INTIMNÍ CHVILKA

Je osm hodin ráno, ocelově šedá obloha se ještě nestihla pořádně rozjasnit, ale Daniel Tylinger už sedí v podkroví hotelu Jalta na Václavském náměstí a dopřává si svou první ranní kávu. Prostředí je to pro vysoce postaveného manažera překvapivě skromné a vlastně i sám ředitel pětihvězdičkového hotelu působí až nečekaně skromně. A co víc: nevelká kancelář nepatří jen jemu, sdílí ji s trojicí kolegů.

"Máme to trošku ztížené tím, že budova je z padesátých let a moc prostoru tu není. To, co je reprezentativní, se vždycky nabídne návštěvníkům. Donedávna stála vzadu za hotelem administrativní budova, kde jsme měli zázemí, ta ovšem vzala zasvé při nedávné demolici sousedního domu. Museli jsme zkrátka ustoupit novému projektu Květinového domu na Václavském náměstí a hledat si jiné prostory v rámci hotelu," vysvětluje skromné podkroví.

"Ano, mohli jsme to tady přepažit a mít místnost s jednou židlí a další se třemi, ale nemyslím, že je to nutné," dodává. V každém případě než začne v devět ráno první pracovní schůzka, Daniel Tylinger už si stihl projít potřebné papíry, proletět e-maily a připravit se na všechna jednání dnešního dne.

TŘI MUŽI A KÁVA

První dnešní schůzka je s pány z dopravní společnosti. Řeší se parkování hostů a jejich vyzvedávání na letišti, na nádražích a další přeprava, kterou hotel klientům nabízí - například odvoz na koncerty, divadelní představení a podobně. Řeč se vede o nových podmínkách a tarifech, tedy o novém ceníku. Jednání je klidné a věcné, i když je parkování a doprava v centru Prahy obecně ožehavým tématem.

RANDE S NEJBLIŽŠÍMI SPOLUPRACOVNÍKY

Každodenní krátký briefing s šesticí vedoucích jednotlivých hotelových středisek. Řeší se nejnutnější operativa dne. Opět v poklidné atmosféře se Daniel Tylinger zajímá o dění na recepci, v úseku pokojských, v technické sekci, v obchodním oddělení či restauraci. Jeho tým jej informuje o tom, co zásadního se od včerejška událo, o důležitých bodech aktuálního dne, o příjezdech hostů (včetně VIP) i o tom, jaké mají ten den jeho lidé naplánované obchodní schůzky. Předmětem debaty jsou i drobné technické potíže v jednom z pokojů, které v tomto případě snadno vyřeší instalatér. Porada trvá ani ne čtvrt hodiny. A pohoda je taková, až to svádí k otázce, zda se generální manažer vůbec někdy umí rozčílit? "Zřídka, ale ano. Netoleruji nedochvilnost nebo diletantství," přiznává Tylinger.

Delší porada, hodinová, bývá pravidelně každé pondělí, kdy se řeší chod hotelu do větší hloubky. "Díky sdílenému kalendáři vím, co má kdo zrovna na programu. Když vidím, že má některý z kolegů schůzku s někým, koho znám, považuji za slušnost přijít mu také potřást rukou," říká. A jak že je to s VIP hosty? Pozná hotel předem, že jde třeba o zahraniční celebritu? "Někdy ne. Leccos napoví, že takovým lidem zpravidla sjednávají rezervaci agentury, a to hodně dlouho dopředu, obvykle s řadou různých požadavků. Jindy, což je méně časté, VIP přijíždějí takzvaně na zapřenou a o koho se jedná, zjistíme až při příjezdu klienta do hotelu. VIP lidem se snažíme pobyt zpříjemnit nějakou milou pozorností - třeba ovocným košem na pokoj," popisuje. A dodává, že manévry s ozbrojenou ochrankou kvůli hvězdám nebo politikům se v Jaltě vážně nekonají.

