Není pochyb o tom, že z hlediska účinnosti je pro vzdělávání obecně nejlepší klasická výuka ve třídách, pokud je dostatečně kvalitní a interaktivní. Elektronické distanční vzdělávání přináší zase jiné výhody, zejména spoří čas a náklady. Všichni to vědí, všichni mluví o e-learningu jako o částečném řešení, ale pro jeho realizaci se rozhodne jen velmi málo firem a organizací, a ani pak ještě není všem problémům konec. Problémů s využíváním e-learningu v ČR je hned několik a velká část z nich vyplývá ze specifik českého trhu:

1
Zákazníci chtějí "ten e-learning", aniž by znali rozdíl mezi levnými českými náhražkami a kvalitními, podporovanými zahraničními elektronickými systémy řízení vzdělávání s bohatou funkčností. I velké společnosti se z neznalosti vážně zamýšlejí nad nákupem systémů z úplně jiné kategorie, které by jejich koncerny nebo konkurenční společnosti v zahraničí vůbec nepřipustily do soutěže. Rozdíl mezi českými a zahraničními Learning Management Systems (LMS) je přitom obdobný jako mezi českými ERP systémy na počátku jejich vývoje a například SAP/R3.

2 Zákazníci chtějí e-learning, podobně jako kancelářský software, nainstalovat a používat s tím, že "to" půjde samo. Neuvědomují si, že přijetí e-learningu zaměstnanci a jeho efektivního využití (které přinese kýžené úspory a zvýšení konkurenceschopnosti) mohou dosáhnout jen intenzivním interním marketingem, změnou procesů, motivačních faktorů a přístupu k práci HR a dalšími aktivitami. LMS je obdoba ERP systémů a vyžaduje při implementaci a využívání obdobný přístup.

3 Česká republika je malá a cena dopravy i pronájmu, ztracený čas a další nákladové položky jsou příliš nízké, než aby úspory byly tak markantní, zvlášť přihlédneme-li k tomu, jak málo se v ČR vzdělává a školí. Náklady na vývoj kurzů v češtině jsou pro tak malé potenciální publikum vysoké, prodej nejistý. Nedostatek kvalitních kurzů v češtině má přímý vliv při hodnocení efektivity zavedení e-learningového řešení v organizaci.

4 Školy i firmy jsou plné teoretiků e-learningu, kteří diskutují didaktické parametry kurzů, hodnotí jednotlivé systémy, aniž by je mohli porovnat s jinými, a píší články o jeho výhodách. Ale vážně se e-learningem zabývá velmi málo dodavatelů a opravdu efektivně ho využívá jen velmi málo zákazníků. Drtivá většina přešlapuje na místě, utrácí zbytečně za prezenční kurzy a seškrtává rozpočty na vzdělávání, místo aby se obrátila na se seriózního partnera a udělala rozhodný krok i s rizikem, že nebude ideální.

OBVYKLÝ PŘÍSTUP ČESKÝCH FIREM

Další část problémů vyplývá z toho, že vzdělávání jako takové není dosud řádně doceněno. Za 40 let socialismu se prostřednictvím rovnostářského systému bohužel podařilo narušit úctu ke vzdělání. Snad i proto dokáže v současné době jen málo podniků, a to i těch nejvyspělejších, systematicky plánovat odborný růst svých zaměstnanců a investovat do jejich vzdělání potřebné peníze. Mj. často i proto, že efektivně nepoužívají nástroj řešení pro e-learning - Learning Management System (LMS), který je v podstatě ERP systémem pro správu znalostí a řízení vzdělávání.

Mnohé podniky také neumějí motivovat své zaměstnance a udržet si jejich loajalitu a obávají se tak útěku svých vzdělaných zaměstnanců za lepším. Místo toho, aby řešily primární problém, raději své zaměstnance příliš nevzdělávají. Co říci na adresu banky, která má pro systémového administrátora bankovního systému roční limit ve výši 100 tisíc, což je částka vyčerpaná za 5 až 10 dní odborného školení?

Ačkoliv 40 % všech výpadků IT systémů je způsobeno chybou uživatele, což je nejlevněji odstranitelná chyba, podniky raději mohutně investují do záložních systémů, než aby investovaly zlomek těchto peněz do řádného proškolení uživatelů a administrátorů. Není výjimkou, že Vzdělávací centrum dodavatele je zákazníkem donuceno vzdělat jen několik málo administrátorů dodávaného systému. Ti pak v implementační fázi, místo ladění systémů a svojí práce, školí druhou linii uživatelů i se školicími materiály dodavatele bez přihlédnutí k autorským právům. Sami uživatelé si pak často stěžují, že nebyli dostatečně proškoleni, a používají systémy velmi neefektivně. To stojí podnik mnohem více, než řádné proškolení, ale protože to nejsou náklady viditelné, tak není zájmem dodavatele ani zákazníka uvádět školení v nabídce. Podniky jsou dosud orientované pouze na cenu řešení a žádný dodavatel si nedovolí přidat do nabídky kompletní cyklus řádných školení, protože by okamžitě prohrál.

Českým podnikům zřejmě nejde o nejlepší řešení a jeho nejlepší využití, ale o to, dostat alespoň přijatelné řešení od jakéhokoliv dodavatele za nejnižší cenu, bez ohledu na to, jakou ztrátu efektivity to přinese a jakou "perspektivu" takové řešení má.

Podobné chyby se podniky dopouštějí i v e-learningu. Přitom začít s e-learningem může být jednoduché, levné a zároveň velmi efektivní.

Není nutné investovat potřebné milióny do LMS, dokud organizace neporozumí rozdílům mezi jednotlivými systémy, dokud není připravena využít všechny výhody "velkého" systému a efektivně s ním pracovat. Není nutné nakupovat servery, vyčleňovat IT pracovníky, programovat kurzy. Výhody klasického vzdělávání ve třídách i výhody e-learningového samostudia se potkávají ve virtuální třídě, jak ukazují zkušenosti s využíváním virtuálních tříd (viz článek v příštím čísle MŘ v příloze SPECIÁL).

Ing. Václav Pravda, manažer Vzdělávacího centra, Hewlett-Packard


Více na téma Manažerské vzdělávání najdete mj.:
v MŘ č. 2/2003 v článcích na s. 11 - 13 a v příloze SPECIÁL na s. 51 - 62,
v MŘ č. 5/2003 v článcích na s. 8 - 10, v Komerční příloze na s. 39 - 54/ a v článku na s. 55 - 57.
Autoři: Václav Pravda