Nedorozumění, které v této souvislosti občas vzniká (a kterému zhusta podléhají i politici), pramení z nepochopení rozdílu mezi konkurenčními a komparativními výhodami v mezinárodních vztazích. Jakkoli znějí oba pojmy podobně, představují dvě zcela odlišné věci. První z nich odráží pohled firem. Druhý se vztahuje k zemím a odráží zájmy ekonomik jako celku.

Pozornost podniků je zcela přirozeně zaměřena na konkurenceschopnost. Jejím zdrojem jsou nejčastěji nižší náklady, vyšší produktivita a kvalita a rychlejší inovace. Náskok před konkurencí znamená vyšší tržní podíl a s ním zpravidla i vyšší zisky, dividendy, manažerské bonusy i zaměstnanecké mzdy. Úsilí firem o vyšší konkurenceschopnost (není-li založeno jen na podpoře státu a penězích daňových poplatníků) je hybnou silou i nepostradatelnou součástí tržního systému.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?