Umíte během pár minut vymyslet pět jiných výstižných názvů pro zeměkouli? A kdybyste měli jen za pomoci prstu a dětských vodovek namalovat své motto na papír, jaké by mělo barvy a tvar? Economia Trainings takový přístup umožnila pětici vysoce postavených manažerů, počínaje luxusní automobilkou, nadnárodní laboratoří, bankou či známou investiční společností.

INSPIRACE STROMY

Malý černý vrtulník se vznesl nad mladoboleslavské letiště a zamířil k hradu Bezděz. Kouzelná středočeská krajina jen pomalu ubíhala pár stovek metrů pod námi. Laik hned vidí, že jsme opravdu národ bazénů. Tyrkysově modré kolečko nechybělo snad na žádné zahradě.

Jednatelka investiční společnosti si ovšem všimla něčeho jiného: "To je zvláštní, že z krajiny vystupují a přitahují oči vždy ty velké osaměle stojící stromy." V bezpečí na zemi pak dodala: "Zajímavé je, že si až nahoře člověk uvědomí, že ty stromy nikdy nejsou osamělé. Vždycky stojí uprostřed něčeho, co je obklopuje..."

Kdyby šlo o televizní hru, řekl by asi moderátor: bod pro vás, dámo. To je totiž přesně jedna z těch mnoha věcí, které si člověk s kouči, kteří se profesionálně věnují takzvanému Helicopter View, tedy umění vidět věci z nadhledu, věnují. Pomáhají lidem uvědomit si svou pozici a úhel pohledu, jak se na vše ostatní kolem sebe ve firmě dívat. A taky pochopit, že v tom jako šéf nejsem sám, i když to tak ve firmě často vypadá.

"Kariéra znamená pro mnoho lidí stoupat výš a výš. Až na majitele zeměkoule. Ale ony jsou to spíš siločáry kolem dokola, ty každodenní nové výzvy. Nikdy jsem nestudoval architekturu, ale paradoxně jsme vyhráli dvakrát stavbu roku, protože jsme jen začali přemýšlet o tom, jestli se v těch budovách a kancelářích dá vůbec žít," vypráví hned v úvodu lektor Robert Janča účastníkům, aby je naladil, jak myslet jinak.

Foto: Zbyněk Pecák

Janča je mimochodem manažer, který během pěti let pozvedl značku Kofoly mezi nejznámější v Česku, a to díky sloganu: "Když ji miluješ, není co řešit." Tvrdí mimo jiné, že ten nejcennější kapitál je skrytý v lidech.

CESTA ZA DOBRODRUŽSTVÍM

Úkoly se plní nejen v práci, ale i na soustředění, kde se člověk učí být lepším šéfem. "Mamaplocha, Žužukoule, Good Day Circle, Míma, Schůdná jistota..." tak osobité názvy vymysleli účastníci kurzu na otázku, jak by přejmenovali zeměkouli.

Není to jediný způsob, jak donutit mozek uvažovat jinak. Těch si kouči připravili desítky. Šéfy mají přimět přemýšlet: kvalitní věci nikdy nevedou přímou linkou nahoru. Ostatně by to byla nuda. Tvůrčí práce je plná zatáček a na nejlepší řešení člověk nepřijde v práci s monitorem před sebou, ale když hlava odbočí jinam.

"Třeba když spouštím něco nového, čtu si novou knížku. A ve finále to řešení přijde odjinud, jakoby mimochodem, než je logická matematická mysl," radí Robert Janča.

"Žiju v korporátu, kde vedení rádo přebírá věci převzaté z Japonska, které u nás v české kultuře prostě nikdy nemohou fungovat. Chodím do práce proto, že jsou tam lidé, které miluju. A vím, že si v té šedé struktuře vždycky nějak najdu svou cestu, kterou to půjde a povede k dobrému řízení."

"To nejdůležitější rozhoduju večer, mezi běháním v běžném rodinném provozu, večeří, žehlením věcí na ráno, až do půlnoci. A když se rozhodnu, už to nikdy neměním. Protože vím, že tak je to správně."

