Přestože v Česku vzniklo pětačtyřicet vědecko-technických parků, málokdy veřejnosti utkví, co v nich vědci, technici a inovátoři vymysleli. Většinou čteme o jejich potížích s financováním a provozem či čerpáním evropských grantů.

Jinak je to v případě Petra a Michaela Carvanových, kteří granty nečerpají a výzkum si investují sami. V březnu zazářili na soutěži Česká inovace jako "Inovační hvězda" a nakonec vyhráli hlavní cenu. Na první pohled to sice nebylo patrné, ale šlo o úspěch, za kterým stojí spojení know-how zkušeného odborníka celoživotně se zabývajícího výzkumem vody a entuziasmu mladíka, syna Carvana seniora. Starší Petr Carvan se po revoluci začal zabývat reverzní osmózou a obchodovat. V té době to bylo jediné konvenční čištění, kdy z nějaké vody šlo udělat vodu destilovanou a demineralizovanou. Tehdy to byl dobře kvetoucí byznys.

Později začal Petr Carvan pracovat na dalším systému, který byl přímým konkurentem reverzní osmózy, které se věnoval předtím. V této fázi se otec a syn spojili v novém projektu.

VÝZKUMNÝ TECHNOLOGICKÝ INSTITUT

Výzkumný technologický institut je v obci Hovorčovice u Prahy. Na stole v pracovně mladšího, Michaela Carvana, stojí karafa s vodou. Tato voda ale není vyrobená z prasečí kejdy, jde o vyčištěnou dešťovku z okapů kolem zdejších budov. Voda je chutná. Ptám se staršího Petra Carvana, ředitele výzkumu a vývoje, zda čekal úspěch v soutěži Česká inovace, kterou ve finále veřejnosti představoval jeho syn. "Očekával jsem to," říká Petr Carvan. "Jablko nemůže padat daleko od stromu." Směju se jeho sebevědomí a ptám se, zda se takovému přístupu naučil v Americe, kde se vodou zabýval pro americké firmy. "Tam to jinak nejde, a když něco neumíte, tak se to do rána musíte naučit. Na všechno musíte kývnout a pořád se musíte smát," říká Carvan senior.

REVERZNÍ MENTORING - KDYŽ SYN UČÍ TÁTU

Při pohledu na dvojici v rodinné firmě se nabízí srovnání. Oba Carvanové jsou odlišní jak olej a voda. Starší je technik introvert a syn třicátník se projevuje spíše extrovertně. Stále něco vysvětluje, sní a spřádá vize, má rád motorky, hezká auta a moderní technologie. Ptám se Petra Carvana, jaké to je, mít syna po boku. "Mám to pod kontrolou," vtipkuje zase, ale po chvíli už seriózně dodává: "Myslím, že bychom nebyli tam, kde jsme, co se týče dotažení technologie do konce. Já jsem introvert zaměřený na techniku, ale nejsem obchodník, organizátor a absolutně je mi vzdálená všechna administrativa, papíry, taková ta rutinní činnost. To nesnáším. Bez syna by VTI neexistovalo. Učí se rychle, chodí na přednášky, a když tam je on, tak už tam mnohdy ani být nemusím." Podle něj se také výzkum i marketing vědy za poslední roky hodně změnily.

"Vyrostl jsem za socialismu, kdy všechno bylo plánované a řízené. Nic nešlo a všechno jsme si museli udělat na koleně - měřicí přístroje, ale i metodiky. V současnosti, když máte peníze, si mnohé můžete koupit," vysvětluje Petr Carvan. "Je internet, všechno si rychle vygoogluji. Mám myšlenku a za dvě hodiny mám více řešení a vyberu si to nejlepší. A posune mě to rychle dál, což se s minulostí nedá vůbec srovnat. Ty možnosti, které dneska jsou, jsou s minulostí nesrovnatelné."

