Samsung Electronics je největší firma na světě vyrábějící elektroniku, v Ulsanu pak jsou největší světové loděnice (Hyundai Heavy Industries). Korea ovšem není pouze Samsung Electronics, LG, Hyundai Motor nebo Hyundai Heavy Industries, ale také řada menších firem, které se orientují zejména na spotřební elektroniku - iRiver, Cowon nebo třeba UMID.

Korejská kultura a tradice vycházejí z dlouhé historie země - jsou silně ovlivněny buddhismem a konfuciánstvím. Pro Korejce je velmi důležitá hierarchie (jak v zaměstnání, tak v rodině) a věk. Dodnes mnozí Korejci mají problém se rozhodnout a nést riziko svého rozhodnutí, neboť odmalička byli vychováváni k úctě (a k poslušnosti) ke svým rodičům.

Korejská cesta vzhůru

Až do 70. let Korea v podstatě jen kopírovala zahraniční vzory. Např. počátky Hyundai Motor jsou spojeny s montáží Fordu Cortiny (1967), první korejský automobil (Hyundai Pony, 1975) má pohonné ústrojí převzaté od Mitsubishi Motors (a spolupráce mezi oběma firmami trvá víceméně dodnes). Podobně získávaly první zkušenosti i další dnešní "ikony" korejského průmyslu - Samsung Electronics, LG Electronics, Hyundai Heavy Industries nebo např. Doosan Heavy Industries & Construction.

V 70. letech 20. století je Korejská republika již hospodářsky stabilizovaná - např. hrubý domácí produkt na obyvatele se přehoupl přes 1000 dolarů. V zemi vládne (často velmi nevybíravě) generál Park Chung Hee, korejská tajná služba má rozsáhlé pravomoci, platí zákaz nočního vycházení a vyjet si na zahraniční dovolenou je pro korejské občany zcela nemožné. Na druhou stranu, korejské hospodářství je schopné uživit stále početnější obyvatelstvo, lidé se mají každým rokem znatelně lépe. Generál Park má poměrně slušnou podporu mezi prostými Korejci.

Nejlepší korejští maturanti dostávají vládní stipendia a jsou vysíláni na studia na americké, japonské a evropské univerzity s následnou kariérou vysokého vládního úředníka s velmi dobrým platem (ale také osobní zodpovědností). Přes svoje mládí mají u podřízených respekt - duch 500 let kastovního systému dynastie Čoson mají Korejci stále hluboko pod kůží (viz box Historie).

Krédo, které se Park Chung Hee snaží naplňovat, bychom do češtiny mohli nepřesně přeložit jako "Ať žijeme lépe" - nepřesně proto, že je "korejsky" mnohoznačné. Předně, každý se o svůj život musí postarat především sám - dosáhnout co nejlepšího vzdělání, najít optimální práci. Za druhé, snažme se žít lépe, než jak mohli žít naši rodiče a prarodiče. Za třetí, snažme se žít lépe, než naši sousedé (ve vesnici, v zemi, ale také lépe, než v jiných zemích). Za čtvrté, nemysleme jen na sebe, ale také na svoji rodinu, své děti a předky. A v neposlední řadě - krédo nevyjadřuje pouze materiální rovinu lidského bytí.

Informační a komunikační technologie - sázka, která vyšla

Za rozhodnutím korejské vlády podporovat informační a komunikační technologie stálo několik faktorů. Předně, v 70. letech se jednalo o velmi mladý obor, kterému se předpovídala velká budoucnost (například první mikroprocesor představil Intel v roce 1971). Za druhé, ICT nevyžaduje velké objemy surovin (které by Korea musela dovážet), hotové výrobky jsou poměrně skladné a mají vysokou přidanou hodnotu. A konečně nezanedbatelným motivem byla i KLDR - vývojem vlastních informačních a komunikačních technologií si Korea chtěla zabezpečit vyšší bezpečnost svých telekomunikačních sítí.

