prací, raději vyčkávají. Samozřejmě jsou výjimky - lidé, kteří využívají blízkosti rakouských a německých hranic, kde si nacházejí lépe placenou práci. Bohužel trendu otevřenosti nepřispívá infrastruktura, cesta do Prahy i na hranice je stále spíše adrenalinovým zážitkem než rychlým a pohodlným přesunem. Během svého krátkého působení v kraji jako člen krizového týmu ve společnosti Kovosvit MAS jsem potkal řadu velmi schopných lidí. Zaujala mě hrdost na tradici - v tomto případě baťovskou (Tomáš Baťa v roce 1939 firmu založil). Tento pospolitý přístup je zárukou, že lidé nejsou lhostejní a nedají si vnutit věci, které jim nebudou vyhovovat. V rámci podniku jsem viděl snahu o rozšíření spolupráce s podobnými firmami v kraji a doufám, že v rámci celého kraje dojde k lepšímu propojení se sousedy v Německu a v Rakousku, a to jak ve fyzické rovině - zlepšením páteřní infrastruktury, tak ve spolupráci mezi podnikateli. Zde ovšem stále vidím problém jazykové bariéry na naší straně.

Karla Bauerová
jednatelka společnosti Sophia, jazykové služby

Karla Bauerová, jednatelka společnosti Sophia, jazykové služby

Téměř za 25 let jednání s uchazeči o zaměstnání je pro mne velkým zklamáním, že skutečná znalost cizích jazyků, zejména angličtiny, je víceméně stále stejná a nezvyšuje se. Zcela jednoznačně rok od roku klesá úroveň písemného projevu v našem mateřském jazyce a všeobecných znalostí. Na otázku, kdy vzniklo Československo a kdo byl jeho prvním prezidentem, nedokáže z mé vlastní zkušenosti odpovědět 30 procent absolventů vysokých škol. A polovině z nich nadto vůbec nevadí, že to nevědí. Proto se snažíme o spolupráci se středoškolskými i vysokoškolskými studenty, kteří k nám již řadu let chodí na školní praxe, kde se jim snažíme přiblížit reálné prostředí obchodní společnosti.

Pokud jde o kraj jako celek, je třeba pokračovat ve všem pozitivním. Myslím, že všichni Jihočeši jsou více než rádi, že se konečně začínají zlepšovat podmínky pro řidiče a můžeme se radovat z každého nově otevřeného dálničního kilometru. Pokud jde o podnikatelské prostředí, kraj by měl více podporovat malé a střední podnikatele. Velká jména velkých firem jsou notoricky známá, ale páteří ekonomiky a stabilizátorem společnosti jsou právě malé a střední firmy. Nemají zpravidla čas a hlavně peníze na zaplacení své propagace, avšak právě ony jsou současně potřebným protipólem ekonomické a politické moci. Jsou více propojeny s naším regionem, v němž jejich majitelé často sami bydlí, vychovávají své děti, všechny své zaměstnance osobně znají, věnují se jim, a jsou tak méně anonymní než např. majitelé nadnárodních korporací.

Luděk Keist
ředitel Jihočeské hospodářské komory

Luděk Keist, ředitel Jihočeské hospodářské komory

V povědomí mnoha obyvatel, a to nejen z jiných krajů, je Jihočeský kraj zemědělskou a turistickou oblastí s hezkou přírodou. Dnes je třeba dodat, že je to také kraj průmyslový. V současné době s téměř minimální nezaměstnaností. Jsou zde usídleny jak velké zahraniční koncerny, tak mnoho firem s českými majiteli, a to od malých až po velké tradiční firmy.

Z hlediska zaměstnávání má kraj několik specifik. Leží na hranicích s Rakouskem a Německem. To znamená, že mnoho pracovníků dojíždí za vyšší mzdou. Díky turistickému ruchu je v některých oblastech vysoký podíl sezonních prací. Chybí páteřní infrastruktura - dálnice a železnice. Z toho vyplývají dopravní problémy a nižší mobilita zaměstnanců. Za Jihočeskou hospodářskou komoru tlačíme na technické vzdělávání, praxi žáků a studentů, vzdělávání výchovných a kariérních poradců, na přeshraniční spolupráci v rámci euroregionu Dunaj-Vltava. Velmi se nám osvědčuje konstruktivní spolupráce s krajským úřadem, mnoha městy a obcemi a také s dalšími institucemi včetně škol všech stupňů. Vize našeho kraje je postavena na spolupráci. Mám vzor v Horním Rakousku. Tato spolková země nepatřila zrovna k bohatým částem Rakouska. Pak přišla reprezentace spolkové země s vizí, že se stane jednou z nejrozvinutějších částí Evropy. Přesvědčila všechny - samosprávy, úřady, podnikatele, vzdělavatele - o své vizi, připravila podmínky a infrastrukturu země a prošlapávala cestičky do blízkého zahraničí. Podnikatelé vycítili a využili nabízené příležitosti a dnes je Horní Rakousko jednou z nejbohatších spolkových zemí Rakouska. Jejich roční HDP na obyvatele patří mezi nejvyšší v širokém okolí. Pro mě je to potvrzení, že spolupráce je mnohem lepší než neustálé vymezování se vůči něčemu nebo někomu.

Související