Sarah Cuthillová
Sarah Cuthillová
autor: Deloitte

Sarah Cuthillová vede v Deloittu tým zaměřený na transformaci pracovní síly. Má více než pětadvacet let zkušeností s významnými globálními projekty a s poskytováním poradenství v oblasti rozvoje. Jejím ústředním tématem je práce s talenty po celém světě.

V Deloittu působíte už šestnáct let. Co vás stále drží v jedné firmě?

Jelikož mám za sebou třicet let v pracovním procesu, v Deloittu jsem strávila polovinu svého dosavadního profesního života. Do firmy jsem přišla na pozici partnera a táhly mě sem dva neuvěřitelně lákavé důvody. Zaprvé jsem jako konzultantka měla možnost pracovat se spoustou různých firem, pozorovat je, získávat zkušenosti. Druhým důvodem, proč jsem do Deloittu před šestnácti lety přišla, je to, že mohu dosáhnout všeho, co chci, a to jak v pracovním, tak v soukromém životě. I když tvrdě pracujeme pro naše klienty, vedení respektuje naše soukromé životy.

V jakých firmách jste předtím pracovala?

Ve velkých společnostech, jako například Walt Disney, kde jsem vedla relokační oddělení. V jiné, chemicko-zpracovatelské firmě jsem zase vedla projekty mobility, přesouvali jsme vše z východního pobřeží na západní. Byly to skvělé práce, rychle jsem však zjistila, že mě nejvíc baví zapojovat se do řešení různorodých problémů. Myšlenka, že bych se tomu mohla věnovat napříč obory, typy a velikostmi firem, mi připadala lákavá.

Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem je mezi českými firmami stále velké téma. Jak vypadala před šestnácti lety ve Spojených státech?

Před šestnácti lety se v Deloittu vše zakládalo na neformální dohodě mezi šéfem a podřízeným. Viděla jsem, jak moji kolegové mezi rodinou a prací dobře balancují, tak jsem se to od nich naučila. Američtí zaměstnavatelé přikládají stále větší respekt harmonii mezi soukromím a prací. My ho cítíme i od naší šéfky Cathy Engelbertové a vedoucí konzultantských služeb Janet Fouttyové.

Jakou v tomto trendu hrají roli mileniálové?

Mileniálové jsou chytří lidé, kteří přinášejí svěží a zdravý postoj k práci. A protože jsme firma poskytující profesionální služby, i my se měníme s ohledem na potřeby lidí. Musíme nabírat a udržovat zaměstnance ze všech generací. Ti se od sebe navzájem učí a posun mileniálů do vyšších pozic má na naši firmu stále větší vliv. Z pohledu nás, baby boomerů, dokážou najít rovnováhu mnohem lépe. V tomto ohledu jim nasloucháme a poměrně dost se jimi řídíme.

Po celých šestnáct let se nejvíce věnujete práci s talenty. Jak se proměnila?

Změnila se terminologie a loajálnost lidí. Dříve v jedné firmě zůstávalo mnohem víc lidí dlouhou dobu, třeba i většinu své kariéry. Dnes se na trhu práce pohybuje různorodá skupina, která pracuje na kratší úvazky nebo na několika projektech pro různé firmy. Zvýšila se poptávka a boj o šikovné lidi, kteří umí pracovat s technologiemi. A zaměstnavatelé řeší, jak je udržet.

Co je trendem v práci s talenty?

Sarah Cuthillová

Sarah CuthillováVedoucí týmu Deloittu zaměřeného na transformaci pracovní síly ve Spojených státech. V poradensko-auditorské firmě pracuje už 16 let. Jejími klienty jsou země po celém světě, se kterými konzultuje talent management, tedy to, jak přilákat, nabrat, udržet a rozvíjet talentované lidi ve firmách. V současnosti se věnuje také tomu, jak do pracovních procesů zahrnout nové technologie. Vystudovala mezinárodní ekonomii a francouzštinu na Gustavus Adolphus College a mezinárodní vztahy na Lesley College.