KNOW-HOW A ODVAHA SE POTKALY VE SPRÁVNÝ ČAS

Idylické vztahy nepanovaly mezi Carvanovými vždy, protože "děti inovací" si prostě chodí kudy chtějí a netrápí se tím, zda jedou podle "jízdního řádu" rodičů nebo formálních autorit. Ve svých třiceti vzpomíná mladší Carvan na to, jak sbíral podnikatelské zkušenosti - "byl jsem takový kluk, který si dělá věci po svém". Jeho otec spíše reprezentuje konzervativnějíš očekávání rodičů od dětí. "Je fakt, že jsem měl určité představy, že by vše mělo plynout v určité matematické posloupnosti, že by si měl Michael udělat školu, oženit se, dělat kariéru. Chtěli jsme dětem dát řád, rozhled, hodně jsme také cestovali, umožnili jim studovat jazyky... Nakonec jsme se naštěstí se synem po určitém čase synchronizovali," dává naději i jiným rodičům, kteří mají doma rebely, Petr Carvan. Dívat se na kariéru dětí bez emocí a vměšování je rodičovský test. Michael začal s medicínou, pak přešel na vysokou školu zemědělskou a zároveň začal podnikat s nerezovou ocelí.

"Nejdříve jsem chtěl dělat chirurgii. Voda mě nezajímala vůbec, ale měl jsem ambici podnikat. Začínalo to zasahovat do studia, které jsem přerušil. Začal jsem studovat provozní ekonomii na zemědělce, protože jsem chtěl vidět do řízení podniku," vysvětluje Michael Carvan. Široké vzdělání a rozhled svého otce ve fyzice, chemii, elektronice sice oceňoval, ale nenechal se svazovat rodinnou tradicí. Nakonec vybudoval podnik s 200milionovým obratem ročně a 80 zaměstnanci. Podnik ale nakonec v českém podnikatelském prostředí neudržel.

Stál před rozhodnutím co dál. Oslovil otce s vizí společného podnikání. Jeho otec měl za sebou třicet let zkušeností, kdy se zabýval odpadovou vodou. Dělal pro americké firmy, které byly napojeny na NASA. "V roce 2012 jsem přišel za tátou, abychom se udobřili. Řekl jsem, ty se zabýváš různými projekty, ale nemá to koncept. Pojďme tomu dát rámec - mám finanční možnosti - ty se budeš věnovat vývoji a já se postarám o ostatní. Budeš mít volnou ruku, jen si řekneme, jaký bude směr, kam půjdeme," vzpomíná Michael Carvan, který měl za sebou jak vzestup firmy, tak i její převzetí jinou podnikatelskou skupinou. Nešel do dalšího podnikání bez zkušeností, ale potřeboval novou "šťávu". Objevil ji v soutěži Česká inovace a při setkání s odbornicí na marketing inovací Janou Filovou.

Ta mu pomohla s přípravou prezentace vystoupení před veřejností a poskytla mu mentoring. Filová vzpomíná na setkání s Michaelem. "Měl za sebou krizi a potřeboval ukázat světlo ve tmě, cíl, o který může bojovat. Projekt VTI soutěž vyhrál. Kromě gratulace jsem Michaelovi doporučila, aby to oslavil s rodinou a užil si po měsíci dřiny víkend pouze se svými blízkými a s tátou. Ten je pro Michaela důležitý, vnímala jsem to intenzivně od začátku příprav na finále soutěže Česká inovace. Řekla jsem mu, ať si zapamatuje atmosféru vítězství pro čas, až bude v podnikání na kolenou. Taková doba může přijít kdykoliv."

Michael Carvan zúročuje i svou negativní podnikatelskou zkušenost. "Hlavně už za sebou máte ansámbl lidí, který jsem si vychoval a víte, co od nich můžete čekat." Nový VTI má v současnosti sedm kmenových zaměstnanců a tři spolupracují jako živnostníci. Je jako "druhé dítě", kdy jeho majitel přistupuje k rozvoji už s předchozí zkušeností a větší obezřetnosti. "Už vím, kde jsem dělal chyby a na co jsem ve finále při předchozím podnikání dojel. Teď se cítím také odpovědný vůči tátovi."

JEDNODUCHÉ ŘÍZENÍ A ŠETŘENÍ ČASU

"Rozhodujeme se od stolu. Čas je totiž nejdražší komodita, kterou máme. Pokud budeme dlouho přemýšlet, tak nás to může zahubit. Postupně jsme se propracovali k tomu, že máme splnitelné cíle, za které je odpovědný každý z nás," vysvětluje Michael Carvan to, jak řídí firmu. "Se zákazníky jednám já, protože s nimi umím mluvit, táta se věnuje vývoji a výzkumu. Ale pokud je potřeba rozebrat zařízení, tak ho také klidně rozeberu. Někdy sami montujeme zařízení. Umíme se s tátou pohádat nad řešením, ale doplňujeme se. Někde mám modernější pohled já, ale táta umí naslouchat," popisuje mladší z Carvanů jejich komunikaci, které se museli naučit. Protože je firma mladá, vládne v ní svobodné a tvůrčí ovzduší.

