Lokalizace je příležitost pro regiony
Lokalizace je příležitost pro regiony
autor: Ilustrace - Filip Černý

Cílem společnosti -- i jednotlivých lidí -- by měl být spíš rozvoj, nejen růst za každou cenu. Ekonom Tomáš Sedláček často opakuje, že jsme se dostali do pasti spirály růstu. Kde má limity a kolik je dost? Co přinese automatizace a robotizace? Lidé, nahrazovaní automatizací, ze systému vypadávají a stávají se nezaměstnanými. To je první "rychlík" -- ekonomický růst, který nepřináší pracovní místa, v angličtině tzv. jobless economic growth.

Americko-český ekonom profesor Milan Zelený tento rok na několika odborných konferencích vysvětloval, že celosvětově procházíme dobou, která je náročná, a musíme se přizpůsobit okolí. S tím se lidé potýkali vždy. Nové je podle něj to, že ve hře je faktor, který nikdy nehrál tak velkou roli - rychlost. Dříve inovace vznikaly uvnitř jednotlivých oborů. Dnes Google, Amazon a další mění svůj byznys za pochodu. Tesla vyvíjí samořídící auta, General Electric upustila od výroby ledniček a otočila svůj fokus o 360 stupňů, věnuje se internetu věcí.

Zatímco vývoj vztahů mezi lidmi je pomalý, tak v okolí změny akcelerují. Pokud čtenář není z generace Y nebo Z, stačí si porovnat obrázek úrovně společnosti a techniky v dětství a nyní. I Milan Zelený s úsměvem vzpomíná na bubeníka ve vsi, který ohlašoval novou zprávu. Srovnejme to s dnešním třírozměrným tiskem, cloudy a digitální komunikací. "Není důvod očekávat, že změny zpomalí," zdůrazňuje Milan Zelený. Naši společnost často přirovnává k lékaři, který neví, že má nesprávnou diagnózu. Tvrdí, že se "díváme na následky, a považujeme je za příčinu".

STROJE VS. LIDSKÉ SPOLEČENSTVÍ

Mění se struktura pracovního trhu, protože přichází industrializace, kdy nejen stroje nahradí mnoho profesí, ale stroje budou řídit stroje. Dochází k hospodářské metamorfóze a podle ekonomů a filozofů budeme muset řešit otázky: Co budeme dělat jako lidstvo? Co je předmětem mezigenerační výměny? Jak změníme pracovní čas? Co bude další krok? Profesor Milan Zelený tvrdí, že dochází ke změně - k metamorfóze. Metamorfóza je podle něj vyústěním série transformací - kvalitativní proměny formy hospodářského organismu v novém prostředí - od globalizace k relokalizaci. Milan Zelený uvádí metaforu transformující se housenky, která se promění v motýla - tzn. stejný organismus, ale různé formy. V ekonomice jde o proces přirozeného (a přírodního) evolučního cyklu konstrukce - destrukce - rekonstrukce.

Globální systém přestává zvládat komplexitu všech problémů. Proto nastává přirozený návrat do vnitřních lokalit. Geopolitické posuny na celém světě způsobují příklon k starání se o vlastní zájmy. Zelený vysvětluje, že například "v Americe dochází ke ztrátě důvěry v centrální řízení. Nedochází k rozpadu federace, ale je vidět snaha po větší autonomii jednotlivých států".

RŮST A ROZKVÉTÁNÍ

Milan Zelený rozlišuje mezi růstem (growth) a rozkvétáním (florishing). Rozkvétání zahrnuje nejen růst sektorové produkce, ale i celkový rozkvět komunity a životní styl. Často uvažujeme o ekonomice jako o stroji. Zvykli jsme si měřit DPH, ale často nás nezajímá širší kontext. Přitom hrubý národní produkt je jen součtem služeb a výrobků vyprodukovaných v daném roce. Je to podobné, jako by lékař usuzoval na zdraví či nemoc výhradně tím, že by měřil krevní tlak. Americká ekonomka Hazel Hendersonová, ale i mnozí další se domnívají, že růst HDP může maskovat, či přímo způsobovat pokles tzv. sociálního kapitálu - vzájemných vztahů péče, přátelství a důvěry, které obohacují náš život, ale na které pro samé vydělávání peněz nezbývá v dnešní hektické společnosti čas, a proto atrofují (podobně strádá i duchovní sféra, na což upozorňuje i další ekonom Lubomír Mlčoch.

