Co mění novela zákona o hospodaření energií z letošního jara, jaké nové či modifikované úkoly podnikům přináší?

Přechodné ustanovení zavedené zákonem 103/2015 Sb, které je účinné od 1. 7. 2015, definuje, že firmy, které nejsou malými ani středními podniky, jsou povinny vypracovat do 5. prosince 2015 energetický audit podle zákona č. 406/2000 Sb. Existuje ještě prováděcí předpis, který rozsah auditu specifikuje. Vyhláška č. 480/2012 Sb. říká, že audit se netýká jen velkých firem, ale i některých malých a středních, které mají spotřebu energie za rok vyšší než 35 tisíc GJ, ale s tím, že pokud mají více budov, tak jen u budov, jež mají spotřebu více než 700 GJ za rok.

Jak vypadá situace? Je zadání splněno?

V současné době existuje oficiální písemné stanovisko České energetické inspekce, která pochopila, že velké firmy nejsou schopné za půl roku vůbec třeba jen vysoutěžit poskytovatele energetického auditu, a v něm uvedla, že do března nebude zahajovat kontrolu v této oblasti z vlastní iniciativy, a když půjde na kontrolu na základě podnětu, pak bude stačit, že firma k 5. prosinci započala práce na energetickém auditu. To zklidnilo firmy, protože autorizovaných auditorů na tuto problematiku skutečně moc není.

Nevedou k tomu i nějaké nejasnosti s energetickým auditem?

Existuje nejednoznačnost zákona a návazných vyhlášek, ale ministerstvo naštěstí připravuje novelizované znění. A tak logicky existovaly určité špatné výklady mezi klienty. Jako například: My jsme pouze v nájmu a nás se to netýká. Není to pravda, týká se to všech energetických provozů. Takže pokud jste například firma, která provozuje datové centrum v pronajaté budově, jež spadá velikostí spotřeby energií nebo velikostí společnosti do povinnosti auditu, musí si nechat tento audit vypracovat.

Nebo existují firmy, které naopak říkají: Já jsem velká firma a musím mít audit na všechny provozovny. Přitom mají třeba jen dva tři provozy, které jsou opravdu energeticky náročné. Zbytek jsou třeba kanceláře s jednou lampičkou a jednou varnou konvicí. A těch má třeba šedesát po celé republice. Dělat tam audit nemá logiku a dle našeho výkladu to neodpovídá zákonné normě.

Myslím si, že od toho tu jsme, abychom audity nejen prováděli, ale klientovi uměli i poradit, co je jeho zákonnou povinností, co je pro něj výhodné, a ne abychom mu jen poskytovali služby za každou cenu.

Je takovým českým folklorem stěžovat si na regule, které k nám v té či oné podobě přicházejí z Bruselu. Jak byste vy - jako poradce - současné povinnosti hodnotil?

Česká legislativa implementuje evropskou legislativu jako jakákoliv jiná legislativa zemí EU. Myslím si, že v tomto ohledu není vůbec špatná, i když díky tomu dojde ke kuriózním situacím, jako v případě termínu pro dokončení energetických auditů. Audity rozhodně nejsou papír pro papír. Samozřejmě jsou situace, kdy existují stavby, kde daný audit je pouze nutným splněním zákonné povinnosti, protože s daným objektem se už žádných úspor nedá docílit. Na druhou stranu jsem se v minulé praxi zabýval správou objektů od kanceláří až po logistické objekty a na základě své dosavadní zkušenosti se domnívám, že ve většině případů existují velké možnosti úspor, které audit pomůže odhalit.

Co vše vlastně energetický audit sleduje, co má obsahovat a co přináší?

Audit v první fázi kontroluje všechny stavební prvky a stavební dokumentaci k dané budově, která souvisí s příjmem a výdejem energie. Druhá část řeší všechna energetická zařízení a příslušné spotřeby a klient musí dokladovat všechny faktury za energie tři roky zpětně, aby auditor mohl spotřebu propočítat a někdy, když neexistuje dokumentace stavby, musí i jednotlivé místnosti proměřit, aby vůbec mohl posoudit měrnou spotřebu.

Konečná zpráva musí v zásadě obsahovat zhodnocení jednotlivých prvků spojených s energetickou spotřebou, následná doporučení ke zlepšení. Audit kontroluje, popíše stav, zhodnotí jednotlivé prvky spotřeby, energetickou náročnost a dává doporučení ke změně.

Týká se jen elektřiny?

