Ta slova z nejvyšších míst v Havaně otřásla celým ostrovem. Prezident Raúl Castro rozhodl, že kubánská ekonomika potřebuje přestavbu od základů a jako první krok má být na jaře příštího roku propuštěno půl milionu státních zaměstnanců.

Vláda zaměstnává 90 procent z více než pěti milionů kubánských pracujících, a tudíž Castrovo odříznutí části toho, co oficiální odbory označily za "inflační mzdu", vyslalo šokové vlny napříč celou kubánskou společností, napsal časopis Time.

"Celý život jsem pracoval pro stát"

Jednašedesátiletý Victor, který pomáhá s vedením továrny, je jedním z těch, kdo jsou hluboce znepokojení. "Celý život jsem pracoval pro stát. Nic jiného neumím," říká. "Stálo mě to hodně, abych se dostal tam, kde teď jsem. Jsem členem strany. Vždycky jsem držel krok. Zažili jsme tu hodně kritických okamžiků a pádů, ale aspoň jsme věděli, že máme jistou práci a denně jídlo v továrně. Nevím, co bude kritériem propouštění, ale mám strach kvůli svému věku," dodává.

Victor požádal, aby nebylo zveřejněno jeho příjmení. Je nervózní - stejně jako všichni lidé, s nimiž časopis Time mluvil. Bojí se represí ze strany bdělé kubánské byrokracie.

Navzdory rozpadající se ekonomice si bratři Castrové, prezident Raúl a jeho churavějící, ale stále stejně mnohomluvný bratr Fidel, dokázali udržet pevnou kontrolu nad tím, jak Kubánci žijí vlastní životy. Ale zastaralý komunismus, s jehož pomocí si zajišťovali podporu, teď možná reziví víc než kdy jindy.

Kuba se zbavuje státních zaměstnanců a rozdává živnostenské licence - čtěte ZDE

Castro dementuje: Hospodářství Kuby funguje dobře, to kapitalismus má vady - čtěte ZDE

Dvacetiletá prodavačka Isis říká: "Jsem členkou Svazu mladých komunistů, ale mám strach. Co když ani my nejsme v bezpečí? Moje rodina nemá příbuzné venku, aby nám pomohli. Všichni pracujeme a jsme oddaní revolucionáři," ujišťuje.

Velká šance

María (což není její skutečné jméno) pracuje celá desetiletí loajálně pro ústřední výbor komunistické strany. Nejdřív opakuje oficiální verzi. "Pokud Raúl říká, že tohle je třeba udělat, pak je to něco, co bude pro dobro všech," tvrdí. Pak ale připustí, že má spoustu osobních a rodinných problémů. "Jsem vyděšená. Jestli mě propustí, co budu dělat? Doufám, že přihlédnou k mým zásluhám, nebo mi pomohou najít novou práci."

Někteří Kubánci ovšem v nastalé nejistotě cítí příležitost - zvláště pak v prohlášení prezidenta, že se soukromé podniky musejí vzchopit a pojmout nové nezaměstnané. Isisin čtyřiadvacetiletý přítel Ramiro, který studuje na vysoké škole dějiny, je závislý na penězích, které mu každý měsíc posílají příbuzní z Evropy. Ale novinky ho nadchly. "Tohle je velká šance začít podnikat. Od chvíle, kdy to oznámili, o tom přemýšlím. Jsem si jistý, že mi rodina pošle peníze, abych mohl rozjet vlastní podnik. Umím spoustu věcí a vždycky jsem měl šikovné ruce," říká.

Pomůžou děti

Starší zaměstnanci naopak doufají, že budou moci odejít do penze. Čtyřiašedesátiletý Carlos pracuje jako řidič u státní taxislužby a na svou práci je hrdý. "My jsme špička, máme nejlepší auta," říká. Pokud jde o budoucnost, sází na své styky a roky věrné služby. "Mám velmi dobré vztahy s hlavním manažerem společnosti a za svou práci jsem dostal několik čestných uznání. Díky věku bych mohl zkusit odejít do důchodu, abych měl alespoň malou penzi," dodává. Ale i on současně přiznává, že má strach.

"Myslím, že nejdřív budou propouštět nejstarší řidiče, a tak bude lepší odejít hned s malou penzí než později s ničím," vysvětluje. "Řekli nám, že ti, kdo budou propuštěni, dostanou malé odstupné nebo přeškolení na jinou práci, ale je lepší se připravit." A v záloze má i další řešení. "Děti žijí v zahraničí a pomůžou, když bude třeba, tím jsem si jistý," říká.

Pro ty, kterým se nepodaří získat práci v soukromém sektoru nebo odejít do důchodu, je tu ještě jedno řešení - opustit Kubu. Čtyřiatřicetiletý Milton, který pracuje jako oficiální průvodce turistů, doufá, že by mohl začít samostatně podnikat, ale zvažuje i další alternativy.

"Budou nám muset říct, co můžeme dělat, kolik by stály licence (za spuštění podnikání) a jestli budeme muset platit daně," vysvětluje. Jinak uvažuje o tom, že se přesune do ciziny. "Čekám na vízum do Spojených států," dodává. "Moje rodina tam žije. Ale kdybych mohl začít podnikat, tak bych radši zůstal tady. Říkali mi, že v USA je život hodně tvrdý."