V průběhu pěti let autorka zpracovala 24 medailonků méně známých ekonomů.

Ve společnosti málo zaznívá hlas žen. Mary Mellorová publikuje a přednáší na Northumbria University v severoanglickém Newcastlu. Tvrdí, že moderní ekonomika je odtržena od "biologického času", tedy od "času, který zabere odpočinek, regenerace, dětství, dospívání, stárnutí". Současně je podle ní odtržena od "času ekologického", což je čas, který zabere zahlazení důsledků lidské činnosti na přírodu. Nemenším problémem je řízení finančních trhů. Celosvětově je vytištěno velké množství peněz, které nejsou kryty žádnou hodnotou. Takový systém se může zhroutit a systém se bude muset restartovat. Někteří ekonomové, např. Luigino Bruni, tvrdí, "že je třeba si vážit práce a přestat věřit mýtu, že peníze dělají peníze. Ekonomika bez důvěry nemůže fungovat".

PŘÍMÝ KOMUNIKAČNÍ VZTAH BEZ PROSTŘEDNÍKA

Nové je i to, že mezi výrobcem a uživateli již často není třeba prostředníků. Dokazují to nejrůznější platformy sdílené ekonomiky, jako je Uber, Liftago, Bla bla car, Airbnb a další. Ve spoustě odvětví nastal příklon k sebeobsluze (tzv. self-customer). Například na letišti si sami vytisknete letenku, rezervace probíhá on-line. V obchodech mizí pokladní, nábytek je designován tak, aby si jej uživatel sestavil sám, atd.

Významná změna nastává v tom, že zatímco dříve se přepravovaly produkty na druhý konec světa, v budoucnosti se bude transportovat návod či software a součástka se vyrobí na místě. Snahou bude, aby se "nevytěžovala" místní krajina, lidé a zisky neplynuli jinam. Na druhou stranu je důležité si uvědomit, že hermeticky uzavřená lokální ekonomika není optimální model.

V globalizované ekonomice často vidíme zisky, ale ignorujeme cenu, kterou platíme za prosperitu: jihoamerické krajiny zdevastované těžbou ropy či čínské a bangladéšské robotárny, kde dělnice vyrábějí počítačové součástky či oděvy 10-12 hodin denně v nezdravém prostředí. Čím větší je polarita mocných, tím méně bohatství plyne k chudším lidem a k místním komunitám.

SPOTŘEBA ROSTE RYCHLEJI NEŽ EFEKTIVITA

Britský profesor Tim Jackson ve své knize Prosperity without growth (Prosperita bez ekonomického růstu, 2009) ukazuje, že navzdory efektivnější výrobě a technologickému pokroku celková spotřeba surovin a energie stále stoupá: spotřeba totiž roste rychleji než efektivnost. V Česku na tento problém poukazuje profesor Bedřich Moldan. Obšírně se o něm diskutovalo také na druhé mezinárodní konferenci o nerůstu v Barceloně v březnu 2010, viz degrowth.org.

Ve Španělsku či Francii existuje silné hnutí ze nerůst - decrecimiento či décroissance -, které funguje v podobě neformální, otevřené sítě, provozuje diskusní internetové platformy a pořádá pravidelné akce, jako je listopadový Den bez nakupování či čtyřtýdenní Pochod za nerůst. Lobbuje za udržitelný růst s ohledem na budoucí generace.