Rozhodně ne. Jde o veškerou odebranou energii, včetně třeba teplé vody, vytápění, plynu..., dle situace na konkrétním objektu.

A co chyba v auditu?

Audit mohou dělat pouze autorizované osoby. Jejich seznam má k dispozici ministerstvo průmyslu a obchodu. Ale možná je dobré si zjistit, do jaké míry jsou dodavatelé auditu pojištěni na případné škody, které mohou nějakou chybou vzniknout. My jsme například pojištěni na 20 milionů.

Je tu možnost se pravidelnému auditu do určité míry vyhnout. Chce to však implementovat systém ISO 50001 nebo ISO 14001. Podle mne je však tento druhý přístup náročnější. Jak byste je porovnal a jak byste stručně charakterizoval jejich výhody a nevýhody?

Já si myslím, že ISO - jako systém - je dnes trochu na ústupu. I když spousta firem si ho vybudovala a hodně jim to pomáhá. Je to otázka určité filozofie firmy. Pokud má klient velké portfolio budov - tak je už možná lepší mít ISO, i když je to v začátku náročnější na zavedení, protože jde o trvalý systém řízení a energetického managementu, který pomáhá řídit a vytváří předpoklady k efektivnímu hospodaření s energiemi a vlastními náklady.

Co je vlastně ISO obecně? Je to standardizace rozhodovacích procesů. A pro velké firmy, jako jsou třeba České dráhy, ČEZ, ŠKODA a jiné, které vlastní mnoho nemovitostí, je zavedení ISO z mého pohledu efektivnější, protože jde o kontinuální proces práce s energiemi, který budovy vyžadují. Faktem však je, že ISO ve své podstatě nevede jen ke splnění podmínek energetického auditu, ale hlavně k zavedení kontinuálního energetického managementu.

Zmínil jste energetický management. Jak byste jej a jeho výhody charakterizoval?

Energetický management je trvalá komplexní činnost, která hlídá a řídí energetické nároky a náklady ve firmě. Je to manažerská činnost.

Malý příklad: když máte pojistky na vysokém napětí, platíte rezervovaný výkon. Podle velikosti výkonu platíte paušál distribuční firmě. Výšku odběru máte nastavenou, abyste ji nepřekročili. Jinak platíte pokutu. Zodpovědní pracovníci firem se slova pokuta bojí. Ale pokud uvažujete jako energetický manažer a snížíte si rezervovaný výkon na průměrnou roční hodnotu, tak zaplatíte třeba za distribuční poplatek za celý rok o dvě stě tisíc méně. A když se vám stane, že ho ve špičce - třeba v létě díky klimatizaci - jednou překročíte, dostanete pokutu například padesát tisíc, takže v konečném důsledku ušetříte. Je to stále levnější než si držet vysoký rezervovaný výkon po celý rok. To je velmi jednoduchá ukázka energetického managementu.

Nebo: Nedávno se na mne obrátil jeden z klientů a řešili jsme kromě velkých záležitostí i otázku, jak účinné jsou perlátory - určité nástavce na vodovodní kohoutky, které zeslabují proud, a šetří tak odběr studené i teplé vody. Sám jsem s tím neměl zkušenosti a moc jsem tomu nevěřil, ale odborníci mi doložili úsporu 15 až 20 procent vody. To už stojí za úvahu. Samozřejmě že to musí mít nějaké předpoklady. Nejde to na všechny kohoutky.

Není to možné použít na celé vodní hospodářství - například na prádelny či jídelny. Ale pokud máte hotel, a to se týká třeba i věznice, kde je na každé cele kohoutek s vodou, tak se to asi vyplatí. Prostě vždy to chce uvažovat ve všech souvislostech.

Řada firem stále ještě na tom není tak, aby mohla výrazně investovat. Jak náročná je nebo může být realizace doporučených opatření. Jsou skutečně jen finančně nákladná? A jakou mají návratnost?

Myslím si, že úspory mají jednoznačně význam při výstavbě nových budov, kdy se s nimi počítá už v projektu. A to už do značné míry funguje. Znám dokonce developery, kteří mají svoje "výzkumná oddělení", kde jsou lidé, kteří sledují nové technologie a snaží se je uplatňovat v projektech. Ale i když mám starší objekt a musím ho z nějakých důvodů rekonstruovat, pak je velmi vhodné sledovat tyto nové technologické možnosti.