Možná i proto sem zamířil i další finalista ze soutěže Česká inovace Jan Grau. Zpočátku se přitom podílel na jiném projektu s názvem Pohybový závitový mechanismus. Soutěžil za ČVUT Praha. V červenci ale už nastoupí do VTI jako nový konstruktér. Jan Grau střední školu vystudoval v USA a má rád rovnocenný partnerský přístup. Ačkoli je to mimořádně citlivý mladík, občas v Česku narazí.

"V Americe bylo prostředí, ve kterém člověk mohl říkat, co si myslí, i když by to mohlo někoho druhého urazit. Ale tam to nikdo nebral osobně, patří to k diskusi. V Česku z téhož vznikne problém," říká. V tuzemsku je vyžadován větší respekt k autoritám. "Když jsem nastoupil do výzkumného ústavu, tak mi řekli, že bych se měl chovat hodně pokorně a sklápět uši před všemi, kdo tam jsou, protože jsou to doktoři, docenti a něco dokázali. Měl bych sedět někde v koutě a dělat, co mi řeknou. To je ale nudné," říká bezelstně Jan. "Lidí ve výzkumáku je moc, kolem 250. Jsou v kancelářích, trošku to tam připomíná úřad. V takovém prostředí si stále musíte říkat o schválení něčeho a teprve pak to můžete udělat."

"Ve VTI jsem na pozici konstruktéra. Když Petr Carvan nebo Michael dají dohromady zařízení, tak je potřeba je sestavit, řeknou, co potřebují. Oni ale nevědí, jak to udělat. Třeba aby to zařízení nezabíralo tolik místa v prostoru. Pomáhám jim i vyrábět 3D modely, aby projekty byly lépe prezentovatelné zákazníkovi," přibližuje svou práci. K základní výbavě Jana Graua patří hlavně zvídavost. Baví ho kromě technické práce sledovat, jak se rodí nová firma, a věří, že v ní najde své místo nejen jako technik, ale rozvine v budoucnosti i své manažerské dovednosti. "Beru to jako zkušenost. Je dobré vidět to, jak se buduje firma. Pokud to Carvanovým vyjde a firma bude expandovat, tak určitě na všechno nebudou stačit sami."

Velký potenciál v Janu Grauovi vidí i zmíněná mentorka Jana Filová. Cení si jeho zvídavosti a toho, že se rád učí. Vzpomíná na finále soutěže Česká inovace. "Honza udělal malou chybu hned na začátku, jak šla jeho prezentace, zapomněl text. Otočil se na moderátorku Danielu Písařovicovou - publikum se rozesmálo a uvolnilo. Napověděla jsem mu a vše plynulo dál, říká Filová, "jsou to takové, děti inovací', mají velké nadání a potenciál, je ale nutné o ně pečovat." Během soutěže se talenty spojily, Michael Carvan si tam našel Jana Graua. Původně konkurenti se stali kolegy.

Jenže Grau se učí v každém momentu a o všem do hloubky přemýšlí. I on pozitivně hodnotí to, že ve své kariéře potkal Janu Filovou. "Byla nám přidělena na to, aby nám pomohla s prezentacemi na finále soutěže České inovace 2014 a aby naše prezentace o pohybovém závitu nějak vypadala. Když jsme se setkali, měl jsem připravenou prezentaci. Dal jsem tam to, co jsem si myslel, že tam má být. Ona to shodila ze stolu, řekla, že takto se prezentace nedělají a bylo by fajn to udělat jinak. Mě to nadchlo. To, co bych tam dal já, by bylo podobné obhajobě diplomové práce či přednášce v odborné komunitě. Vždy to tak je - sedíme a lidé zavírají oči a nebaví je to," uvědomuje si Jan. "A strávil jsem nad tím i víc času, než jsem musel. Ale bavilo mě to, protože to mělo smysl," dodává. "S Janou jsme měli za čím jít. A to posouvalo člověka dopředu, i po skončení soutěže Česká inovace."

