Většina klasických výrobních společností má totiž obdobné rysy: jeden sklad, v něm stroje společnosti, zaměstnance společnosti a zásoby společnosti, ze kterých společnost vyrábí. U těžebních společností je situace odlišná ve dvou věcech: neexistuje typicky žádný sklad a společnost při zahájení těžby disponuje minimální hodnotou zásob. Základní je tak rozdíl v tom, že sklad není typicky zastřešená budova, ale jde často jen o pláň či důl, kde se těží. Dále pak není uplatňována standardní metoda, že z jednotlivých materiálů je vytvořena zásoba vlastní výroby (například polotovar či výrobek). Reálně těžba probíhá tak, že za pomoci strojů a specifické technologie se kus pláně či dolu postupně přemění na výrobky společnosti (např. písek či kamenivo), aniž by byl využit jakýkoliv materiál. Tato skutečnost pak přináší nutnost specifické skladové evidence a i auditorské procesy aplikované u těžebních společností, které jsou výrazně odchylné od standardních výrobních společností.
Související nestandardností je skutečnost, že těžba probíhá v terénu, tj. je nutné důsledně aplikovat a prověřovat vnitřní kontrolní systém společnosti, aby bylo zamezeno nežádoucí manipulaci majetkem společnosti i jejími zásobami.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?