Korejské telekomunikace byly v roce 1976 v krajně neutěšeném stavu - telefonní síť postihovaly časté poruchy, 23 % telefonů bylo připojeno přes ručně obsluhované ústředny, na 1000 obyvatel připadalo 34 telefonních linek a na zavedení telefonu se čekalo i dva roky. Pro srovnání v tehdejší ČSSR byla přes manuální ústředny v roce 1975 připojena jen 3 % stanic a počet telefonů dosáhl již v roce 1970 počtu 140 na 1000 obyvatel.

Prvním viditelným krokem nové politiky bylo založení ETRI (Electronics and Telecommunica-tions Research Institute). Ten měl za úkol nejen vyvinout nové technologie, ale také obchodní modely pro výrobce infrastruktury a provozovatele služeb. Následovalo oddělení regulace telekomunikačního provozu od vlastního poskytování telekomunikačních služeb (1981) a také poskytnutí licencí pro samostatnou datovou komunikaci a pro mobilní telefonní služby (1982 a 1984). Během 10 let se postupně korejské telekomunikace změnily k nepoznání - pořadníky na telefon mohly být zrušeny, bylo zavedeno 10 milionů nových stanic (na 1000 obyvatel připadalo 210 telefonů), celá síť byla kompletně automatizována a hlavně, Jižní Korea byla jedna z mála zemí na světě, které byly schopny vyrábět digitální telefonní ústředny. Zkušenosti získané při vývoji digitálních telefonních ústředen navíc ETRI zúročil při následném vývoji paměťových čipů, systému mobilních telefonů s technologií CDMA nebou současných mobilů třetí generace. Dnes je Korea největší producent obrazovek a displejů (bez ohledu na technologii -- LCD, OLED, vakuových i plasmových). Samsung Electronics je největší elektronickou firmou na světě a spolu s LG Electronics patří mezi tři největší světové výrobce televizorů a mobilních telefonů. ICT se na hrubém domácím produktu podílí 13 % (druhý největší podíl v zemích OECD po Finsku).

Daejeon jako vědecké centrum Koreje

Bylo by ale chybou dívat se na Koreu jen jako na velmoc ve světě informačních technologií - korejská vláda podporuje vědu a výzkum částkou téměř 12 miliard dolarů ročně, velké částky na výzkum věnují i soukromé společnosti. Drtivá většina korejské vědy a výzkumu je soustředěna ve městě Daejeon.

Původně zemědělská víska Daejeon vděčí za svůj rozmach své poloze. V 20. letech se stal důležitou železniční křižovatkou země, po vyhlášení dvou korejských států a Korejské válce byl Daejeon dostatečně daleko od demarkační čáry, ale přesto docela snadno dostupný ze Soulu. Byla sem přestěhována státní tiskárna cenin a dnes zde sídlí i některé vládní úřady a třeba velitelství vojsk soustředěných kolem demilitarizované zóny.

V roce 1973 se v Daejeonu začíná stavět Vědecké město Daedeok, kde dnes na necelých 28 km2 pracuje na 18 000 vědců a výzkumníků a sídlí přes 230 výzkumných a vzdělávacích institucí. Ty jsou jak státní například ETRI či KAIST, aktuálně 69. univerzita na světě podle žebříčku QS --Quacquarelli Symodns), tak korporátní (Samsung Networks, LG Chemicals či Korea Telecom) nebo ryze soukromé. Instituce zde registrované drží na 30 000 korejských nebo zahraničních patentů. Zde byla ke komerčnímu nasazení připravena technologie CDMA (ETRI), vyvinut korejský jaderný reaktor (Korea Atomic Energy Research Institute) nebo zde byl zmapován kompletní genom šimpanze (Korea Research Institute of Bioscience and Biotechnology) . Pracují zde vědci doslova z celého světa - ať již na mezivládních projektech (např. kosmický výzkum ve spolupráci s Ruskem), nebo takoví, kteří doma nemohou najít uplatnění (ať už z Ukrajiny, Moldávie nebo třeba Austrálie).