ČISTÉ PRÁDLO A MUZEUM V PODZEMNÍM KRYTU

Následující schůzka se týká tématu, které je pro každý hotel nanejvýš důležité: čisté prádlo a čistota vůbec. Na pořadu dne je jednání s dámou z firmy, která dodává do hotelu textil. "Na pravidelné bázi obměňujeme třeba froté ručníky, abychom stále drželi tu nejvyšší možnou kvalitu a hostům dávali k dispozici to nejlepší," říká ředitel hotelu.

V době těsně předobědové si Daniel Tylinger najde čas pro novinářskou návštěvu, aby jí předvedl nejpozoruhodnější část hotelu Jalta: jeho podzemí. Před šedesáti lety, kdy byl hotel vybudován, vrcholila doba socialismu se vším, co k tomu patřilo, tedy i se strachem z atomových bomb. Pro stavbu určenou pro prominentní hosty tak byl samozřejmostí podzemní protiatomový kryt, v němž dnes sídlí Muzeum studené války. Kryt byl budován, aby v něm mohlo přežít až 150 lidí po dobu dvou týdnů. V prostorách muzea si lze po dohodě se správcovskou společností prohlédnout třeba ústřednu s odposlouchávacím zařízením nebo si zkusit dnes už skoro zapomenutou morseovku.

RYCHLÝ OBĚD

Daniel Tylinger nejčastěji obědvá právě v hotelu Jalta. Obvykle to, co mají na denním jídelníčku zaměstnanci, nebo, výjimečně, využije výhody hotelové restaurace a sám si vybere, jakou čerstvou rybu si nechá udělat. Drobný relax mezi prací. Dnes je ovšem hodně rychlý oběd "ála zaměstnanecká kantýna", protože za pár minut musí stihnout ještě dvě schůzky a pak nasednout do auta a přejet na druhý konec města do pražských Holešovic, kde má pod palcem další hotel Plaza Alta. Potřebuje s personálem vyřešit běžné provozní záležitosti.

KÁVA, KÁVA, KÁVA

V hotelu je základem snídaně a dobrá ranní káva. Právě káva bývá paradoxně tou největší bolestí hotelů, což přiznává i Daniel Tylinger. Proto se taky koná rychlá poobědová schůzka s dodavatelem velkých "mašin" na kávu, kterou ve velkém pijí třeba i účastníci konferencí. Ty se v Jaltě konají téměř denně. Naštěstí už je, zdá se, téměř vše z předchozích jednání domluveno, dolaďují se už jen detaily. Ruka je v rukávu a ředitel hotelu jen čeká na závěrečnou finanční nabídku.

NĚMECKÁ CESTOVKA

Další jednání: Wolf Ostreissen, německá cestovní kancelář, která do Česka vozí starší německou klientelu zaměřenou především na kulturní programy, zejména koncerty. Daniel Tylinger kromě angličtiny plynně ovládá i němčinu, takže se zástupci cestovní kanceláře v přátelské atmosféře ladí itinerář na Silvestra, kdy má přijet skupina jejích klientů.

DRUHÝ BRATŘÍČEK JALTY

Rychlý přejezd do holešovického hotelu Plaza Alta. Spolu s Jaltou spadají oba hotely pod stejného britského majitele. Ačkoliv v Holešovicích netráví Daniel tolik času jako v Jaltě, snaží se s personálem potkávat denně a chodu hotelu věnovat pozornost. Aktuálně řeší zaměstnance, přesněji jejich nedostatek. "Nezaměstnanost je nízká, ekonomice se daří, takže nám v tuto chvíli chybí řada lidí. Permanentně hledáme obsluhující personál, palčivě potřebujeme recepční," povzdechne si. Díky rodinné tradici Daniel v restauraci vlastně vyrostl a jak říká, jeho otec si přál, aby začal odspodu. Začínal jako číšník a teprve postupně stoupal nahoru. "Dalo mi to hodně. Dobře vím, o čem ta práce je, nikdo mě neopije rohlíkem. Praxe v oboru mi umožňuje lépe chápat problémy a efektivně je řešit a taky rozumět zaměstnancům, vím totiž, jak je ta práce náročná."