REVERZNÍ INŽENÝRING, SKOK DO OBORU PO HLAVĚ

Podstatu výzkumu ve VTI charakterizuje reverzní inženýring. V Česku se rozvíjejí především "soft" akcelerační centra, kde "ajťáci" vymýšlejí další aplikace a programy. Podle Micheala Carvana chybí místa, kde lze pracovat s materiály, plechem nebo něco uskladnit. "Na softové věci potřebujete jen foťák, mít 3D tiskárnu a dobré znalosti a zkušenost a vyhrát si s nějakým programem," říká Michael Carvan.

"Korporace si své lidi nejdříve vychovají, a až po určité době jim dají volnou ruku. K tomu potřebujete obrovské náklady. Mně přišlo jednodušší na něčem začít pracovat a odzkoušet to. Napadlo nás, že máme zařízení a zkusíme přefiltrovat prasečí kejdu. A byla z toho pitná voda", vysvětluje Michael Carvan, jak postupovali metodou pokus-omyl. "Tento přístup vám dá stokrát víc, než když někde něco modelujete, což je charakteristické pro český výzkum." Velké korporace věnují prostředky a nasazují lidi, aby toto měly dobře dotažené. A teprve pak začnou něco dělat. Na tento přístup nemáme peníze, jsme malá firma, která se musí uživit.

ŠPANĚL SE VZORKY PRASEČÍ KEJDY NA PRAHU HALY

Carvanovi neradi chodí na trh s nehotovou věcí. Jejich nápad se na veřejnost dostal náhodou, když se jeden bankéř nechal vyfotit u baneru s vyfiltrovanou kejdou a dal svou fotku na Facebook. Ozvali se novináři a první zájemci o technologii. "Na začátku roku 2012 se ozval jeden Španěl, že slyšel, že děláme nechemické čištění vody," vzpomíná Michael Carvan. Po třech měsících přijel osobně s tím, abychom vyčistili 80 litrů prasečí kejdy. "Tak jsem řekl klukům - to je průšvih, něco s tím udělejte, já tomu Španělovi uvařím kafe."

Měli připravenou jednotku pro jiného zákazníka, ale tuto kejdu napojili do zařízení a udělali z ní průhlednou vodu. Rozbor pak doložil, že jde o pitnou vodu. Pro Carvanovi nastala doba přemýšlení o strategickém vývoji firmy. Proč by někdo měl chtít filtrovat kejdu? Byl by zájem jen ve Španělsku či v Česku nebo i jinde? "Tak jsme navázali spojení s jedním vepřínem v Uherském Hradišti a začali dělat vývoj tam. Měli jsme vlastní zařízení, něco jsme si půjčili - bylo to drahé, ale viděli jsme v tom vyšší cíl. Voda je dobrý byznys. To je pravda, ale vidím v tom trochu něco jiného. Pokud tu nebude někdo, kdo zvládne kompletní recyklaci splašků, tak bude mít lidstvo problém. Nejsem ekofanatik. Z mého pohledu ale můžete mít supersolární panely na střeše, nádherná sedmikomorová okna, ale k čemu vám budou, když nebudete mít čistou vodu?"

VTI v současnosti oslovují zájemci z Asie, Ruska a z Emirátů, zda jsou schopni čistit jejich vodu. "Úkol, na kterém trávím nejvíce času, je výběr vhodných projektů, na kterých chceme dále pracovat," říká Michael Carvan.

"Vybírám podle požadovaných objemů. Tím si odpovím na velikost potřebných zařízení. Zjistím investiční náročnost, odpovím si na to, co je to za vodu. Pokud je to syntetika, tak se od toho snažíme ustoupit. Snažíme se přitáhnout pozornost k biologicky znečištěným vodám." Ptám se, co by se muselo stát, aby VTI mohlo čistit vodu v masovějším měřítku.

"Firma by musela neuvěřitelně vyrůst a stát se z ní Microsoft, ale to trvá. Nejsme softová firma jako třeba Facebook. To neuděláte ze dne na den. Ale třeba za deset patnáct let se to může stát. Potřebujete jednak hodně investovat, ale to samo o sobě neřeší to, kde hledat vhodné lidi pro spolupodnikání," říká Michael Carvan. Musí se sejít špičková expertiza s výdrží a podobným naladěním.

Podobně to vidí i nováček ve firmě - konstruktér Jan Grau. "To, co mě posouvá, jsou lidé. Není to až tak ta práce, jsou to ti lidé. Dělal bych i něco, co neumím, když vím, že to dělám s lidmi, které to baví a dělají to s nadšením."