A třetí situace je, kdy mám nějaké technologické zařízení, které ještě nedosluhuje a je jen průměrně energeticky náročné. Pokud se rozhodnu dát tam něco efektivnějšího, tam je samozřejmě ta návratnost delší a někdy i méně výhodná, pokud se nesnažím sehnat dotace z evropských peněz.

Na druhou stranu je fakt, že se technologie stále vyvíjejí a dochází k jejich zlevňování. Vzpomeňme jen na sluneční panely a jejich cenu před patnácti lety a dnes. To velmi ovlivňuje i délku návratnosti investice.

Jak je to s evropskými penězi a energetickým auditem?

Energetický audit je nutný i v případě snahy čerpat prostředky z evropských fondů. Neplést si to s energetickými štítky a dalšími jinými audity. Jde o audit daný zmíněným zákonem a ten je nutný pro reagenci na výzvy ministerstva průmyslu v rámci Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OPPIK). V jeho rámci mohou nyní čerpat i velké firmy - což dříve nebývalo - od 30 do 50 procent (dle velikosti firmy) z evropských fondů na úpravy budov, které vedou k úsporám energií. Týká se to například zateplení, výměny tepelných zdrojů stavebně konstrukčních prvků atd. A je pravda, že v situaci, kdy máte návratnost některých tepelných čerpadel pět šet let a získáte 50 procent, pak je návratnost tři roky, a to už není vůbec o čem diskutovat.

Podle pravidel čerpání dotací je nutné mít energetický audit stávajícího stavu, a následně druhý po provedení akce, který musí konstatovat zlepšení. Vím, že firmy, pro které dnes energo audity děláme v rámci zákonné povinnosti, budou o dotace v OPPIK žádat, takže tyto společnosti mají de facto za jedny peníze audit, který jim splní zákonnou povinnost, ale současně je to i podklad pro žádost o evropské peníze.

Každá budova je složitý organismus. Vyplatí se mu ještě komplexněji věnovat? Je to audit, energetický management, facility management...

Máte pravdu, jde o určitý živý organismus, na který se vyplatí dívat ze všech pohledů, kde jeden zásah může vyvolat řadu návazných problémů v úplně jiné oblasti; když například snížíte teplotu v budově, tak se vám třeba může zvýšit vlhkost a podobně. Budova má logicky různé druhy provozních nákladů. Od nákladů na správu budovy, co se týče stavební části, až po náklady v oblasti správy budovy, facility managementu - od úklidů až po revize. A pak jsou tam samozřejmě náklady energie.

Na všech těchto nákladech se dá něco uspořit. A toho využívá řada dodavatelů služeb a technologií. Přijde třeba firma a nabízí LED osvětlení a spočítá, co se ušetří. Pak přijde prodejce elektřiny a nabízí výhodnou cenu, a navíc energetický audit. Pak přijde další firma a říká, že dodává tepelná čerpadla a kogeneraci, a když si je koupíte, tak ušetříte. Pak přijde třeba facility firma a řekne: My vám dodávané služby zprostředkujeme levněji a ušetříte.

Správci nebo vlastníci objektů obvykle nemohou mít odborníky na vše. Pak nemusí být konečná skladba opatření optimální a nemusí se dojít k optimálním úsporám.

Z tohoto hlediska je výhodné si najmout firmu, která je schopna posoudit celý tento komplex otázek, a navrhnout úspory ve správě nemovitostí a stanovit priority opatření, případně investic. Což je důležité. Stanovit priority směrem k nákladům, směrem k návratnosti atd. A nabídka na trhu v tomto směru už je. Tak jako i v jiných oborech poradenství, rozhoduje zejména kvalita a zkušenost realizačního týmu a porozumění pro potřeby klienta. Jinak by poradenská firma dnes na trhu neuspěla.

Ing. Zdeněk Švanda

Vystudoval Vysokou školu dopravní v Žilině, obor letecká doprava. Od roku 2006 působí v oblasti správy majetku, poradenství a stavebního managementu v ČR i v zemích východní Evropy. Podílel se na projektech pro Škoda Transportation, ČEZ, Telefónica O2, INTEL, KPMG, F Air, M. C. Triton a mnoho dalších. V rámci svého působení jako CEO Strabag Property and Facility Services načerpal bohaté zkušenosti i z oblastí správy nemovitostí a zavedl ve společnosti nový produkt - technické poradenství. V současné době je výkonným ředitelem Technical Consulting Group s. r. o. Hovoří anglicky, rusky, bulharsky a má základní znalosti francouzštiny. Ve volném čase se věnuje golfu.

 

Jan Přikryl,
Spolupracovník redakce

Související