VLAKOVÁ ČETA

Aneb krátká "válečná porada" těsně před odjezdem na hlavní nádraží a před cestou na Moravu. V Olomouci se totiž koná konference Asociace hotelů a restaurací, jejímž je Jalta členem a kde se bude řešit řada důležitých věcí. Za Jaltu se jí účastní pouze Daniel Tylinger, ale spolu s ním jede sedm dalších kolegů z konkurenčních hotelů Perla, Adria či Grand Hotel Bohemia. Předem se chytře rozdělili na "nápojáře" a "bufetáře". Tedy ty, kteří povezou proviant na cestu ve formě tekuté, či svačinové. Daniel Tylinger jako nápojář bere Prosecco a bílé a červené víno, takže nálada ve vlaku vypadá jako příjemné setkání starých známých, a vůbec ne jako spolujízda konkurenčních podniků.

KONFERENCE NA HANÉ

Chvíli po páté hodině vlak zastavuje v Olomouci a parta vystupuje. Jede se na NH Hotels, který je v klidné a zelené části města, kde se všichni ubytují a kde se koná i samotná konference. Hotel disponuje asi největšími sály. Je k tomu důvod: Asociace hotelů a restaurací má totiž hodně přes tisícovku členů. Pro veřejnost je sice konference uzavřená, ale o čem se mluví, není tajemstvím: řeč se vede o GDPR, které hotely chvíli před platností zákona trochu straší. Dále je na programu nízká nezaměstnanost a z toho plynoucí potíže získat a udržet si zaměstnance - řada lidí chybí téměř všem hotelům. Hlavním tématem dneška je ovšem sdílená ekonomika. Tedy služby jako Uber a Airbnb. Těch se týká hned několik hlavních prezentací.

"V rámci asociace existuje hned několik pracovních skupin, které se tomuto tématu věnují a třeba i ve spolupráci s primátorkou Prahy Adrianou Krnáčovou zjišťují, jaká je situace v zahraničí, jak se k tomu staví jednotlivá města a státy a co z toho by se mohlo realizovat u nás," vysvětluje Daniel Tylinger. A dodává svůj pohled na věc. "Musí se nutně změnit legislativa. Původní myšlenka Airbnb byla pronajímat, tedy sdílet ubytovací jednotky. Teď jde ale o zcela odlišný formát, a to pronájem prostor za účelem vytváření zisku. Airbnb je v podstatě jeden velký hotel. Na portálech nabízí v Praze asi 10 tisíc ubytovacích jednotek, tedy zhruba 20 procent celkové kapacity ubytovacích zařízení v hlavním městě. Přímo konkurují hotelům a přitom nepodléhají žádným regulím. Airbnb nesplňují požadavky a normy kladené na hotely, včetně bezpečnostních hledisek. Tento model následně prodražuje cenu realit, dochází k vybydlování městských částí, narušuje se soužití s rezidenty - a to nemluvím o vyvážení odpadu, hygieně a dalších hlediscích, jako že hosté se přijeli do Česka bavit a v deset večer obvykle mlčet nebudou," sype ze sebe jeden argument za druhým, proč by svázal sdílenou ekonomiku podobnými pravidly, která platí pro ostatní segmenty trhu. Čímž naprosto souzní s názory valné většiny členů asociace.

Není divu, že je debata na konferenci vzrušená. A dlouhá. To znamená, že dnešní večerka má nejasnou hodinu... Ovšem jde o výjimku. Jindy už Daniel Tylinger v půl osmé odjíždí z hotelu Jalta a buď se cestou staví na chvíli u bratra a jeho rodiny, nebo u matky. Nejčastěji však jede rovnou domů a jako relax si pustí hudbu nebo oblíbený film. Někdy sáhne do lednice třeba pro čerstvou rybu, kterou si během pár minut pak sám udělá nejraději se zeleninou.

Související