DRUŽSTEVNICTVÍ A SDÍLENÁ EKONOMIKA

Podnikání se špatně daří tam, kde je "přeregulováno", ať už je to Asie, Evropa, nebo Evropská unie. Alternativy ke střednímu proudu konvenčního ekonomického myšlení nabízejí třeba Simonde de Sismondi (švýcarský ekonom a historik). Prohlašuje, že "každá abstrakce je podvod". Zdůrazňuje, že ekonomie není matematická, ale morální věda, která "nás zavádí, pokud se necháme vést čísly. K cíli vede jen tehdy, když vezmeme v úvahu lidské pocity, potřeby a vášně". Ozvěna jeho kritiky zaznívá i v textech Hermana Dalyho a Johna Cobba, Fritjofa Capry či v Česku u Tomáše Sedláčka. Podobné vidění má John Ruskin, Karl Polanyi, Ivan Illich či František Cyril Kampelík a Ladislav Feierabend, opomíjené osobnosti naší vlastní historie. Příběhy těchto ekonomických myslitelů vydalo nakladatelství Stehlík jako třetí svazek edice Jiná ekonomie.

V tuzemsku zeslábla i myšlenka družstevnictví. Přitom Mezinárodní družstevní svaz (MDS), největší mezinárodní nevládní organizace na světě, sdružuje 800 milionů členů družstev. Zastřešuje více než 200 národních družstevních organizací z 85 zemí Afriky, Asie, Ameriky, Evropy a Austrálie... V Nizozemsku činí podíl družstev na trhu zemědělské výroby 83 %, ve Finsku 79 %, v Itálii 55 % a 50 % ve Francii... Ve Francii představují také 50 % bankovního trhu. Spotřební družstva mají v rukou 35 % potravinářského maloobchodu ve Finsku, 21 % zdravotní péče ve Španělsku. Přes svůj rozmach nemá družstevnictví na růžích ustláno. V globalizovaném světě se prosazuje spíše neoliberální typ hospodaření, kterému jsou myšlenky svépomoci, solidarity, vzájemné pomoci a sociálního cítění vzdálené - opírá se o heslo přežití schopnějších.

DRUŽSTEVNICTVÍ NENÍ PŘEŽITEK

Už meziválečný družstevní činovník Ladislav Feierabend poukazoval na slabiny jak hypertrofovaného státu, tak hypertrofovaného trhu. Prosazoval pluralitní ekonomiku, kde by koexistovalo státní, privátní a družstevní vlastnictví. Pro zajímavost si připomeňme, že "zlatou kapličku", ke které máme citový vztah, postavilo Družstvo Národní divadlo, založené v roce 1880, a podílelo se i na založení Českého divadla v Brně. Družstvo Rozhledny postavilo petřínskou rozhlednu v Praze a vybudovalo i lanovou dráhu. Problematikou družstevnictví se zabývá i Naďa Johanisová v knize Kde peníze jsou služebníkem, nikoliv pánem, vydané v roce 2008. Na stejné téma vyšla monografie Hospodářská demokracie v praxi. Vydala ji v roce 2008 Česká společnost pro zaměstnaneckou participaci o. s. (www.kslp.wz.cz) Autory jsou profesor Zdeněk Hába, Magdalena Hunčová, profesor Vladimír Kyzlink... Myšlenka družstevnictví znovu ožívá s přemýšlením o udržitelném rozvoji a podnikání.

Přestože to přehlížíme, v mnoha prvcích moderní sdílené ekonomiky jsou principy převzaté z družstevnictví jen obohacené o používaní sociálních sítí. Nechuť k družstevnictví v tuzemsku jsme získali kvůli násilnému vyvlastňování při socialistické kolektivizaci. Družstvo, původně ale společenstvo, je forma dobrovolného sdružování předem neuzavřeného počtu osob za účelem vzájemné podpory svých členů, třetích osob nebo podnikání.

Autor představil 25 expertů na lokální ekonomiku v ČR. Odkrývají potenciál regionů a lokalit jako autonomních, sebeřídících a soběstačných zdrojů hospodářské, politické i vzdělávací zodpovědnosti a samosprávy.