V posledních letech se věnujeme jak v naší firmě, tak u našich klientů konceptu "budování na silných stránkách". Najímáme velmi dobré lidi a předpokládáme, že jejich silné stránky nám pomohou k růstu. Pomáháme jim uvědomit si je a používat v práci. Občas se stane, že jejich silné stránky neodpovídají pozici, kterou zastávají, takže pak přemýšlíme, kde by se mohli uplatnit. Cílem je také zajistit rozvoj silných stránek našich lidí a budování nových. I mě moji mentoři nutili dělat věci, které byly mými slabinami, tak jsem si vytvořila paletu silných stránek. Velmi mě těší sledovat rozvoj úspěšných lidí podnikajících věci, které by si před deseti lety nedovedli ani představit.

Jaký je podle vás největší současný HR trend obecně?

Dnes se často věnuji tomu, jak naši klienti čelí automatizaci a pracují s ní a jak mohou své zaměstnance doplnit technologiemi. Firmy také řeší, jak využít moderní nástroje, aby mohly rychle růst. Tématem je také generační výměna, vidíme zavedené firmy, které se musí měnit, aby zůstaly konkurenceschopnými.

Co američtí HR manažeři řešili před deseti lety?

Svět před deseti lety vstupoval do recese, takže největší tehdejší výzva byla vyrovnat se s finanční krizí a nasměrovat klienty ke způsobům, jak se s ní vypořádat. Jak zabezpečit, že ve firmě zůstanou ty největší talenty? Jak najít cesty k ušetření nákladů? S tím se potýkal každý. Pomáhali jsme jim, aby nedělali špatná rozhodnutí, která by sice okamžitě ušetřila náklady, ale dlouhodobě by měla na firmu negativní dopady. Byla to velmi napjatá doba. Firmy zpomalovaly růst počtu zaměstnanců, hodně z nich muselo zrušit rozvojové programy pro své pracovníky.

Daří se americkým ženám dostat se do topmanagementu?

Před třiceti lety na vysokých pozicích působilo jen velmi málo žen. Řekla bych, že jsem dvacet let pracovala pro mužské nadřízené. Někteří z nich si už tehdy leccos uvědomovali. Také proto, že sami měli dcery, pro které chtěli příležitosti. Někteří z mých mužských nadřízených byli také skvělými mentory. Časem se mezi lídry začalo objevovat více žen. Přesné statistiky neznám, myslím si ale, že v této oblasti máme pořád co dělat. Já mám výhodu, že pracuji s mnoha různými skupinami a získávám tím mnoho perspektiv, včetně té genderové. Vidím však, že stále máme před sebou dlouhou cestu, jako firmy i celkově jako společnost, abychom dostali více žen k jednacím stolům. Rovnováha mezi různými pohledy je podle mého nejlepší cesta k úspěchu.

Jaká je vaše největší manažerská chyba?

To je těžká otázka. Jsem optimista, který vždy vidí sklenici napůl plnou. Slovo "chyba" mi dělá obtíže, raději bych mluvila o neúspěších, protože když se ohlédnu zpět, žádné chyby nevidím. Vidím momenty, kdy jsem nešla správným směrem, ale vždy mě to donutilo vyhodnotit, co nefungovalo dobře, a lépe mě to nasměrovalo, nebo jsem zkusila něco jiného. Jednalo se většinou o momenty, kdy jsem své problémy chtěla vyřešit sama. Asi v tom hraje roli i to, že jsem žena, ale myslela jsem si například, že jsem jediná, kdo se potýká s nevyvážeností mezi prací a soukromím. Nebo jsem cítila, že jsem jediná, kdo má problémy být lídrem, protože moji mužští kolegové ve svých rolích vypadali velice jistě. Takové chvíle v mé kariéře vždy nakonec přinesly pozitivní výsledek, a to proto, že jsem měla odvahu říct si o podporu nebo o radu. To ostatně radím i ostatním: nechte si pomoci od svého okolí. Každé selhání má smysl, když se z něj poučíte.