Co je za korejským úspěchem

Za korejskou cestou vzhůru stojí především tvrdá práce všech obyvatel země, využití osobní iniciativy každého člověka a účinná motivace. Dále je to důsledné využívání všech zdrojů (přírodních i lidských), které jsou k dispozici, a rychlé a efektivní osvojení moderních technologií. Za třetí je to velké sebevědomí každého Korejce. Dnešní korejští senioři zažili na vlastní kůži nejen hrůzy války, ale také pro nás nepředstavitelnou chudobu a hlad. Vědomí, že se z tak obtížné situace dostali hlavně vlastním přičiněním, motivuje Korejce k dalším smělým projektům - ať se jedná o podmořský železniční tunel mezi Koreou a Čínou (minimálně čtyřikrát delší než dosud nejdelší podmořský železniční Eurotunnel), nebo k pilotovaným letům na Měsíc. A v neposlední řadě to je obrovská vzájemná důvěra v korejské společnosti. Z českého pohledu je neuvěřitelné, že vám spediční služba nechá i drahou zásilku (např. notebook v hodnotě 20 000 Kč) ve večerce naproti a že si ho netknutý vyzvednete i po několika hodinách. Podobně je nepředstavitelná celostátní sbírka na záchranu státních financí, jaká proběhla v roce 1997 v Koreji.

Krásným příkladem, jak rozvoj Koreje probíhal, je hnutí za moderní vesnici. Vláda v rámci tohoto programu věnovala každé vesnici určité množství stavebního materiálu a také projekční podporu. Nechala však na obyvatelích , zda je pro ně důležitější silnice, most, zavlažovací kanál nebo třeba dům pro starostu (ano, i takové případy se staly). Nejlepší dokončené stavby pak byly odměněny; vesnice pak dostaly další materiál a ve finále dokonce finanční dary. Protože vždy celá vesnice věděla, kolik jakého materiálu vláda přidělila, a všichni také věděli, že další materiál dorazí jen tehdy, když ten již dodaný bude náležitě "investován", vesnice rychle pochopily, že je lepší začít společnou infrastrukturou a soukromé domy stavět až naposled. To se ukázalo jako velmi efektivní systém rozdělování a kontroly.


Základní fakta

Korejská republika (Dähanminguk)

Rozloha: 98 480 km2

Počet obyvatel: 48,5 milionu

Hlavní město: Soul (10 milionů obyvatel, + 15 milionů v nejbližším okolí Soulu)

Vízum: není nutné (pro turistické pobyty do 90 dnů) Letecké spojení: přímé lety z Prahy (4x týdně) a Vídně (3x týdně)

Měna: won, KRW (asi 1250 KRW/1 USD). Je vhodné si vyměnit peníze hned na letišti. Platební karty jsou akceptovány v podstatě všude (často i v taxících)

Jazyk: korejština (v Soulu a ve velkých turistických a obchodních centrech také angličtina).

Pro Korejce jsou nejdůležitější svátky Díkuvzdání (Čusok) a Lunární nový rok (Solal). Oba se řídí lunárním kalendářem - Čusok bývá v druhé polovině září/prvním týdnu října, Solal pak koncem ledna, resp. první polovině února. Korejci se vydávají do svých rodných vesnic, setkávají se svými rodinami. Na dálnicích jsou nekonečné zácpy a obchodní život země se prakticky zastavuje.


První kroky v Koreji

Česká republika (a zejména Praha) má obecně v Koreji velmi dobrý zvuk. Nepotkal jsem Korejce, který by nevěděl, kde je Praha. Až by se dalo říct, že se Korejci dělí na dvě skupiny - první už v Praze byla, druhá by velmi ráda Prahu navštívila.

Jednání s Korejci je trochu specifické. I když řada tamních manažerů má osobní zkušenosti ze zahraničí, tisíciletá historie uzavřené země se nepřekonává lehce. Obecně platí, že Korejci mají problém sdělit jakoukoliv negativní informaci. Často také nemají pravomoc během jednání rozhodnout, takže to, co je v Evropě vnímáno jako snaha co nejrychleji najít přijatelný kompromis, může být z korejské strany vnímáno jako nepřiměřený nátlak. Jakékoliv předměty (i vizitky) je vhodné podávat oběma rukama, případně tak, že levá ruka podpírá předloktí pravé ruky.