Družstevnictví je součástí konceptu participativní ekonomiky. Široká základna zaměstnanců-majitelů je většinou zároveň složena z obyvatelů regionu, kde dochází k výrobě. Proto je nepravděpodobné, že by taková firma přijala rozhodnutí s potenciálně negativními důsledky na místní komunitu, jako je např. hromadné propouštění, přesunutí výroby do zahraničí nebo zavádění výrobních postupů, které kontaminují životní prostředí. Za družstvem stojí hmatatelný záměr a kvalitní práce.

VÝROBNÍ PROSTŘEDKY BLÍZKO ZÁKAZNÍKA

Češi mají výhodu, protože mají ve své historii na co navázat. Jejich vizionáři svou dobu předběhli. Například Baťové se svými průmyslovými městy vyváženými do ciziny. Kompletní celky, továrny s infrastrukturou, byly budovány na principech soběstačnosti. Nebylo nutné opouštět město. Už Tomáš Baťa (1876-1932) ve své době zaváděl originální metody řízení výroby, obchodu a systém motivace pracovníků. Jako starosta Zlína realizoval koncepci zahradního města s originální funkcionalistickou architekturou a tento styl šířil spolu se svými továrnami do dalších míst v Evropě a Americe. Vytvořil vzdělávací systém včetně celoživotního vzdělávání. Prosazoval i projekty dálkové železniční, letecké, říční a silniční dopravy. Živý organismus dokonce vytvářel i nové zákazníky na místě.

Jeho nástupce po jeho smrti, Jan Antonín Baťa, byl za moderní formu osídlování, pozitivní kolonizaci Jižní Ameriky, navržen na Nobelovu cenu míru. Na univerzitě v Brazílii jsou dodnes vzorové typy jeho projektů. Baťovy zásluhy byly v komunistickém Československu zpochybňovány. Existují nové dokumentární filmy, např. Jan Antonín Baťa - Brazilské stopy na YouTube, kde zhlédnete město Batatuba, kde měla Baťova rodina zázemí a řídila odtud byznys. Okolí Campo Grande připomíná valašské kopce. Ve městě Mariapolis, pojmenovaném podle Baťovy ženy Marie, vznikalo rozložení ulic podle předem navrženého řádu. Stavěly se tu cihlové domy, na stavbu domů se používalo vytěžené dřevo z okolí. Ze zbytků se vyráběly hračky. Baťa tu je pamětníky pořád vysoce ceněn. Podstatou jeho podnikatelského přístupu bylo kultivovat dané místo.

SOUSEDSKÉ VZTAHY, PROSPERITA, BEZPEČNOST

Novinkou současnosti je digitální řízení. To je nevyhnutelné, ale představuje riziko v oblasti bezpečnosti. Lokalizace zmírňuje polaritu mocenských center. Ukazuje se, že selhává i centrální řízení migrace. Jednotlivé regiony mají větší předpoklady pro dobrovolné přijímání menšího počtu zvládnutelných skupin imigrantů. Umí reálně posoudit své možnosti. Angela Merkelová si v září pozvala "na kobereček" největší průmyslníky, aby pomáhali řešit nezaměstnanost imigrantů. Šlo o firmy, které ji před rokem podporovaly. Ukázalo se, že byli schopni zaměstnat 100 lidí z počtu jeden a půl milionu imigrantů. Lokalizace je šancí, jak rozložit řešení určitého problému na zvládnutelnou úroveň.

KDE JSOU EUROREGIONY?

V 90. letech se v EU mluvilo o Evropě regionů, a tato idea "zapadla". Podle politologa Petra Robejška je to ze strachu ze ztráty centrálního řízení. Evropa regionů kvete tam, kde jde o spolupráci sourodých lokalit, které stavějí na přirozeném sousedství. Nejde ale o izolované území. To, jak strategicky řídit regiony, se opět stává aktuálním. Na takovém projektu v Česku pracuje bývalý šéf Třineckých železáren Jiří Cieńciała. Podílí se na přípravě Strategie hospodářské restrukturalizace Moravskoslezského, Ústeckého a Karlovarského kraje.