JAK DĚLAT INOVACE NA ZELENÉ LOUCE

"Opravdu si myslím, že v Česku neexistuje inovační centrum. Kdo říká, že má inovační centrum, tak má správní budovu s kancelářemi, kde se snaží koncentrovat chytré hlavy, třeba jako Nupharo či Jihomoravské inovační centrum. To jsou pěkné budovy, kde se koncentrují soft projekty," tvrdí Michael Carvan. "Pokud vydělám peníze, tak založím hardwarové inovační centrum. Když pracujete s vodou, tak potřebujete speciální filtr. Potřebujete také prostor a takové inovační centrum není většinou na hardwarové technologie vůbec připravené. My se ale nemáme od koho učit. Kdyby něco takového v Česku bylo, tak to tady zavřu a půjdu někam do inovačního centra, budu mít lepší podmínky, ale nic takového tu ještě není," říká Carvan. (Nově se otevřel Technopark VTP Kralupy za 265 milionů. Americký průmyslový gigant Eaton otevřel v Roztokách u Prahy Evropské inovační centrum, pozn. red.)

"Není tu ani nikdo, kdo by nás s tím naučil pracovat. Často za námi přijde investor a začne nám tady dávat přednášky, jak by to mělo lépe fungovat. Ale ať někdo přijde a vloží peníze na hardwarové věci na českém trhu. Nechceme investora, který má zkreslené představy, protože se neumí vžít do problému - proč potřebujete 100 metrů čtverečních třeba na zkušebnu," ríká Michael Carvan, kterého prý investoři kontaktují sice často, ale v nabízených kontraktech nevidí zatím smysl.

Před firmou je i fáze dalšího vzdělávání lidí. "Je těžké měnit myšlení obrovské masy lidí, kteří potřebují čistou vodu. Když to zjednoduším - vy jste tu proto, že vás zaujal projekt inovace čištění prasečí kejdy, něco o projektu víte a klidně se napijete. Ale když zaťukám u vás před domem a zeptám se, zda nechcete čistit kejdu na pitnou vodu, tak mě vyhodíte jako blázna. Když vám budu nabízet solární panel, tak už víte, oč jde. Buď si ten solární panel pořídíte, nebo ne a ve hře je jen to, zda ČEZ zaplatíte ročně o pár tisícovek více. Máte alternativu - ale když přestane téct čistá voda, je to vážné," shrnuje Michael Carvan.

 

Když jsem nastoupil do výzkumného ústavu, tak mi řekli, že bych se měl chovat hodně pokorně a sklápět uši před všemi, kdo tam jsou, protože to jsou doktoři a docenti a něco dokázali. Měl bych sedět někde v koutě a dělat, co mi řeknou. To je ale nudné, říká Jan Grau.

Kdo říká, že má inovační centrum, tak má správní budovu s kancelářemi, kde se snaží koncentrovat chytré hlavy, třeba jako Nupharo či Jihomoravské inovační centrum. To jsou pěkné budovy, kde se koncentrují soft projekty," tvrdí Michael Carvan.


Michael a Petr Carvanovi. Starší molekulární biochemik Carvan absolvoval stáže v USA a Mexiku. Po roce 1989 založil v ČR společnost zaměřenou na filtraci kontaminovaných vod. Spolupracuje s Výzkumným ústavem nanotechnologií Praha, Akademií věd a světovými centry výzkumu a vývoje. Syn Michael mu založil VTI, kde může bádat. Přeměňují prasečí kejdu na pitnou vodu.

Jan Grau. Zazářil na soutěži Česká inovace jako šikovný konstruktér za ČVUT, kde si jej všiml majitel VTI a nabídl mu nové pracovní angažmá. Jan dodělává doktorát na ČVUT a je na roztrhání. Svůj čas nyní dělí mezi dva výzkumné ústavy - Výzkumný ústav ČVUT a VTI. Plánuje ale svou budoucnost spojit s výzkumem týkajícím se čištění vody.

Prostředí VTI se podobá dílně. K čistění prasečí kejdy na pitnou vodu je potřeba relativně čisté prostředí. Výhodou jsou pevné podlahy, které lze snadno setřít. Místo nesmí obtěžovat okolí zápachem. Těžké tuny materiálu se nepřeváží do vyšších pater. Na snímku je vzorek prasečí kejdy a vyčištěná voda.

Foto: autorka

Související