Korea je jedna z nejbezpečnějších zemí na světě. Korejci jednak ctí cizí majetek, jednak je Korea (i s ohledem na svého severního souseda) v podstatě pod plošným dohledem průmyslových kamer - když loni na jaře jeden člověk zapálil národní památku č. 1 (Jižní bránu v Soulu - Namdemun), policie měla zjištěnou jeho totožnost do pouhých dvou dnů - díky záznamům z kamer.

Naprostá většina cestujících do Koreje přistává na letišti Incheon. To má velmi dobré spojení jak s Soulem a okolními městy, tak i se zbytkem země letištními autobusy. Expresní železnice zatím spojuje letiště Incheon se starším letištěm Gimpo, takže je pohodlnější využít autobusy, jejichž trasy vedou kolem všech významných hotelů v Soulu.

Korea má velmi dobrou dopravní infrastrukturu. Silniční a dálniční síť je budovaná v posledních 40 letech, silniční značení je v korejštině i angličtině a na velmi dobré úrovni. Čeští řidiči v Koreji potřebují Mezinárodní řidičský průkaz, je ale nutné si zvyknout na poněkud jiný styl jízdy. Přestože se zdá pro Evropana trochu chaotický, má svůj řád, který ctí základní pravidlo - nezpůsobit někomu jinému škodu.

Veřejná doprava (kam Korejci řadí i taxi) je velmi dobře organizována, v případě železnice a metra jsou informace dostupné i v angličtině. Mimo Soul jsou informace v angličtině vzácné a někdy se pomoci nedočkáte ani na turistickém čísle 1330 (kde by měla být k dispozici anglicky mluvící služba).

V zemi jezdí rychlovlaky KTX (francouzská licence TGV, lístek druhou třídou na 180km trasu ze Soulu do Daejeonu přijde asi na 300 Kč). Taxi mají v každém městě jednotné ceny (někde se liší ve dne a v noci) a jsou na evropské poměry neuvěřitelně levné. Cestu z Hlavního nádraží na Jižní Město za 150 Kč dnes v Praze pořídíte jen stěží. Cíl cesty však musíte mít napsaný v korejštině, nejlépe s nějakým blízkým orientačním bodem - taxikář, který umí anglicky, se hledá špatně i v Soulu.


Historie

Korejci svoji historii datují od roku 2333 př. n. l. Korea sice vždy byla samostatným státem (až na japonskou okupaci v letech 1910-1945), nicméně okolní mocnosti (zejména Čína a před tím Mongolsko) si nad Koreou udržovaly vždy určitý vliv. I z tohoto důvodu korejské státy často volily politiku neutrality, resp. "uzavřené země". Během více než 4000 let korejské historie byla země několikrát rozdělena. Sjednocení země začalo v době dynastie Koryo (od níž se odvíjí mezinárodní označení pro Koreu, 918-1392), v dnešních hranicích existuje Korea od dynastie Čoson, konkrétně od roku 1392. Dynastie Čoson postavila správu země na třech základních pilířích - zachování tradičního korejského způsobu života, konfuciánství jako model řízení státu a politika uzavřené země. Obyvatelé byly rozděleni do čtyř kast podle povolání a nebylo možné kastu změnit. Od druhé poloviny 17. století byla Korea de facto protektorátem čínské dynastie Čching - Korea platila za svoji ochranu a vliv dynastie Čching ji zajistil necelých 200 let míru. S tím, jak vliv dynastie Čching v 19. století oslaboval, stávala se Korea zranitelnější. Snaha dynastie Čoson modernizovat stát (založení Korejského císařství v roce 1897) přišla pozdě - po válkách Japonska s Čínou (1894-5) a později s Ruskem (1904-5) a dohodě Japonska s Velkou Británií o rozdělení vlivu ve východní Asii již okupaci Koreje nestálo nic v cestě.