Důležitá je i přeshraniční spolupráce, která je přirozenou součástí lokální ekonomiky. Příkladem je červnová akce v Ostravě, kdy proběhlo už XXII. setkání visegrádské čtyřky. Šlo o spolupráci Visegrádské skupiny. Cílem setkání byla podpora exportu českých firem do Polska a Slovenska a rozvoj spolupráce firem, regionů i států.

Institut 2080 v září organizoval v Třinci konferenci Lokální ekonomiky 2016. Vyplynulo z ní, že strategicky řízená lokální ekonomika posiluje konkurenceschopnost regionu a stabilizuje jej v období hospodářských krizí, měnových otřesů, surovinových výpadků a bezpečnostních hrozeb.

Zlín. Tento styl architektury byl od r. 1931 "exportován" do baťovských továren v Německu, Polsku, Švýcarsku, Jugoslávii, Francii, Anglii, Holandsku, Indii, USA, Kanadě. Tomáš Baťa prosazoval rozvoj regionu. V místě bylo i sportovní vyžití pro zaměstnance.


Principy lokální ekonomiky:

- obecná prospěšnost

- vytváření pracovních příležitostí pro místní lidi z regionu

- zhodnocení regionálního bohatství pro místní komunitu

- vytváření ekonomických a sociálních sítí pro soudržnost bohatství

- regionální synergie - partnerství

- péče o kvalitu, nezávislost, sebeúctu a prospěšnost

- lokální příslušnost k místu

- udržitelnost environmentální, sociální, ekonomická

- férové obchodování

Zdroj: www.lokalni-ekonomika.cz.

 

Příklad z Británie - podpora fungující alternativy ekonomické globalizace

Skupina lidí se sklání nad umělohmotným dětským kyblíkem a lije do něj vodu. Voda protéká propíchanými otvory v jeho stěnách a hromadí se v umyvadle pod kyblíkem. "Takto utíkají peníze z vaší místní ekonomiky," říká facilitátor a vyzývá skupinu, aby vymyslela způsoby, jak "vědro místní ekonomiky" lépe ucpat. Lidé diskutují, dělí se do skupin, společně pracují a hledají konkrétní návrhy, jak změnit ekonomické toky ve své obci a okolí tak, aby více peněz zůstávalo delší dobu v místě. Jde o jedno z mnoha diskusních setkání inspirovaných příručkou Plugging the Leaks (Jak ucpat díry), kterou vydala v roce 2002 londýnská New Economics Foundation (NEF). Autoři vycházejí z představy, že bohatství určité oblasti není dáno primárně tím, nakolik se sem podaří nalákat cizí investory či turisty, ale spíše tím, nakolik se peníze dokážou otáčet v místě, když už tam jednou jsou. Je to nenápadný, ale důležitý posun v ekonomickém myšlení, které až dosud hlásalo či hlásá, že podstatné pro ekonomickou prosperitu je především to, kolik peněz do regionu přiteče zvenčí.

Zdroj: Z ekonomického kapsáře Nadi Johanisové

 

Lokální měny v regionech

Lokální ekonomiku podporuje i lokální měna. Lidé chtějí, aby peníze "pracovaly" pro region. To znamená, že se v něm budou co nejdéle otáčet, než odtečou jinam. V Německu funguje přes 50 lokálních měn. Jedním z iniciátorů lokálních měn je právník Frank Jansky. Je zapojen do managementu lokální měny Chiemgauer. Lokální měny jsou i v Polsku, Rakousku, Švýcarsku... Jsou flexibilnější než oficiální měna a dokážou mezi účastníky "hry" obíhat několikanásobně rychleji, urychlují směnu komodit, zlepšují možnost výdělků. Je to i obrana proti velkému množství tištěných peněz, které nejsou kryty žádnou hodnotou.

Zdroj: www.lokalni-ekonomika.cz

Foto: Wiki

Autoři: Hana Kejhová