Za minulého režimu neměla rodina Jiřího Soukupa na růžích ustláno. "Tatínek byl syn kulaka a namluvil si sudetskou Němku," vzpomíná podnikatel. Na studium nebylo pomyšlení, na syna z "problémové" rodiny zbylo železniční učiliště. Život mladému muži navíc zkomplikoval úraz. "Na vojně, kde jsem byl kvůli svému původu u pétépáků, mě zranil vlak. Strávil jsem asi půldruhého roku po špitálech," vzpomíná Jiří Soukup. Po vyléčení na dráze zůstal, dělal dozorčího přepravy na plzeňském nádraží. "Jenže peněz bylo málo, tak jsem si chodil přivydělávat s obkladači. To bylo to nejjednodušší, co jsem mohl po úrazu dělat - stát na místě a lepit obklady," konstatuje.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce iHNed.cz
Chcete si přečíst celý článek?