V Česku má každá firma s 25 a více zaměstnanci povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním znevýhodněním. Jde o lidi, kteří pobírají invalidní důchod či mají dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který jim zamezuje zůstat v práci, vykonávat dosavadní povolání nebo získat novou kvalifikaci. Podíl znevýhodněných pracovníků, které by měla firma zaměstnat, závisí na velikosti podniku, tedy na počtu zdravých zaměstnanců, kteří tam pracují na plný úvazek. Plně invalidní pracovník platí za tři menší měrou postižené lidi. Druhou možností, jak splnit zákonnou povinnost, je nakupovat v takzvaném náhradním plnění služby či produkty od firem, jejichž většina zaměstnanců jsou postižení lidé. Velké podniky tuto cestu zpravidla využívají pro nákup kancelářských potřeb a zajištění ostrahy nebo úklidu budov. Platí přitom, že náhradní plnění stojí víc, než na kolik přijde reálný handicapovaný zaměstnanec. Pokud si firma vybere povinnost náhradního plnění, odvede sedminásobek průměrné měsíční mzdy ročně za jednoho chybějícího handicapovaného. Třetí možností pro podniky, které si nevyberou ani jednu z prvních dvou variant, je vykoupit se tím, že zaplatí vysoké odvody do státního rozpočtu.

Jak to dělají firmy v Česku

Řada společností využívá kombinaci dvou nebo tří výše zmíněných možností. Jedním z takových podniků je například i ostravská pobočka ocelářského gigantu ArcelorMittal. "Část plníme zaměstnáváním zdravotně postižených lidí a část náhradním plněním, a to s rezervou. Hutní výroba je specifický provoz a bohužel nám neumožňuje zaměstnat tolik zdravotně postižených osob, kolik je potřeba," říká tisková mluvčí ArcelorMittal Ostrava Barbora Černá Dvořáková.

Ostravská pobočka společnosti má bez dceřiných firem 4570 zaměstnanců, tedy povinnost zaměstnat 183 zdravotně postižených lidí. V současnosti zaměstnává 44 zdravotně postižených lidí a odebírá výrobky a služby odpovídající zaměstnání dalších 193 postižených lidí. Celkem zákonnou kvótu převyšuje téměř o jednu čtvrtinu.

Stejnou kombinaci, tedy zaměstnávání postižených lidí a odebírání služeb a zboží, využívá také společnost Vodafone. "V případě zaměstnávání postižených se jedná o jednotky pracovníků. Ti většinou pracují na pozicích specialistů péče o zákazníky, firemní péče či pohledávek. Zboží odebíráme v hodnotě přes deset milionů korun, jedná se o pracovně-lékařské služby, vybavení do naší firemní posilovny, hardware a software, odkup občerstvení včetně cukroví a tisk letáků," jmenuje tisková mluvčí Veronika Exnerová.

V případě automobilky Škoda Auto je počet zdravotně postižených pracovníků v řádu stovek. Automobilka kombinuje zaměstnávání postižených s odběrem zboží a služeb v náhradním plnění. Nošovické Hyundai naopak zdravotně znevýhodněné lidi nezaměstnává. "Vzhledem k náročnosti výroby, ve které není možné zaměstnat handicapované osoby, volíme náhradní plnění," říká Petr Vaněk, mluvčí společnosti Hyundai Motor Manufacturing Czech.

Maséři na letišti

Také v provozu pražského letiště není jednoduché zaměstnat zdravotně postižené lidi. "Zatím se nám nepodařilo naplnit povinné kvóty. S ohledem na naši činnost a s tím související přísný bezpečnostní režim hledáme i netradiční cesty," říká Jaroslava Raisová, ředitelka oddělení řízení lidských zdrojů ve společnosti Letiště Praha.

Pražské letiště zaměstnalo dva nevidomé maséry, ti poskytují masérské služby zaměstnancům jako jeden z benefitů. Společnost využívá také náhradního plnění. "V předvánoční době jsme cestujícím zpestřili pobyt na letišti rozdáváním tradičních perníčků ve tvaru letadla. Ty pro nás napekli v nedaleké chráněné dílně Letohrádek Vendula. Tam také pravidelně necháváme prát kuchařské uniformy a oděvy z letištních kuchyní a restaurací," říká Raisová.

Letiště zahájilo také spolupráci se sdružením Rytmus, které se zaměřuje na pomoc osobám s mentálním postižením. "První jejich klient k nám nastoupil začátkem roku na výpomoc v kuchyni v restauraci Praha, kterou využívají cestující i zaměstnanci. Doufáme, že se nám postupně podaří najít místa i pro další," dodává HR ředitelka. Zaměstnání handicapovaných lidí přináší podle Raisové pozitiva i běžným zaměstnancům, kteří díky nim mnohdy přehodnocují svoje životní postoje. Firma také každému zdravotně postiženému pracovníkovi přispívá každý rok částkou sedm tisíc korun na nákup léků, zdravotních pomůcek či zaplacení zdravotní péče.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?