Zkuste si vybavit okamžiky, kdy jste skutečně spokojení. Pro většinu z nás to jsou příjemné chvíle spojené s pocity blaha, uvolnění, naplnění našich potřeb a tužeb. Vybavuje se nám pocit klidu a konejšivá pohoda, na tváři máme široký úsměv. Je toto ideál zaměstnance? Asi sotva. V takových chvílích si chceme spíš svou spokojenost užívat, nechat se hýčkat, a ne podávat nadstandardní výkony nebo hýřit nápady a energií. Proč by se tedy firmy vůbec měly spokojeností svých zaměstnanců zabývat? Není náhodou nespokojenost hybatelkou změn a pokroku? Je, a právě v tom je úskalí. Většinu změn v pracovním životě děláme spíše revolučně než evolučně. Zatímco při evoluci dochází k vylepšování fungujícího, tedy k hledání a budování něčeho ještě lepšího, při revoluci máme tendenci bořit staré a dělat rychlé a zásadní kroky. Nespokojenost tedy nemotivuje zaměstnance tolik k hledání zlepšení efektivity, vyšší produktivity, rozvoji firmy či sebe sama. Spíše vyústí v radikální a revoluční krok - výpověď. Situace je aktuálně o to choulostivější, že se na zaměstnance ze všech stran hrnou články a zprávy o tom, jak se firmy předhánějí v nabídce výhod a nadstandardních odměn, jen aby sehnaly alespoň někoho.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?