Japonská okupace a rozdělení Koreje

Japonská okupace Koreje trvala 35 let (1910-1945) a z pohledu Korejců se jedná o nejtemnější období korejských dějin. Japonci sice vybudovali první průmysl a infrastrukturu a zavedli povinnou školní docházku (vzdělání za dynastie Čoson bylo dostupné pouze nejvyšším vrstvám), ale veškeré kroky vedly k potlačení jakýchkoliv projevů korejské kultury. Zvyky, jazyk, náboženství, oblečení, jména - to vše bylo postupně nahrazováno japonskými vzory, sídlo korejských králů, palác Kjongbok, byl zbořen, místo něj byl postavena budova okupační správy (zbořena v 90. letech a nahrazena replikou původního Královského paláce). Po kapitulaci Japonska (15. srpna 1948) se správy nad Koreou ujímají vítězné mocnosti - Sovětský svaz a Spojené státy. Postupně dochází k rozdělení země (v podstatě podle podobného scénáře jako v případě Německa). V roce 1948 jsou vyhlášeny dva korejské státy (oba si činící nárok spravovat celou zemi), vůdce KLDR Kim Ir Sen (v té době druhé nejprůmyslovější asijské země, po Japonsku) chce zemi sjednotit vojensky. Poté, co Mao Ce Tung vítězí v roce 1949 v čínské občanské válce, J. V. Stalin přislíbí Kim Ir Senovi podporu a KLDR přepadla 25. června 1950 Korejskou republiku. Sovětský svaz bojkotoval jednání Rady bezpečnosti OSN, které schválilo pomoc Korejské republice (Čínu tehdy v OSN zastupovala vláda sídlící v Taipei). Po třech letech bojů, kdy fronta dvakrát až čtyřikrát převálcovala celou zemi, je 27. července 1953 podepsáno příměří. To de facto trvá dodnes (byť se KLDR od 29. května 2009 tímto příměřím "necítí být vázána").

Poválečný vývoj

Po válce se Korejská republika musela vyrovnat nejen s rozvráceným hospodářstvím, ale také s množstvím uprchlíků z KLDR. Ještě v 60. letech Korea patřila mezi nejchudší země světa a byla odkázána na humanitární pomoc (třetina potravin v Koreji v té době pocházela z humanitární pomoci). Počet obyvatel prudce rostl. V zemi se ujala vlády armáda, která vládla až do roku 1987, kdy se prosadila přímá volba prezidenta a země se konečně otevřela světu (např. o cestovní pas mohou Korejci žádat od roku 1989). V roce 1996 se Korea stává členem OECD, dnes je Korea členem skupi-ny G20.


Dobré rady

O čem lze mluvit:

jakýkoliv korejský technologický nebo mezinárodní úspěch (start korejské rakety - byť nebyl úspěšný, ale také Olympijské hry v Soulu 1988 nebo Mistrovství světa v kopané v roce 2002) sport (kopaná, baseball, krasobruslení, judo, lukostřelba, taekwondo...)

Čemu se raději vyhnout:

výrazu "Japonské moře" (použijte "Východní moře") obecně platí, že vztahy s Japonskem jsou velmi citlivé

Vhodné dárky:

dárky s motivem Prahy tradiční české výrobky (křišťál, krojované panenky, porcelán) tradiční český alkohol (slivovice, Becherovka)

Vhodné suvenýry:

ženšen (podle Korejců je šestiletý ženšen nejlepší na světě) korejský zelený čaj keramika drobná elektronika

Telekomunikace

roaming je funkční, ale je nutné mít telefon s podporou třetí generace WiFi připojení k internetu je zdarma zřídka - na letišti Incheon a v kavárnách Starbucks metropolitní oblast Soulu je pokryta bezdrátovou sítí WiBro (modem lze půjčit na letišti)

Informace o Koreji

The Korea Times (www.koreatimes.co.kr), anglické noviny vycházející v Koreji

Viktor Hollmann

Autor studuje třetím rokem ekonomii a obchod se zaměřením na informační a komunikační technologie na Korea Advanced Institute of Science and Technology (KAIST) v korejském Daejeonu.

Související