Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci přestávku na oddech a jídlo v trvání nejméně 30 minut nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce. V případě, že zaměstnanec vykonává práci, kterou nelze přerušit, což však nutně nemusí být vždy nepřetržité provozy, pak má zaměstnanec právo na přiměřenou dobu k oddychu a na jídlo.

Taková přestávka se započítává do pracovní doby. Jestliže by zaměstnavatel dospěl k závěru, že lze přerušit práci (i když se jedná o nepřetržitý provoz) a nařídí zaměstnanci čerpání přestávky na jídlo a oddech a zaměstnanec by ji k tomuto účelu nevyužil, nemůže po zaměstnavateli požadovat náhradu mzdy. Je totiž na zaměstnavateli, zda s ohledem na charakter vykonávané práce je schopen její výkon organizovat tak, že umožní jednotlivým zaměstnancům její přerušení k čerpání přestávek na jídlo a oddech.