"Neusnul bych, kdybych si večer nešel sám sobě ke zpovědi a neřekl si, co se povedlo a co ne. Potřebuju si to uvědomit. Přes zimu chodím přikládat do kotle, přes léto sednu na verandu a druhý den jdu a napravím to."

"Vždy držím slovo, mé jméno je můj štít a s tím se lépe žije. Dokonce jsem jednou na chvíli vstoupil do politické strany, protože jsem uvěřil ideálu, a rychle jsem utekl, abych si své jméno nezničil."

Podle něj je cesta nahoru a k lepším výsledkům vždy cesta za dobrodružstvím. "Je špatné, že se vás každý ptá, kam jedete na dovolenou. Chorvatsko. Hm, no a? Ale kdybyste mu začali líčit JAK tam pojedete a co cestou zažijete, asi by se koukal divně, že? Jenže právě o tom to je, když chcete firmu dobře řídit. To je ta radost, to je život, to něco nehmatatelného, co každý hledá, ale vlastně si to neumí užít. Výsledné číslo na konci není tak důležité, jako to, jak se k němu doberete. Kolikrát se vám ve firmě povedlo splnit plán A? Nikdy, že? Tak ho nedělejte, rovnou počítejte se zatáčkami a pište plán B a ten si užijte naplno. Neplánujte detaily, stačí mít směr a detaily se uskuteční samy. Jinak se v nich utopíte..." říká uznávaný lektor.

A TEĎ JE ČAS NA HRY

Helicopter View, tedy vnímání práce z nadhledu, se dá zažít všemi smysly, nejen mozkem. "Nejdřív kreslete jako děti, tedy hlavonožce. Pak poslepu. Pak uvolněně. A pak příběh dvou bytostí proti sobě," dává instrukce druhý kouč Libor Korman v tvořivé části lekce. Manažerky a manažeři se po počátečních rozpacích - navíc ve společenském oblečení, protože restauraci na zdejším letišti vede majitel michelinské hvězdy a luxusní jídla si z úcty k nim samotným tak nějak podprahově žádají společenské oblečení - pomalu uvolňují, namáčí prsty do barviček a vesele čmárají. Konečné kresby jsou tak originální, že si zaslouží zarámovat a pověsit na zeď.

I při kreslení se člověk o sobě leccos dozví. Proč ale tolik péče, která chtě nechtě chvílemi připomene mateřskou školku? I na to má Robert Janča odpověď. "Kolikrát cítíte ve firmě emoce? To z firem vymizelo. Já ale musím mít v práci emoce, protože pak se nebojím vydat cestou za dobrodružstvím, pak je totiž práce teprve zajímavá. Ne tehdy, když hledám číslo, cíl, kam chceme dospět a aby byl vyšší a vyšší. Miliarda? Víc? A proč? Nehledejme, jestli to bude miliarda, hledejme, jak si tu práci udělat zajímavou, protože pak vzniká nadšení a vše ostatní se v tu chvíli našemu cíli podřídí a vede k němu automaticky."

Nejen rady profesionálních koučů pomohly, ale i sami účastníci pomohli sobě navzájem svými zkušenostmi. Jsou to inspirace, zkušenosti, intimní zpovědi a dennodenní překonávání překážek. Přesto je i pro tiše sedícího pozorovatele jasné, že tato pětka manažerů jsou lidé přesně na svých místech. Své myšlenky, emoce a styl řízení mají naprosto srovnané. Přesto i je samotné překvapil pohled na vlastní práci odjinud. A možnost uvolnit se, jako když byli ještě děti.

Šéf nebo vysoce postavený manažer je vždy tak trochu osamělý ostrov. Ostatně i vrtulník na mladoboleslavském letišti měl příznačný název Robinson. Nenalhávejme si, že v koruně osaměle stojícího stromu nefouká. To nahoře vždycky. Jen ta osamělost je domnělá. Manažer je strom rostoucí uprostřed kukuřičných klasů nebo pole obilí, které jej doplňuje. Podřízení nejsou překážka, ale způsob, jak pomoci firmě i vám samotným dál růst. Tak proč to nezkusit z jiného úhlu pohledu?

Související