Na první pohled je patrné, že nejde o typickou vědkyni. Už proto, že nosí dredy. Říká, že ji věda pohlcuje, přesto se vždycky věnovala i jiným věcem. Spojení "paralelní kariéra" je jí proto velmi blízké - několik aktivit spojuje bez větších problémů. "Nemám televizi, nejezdím na chalupu, nechodím do hospody. S volným časem nakládám odpovědně a pak se to do něj všechno vejde. Přitom to neznamená, že bych spala tři hodiny denně a nestarala se o rodinu. Spím normálně a někdy i uvařím," říká Olga Šebestová Janoušková s úsměvem.

Dvanáct let psala granty pro neziskovou organizaci Sananim, která se věnuje drogově závislým a jejich rodinám. Tomu se už dnes nevěnuje, ale začala chodit na shiatsu akademii a pomáhá manželovi s provozováním kiteboardové školy.

Není úplně běžné, aby měl člověk s dredy dva doktoráty. Setkáváte se s předsudky?

Rozhodně to není norma, pořád je to téma. V mé současné práci se traduje hezká historka. Kolega, který seděl v komisi, jež mě před lety přijímala, byl prý mírně v šoku, když mě poprvé uviděl. Jak mi ale po čase řekl, když jsem začala mluvit, bylo to zapomenuto. Vlastně se mi nikdy nestalo, že bych byla nějak špatně vnímaná. Nicméně ve Spojených státech amerických by to ale bylo nejspíš jinak. Když jsem tam byla pracovně, měla jsem trochu problémy. Tam nosí dredy především Portorikánci nebo lidé ze slumu, ne vědci. Protože jsem ale Evropanka a byla jsem tam jen na chvíli, přešli to.

Pojďme však k vaší práci. Výzkumy trvají většinou mnoho dní. Je trpělivost nejdůležitější vlastností vědce?

Experimenty, zvláště ty biologické, skoro nikdy nekončí jeden a ten samý den. Záleží na tom, jakou metodu výzkumu zvolíte. Když inkubujete materiál s buňkou, může se něco stát za tři, pět, ale i dvacet dnů. Takže se něco dozvíte třeba až po měsíci. Navíc, aby byl pokus relevantní, musí se minimálně třikrát opakovat. Potom se buď kruh uzavře a vy dostanete jasnou odpověď, nebo pokus naopak vyvolá další otázky. Práce vědce není jen o manuální zručnosti. Molekulární biologická práce je kombinace více věcí. Samozřejmě primárně musíte být schopná pokus provést. Musíte si všechno umět spočítat a představit si to. Spoustu věcí si taky musíte načíst v odborné literatuře. Když dojdete k výsledku, zpracujete ho do podoby např. obrazové analýzy. Takže musíte umět pracovat nejen s přístroji v laboratoři, ale i s různými počítačovými programy. Když to řeknu jednoduše, po výzkumu musíte být schopná sednout na zadek a všechno sepsat. Je to prostě multidisciplinární obor.

Trpělivost je určitě potřeba. Co když výzkum nikam nevede, kdo ho ukončí?

Nemá to žádná pravidla a stává se, že se někdo zacyklí, a to i na roky. Proto je pro mě velmi důležité, aby kolegové v mém týmu dokázali spolupracovat. Nemusí být nejlepší kamarádi a chodit spolu po práci na pivo, od toho tu nejsme. U nás se třeba stává, že někomu něco nejde. Pak musíme zjistit, jestli je špatně nastavený celý pokus, nebo ho ten konkrétní člověk neprovádí dobře. Snažíme se, aby v týmu byli vždycky alespoň dva experti na danou metodu. Optimalizujeme podmínky, řešíme nastavení experimentů, dále pokus provádí jeden, pak např. i druhý kolega. Často tak najdeme chybu, špatné nastavení, ale někdy nikoliv a narazíme na limity, kdy zjistíme, že tímto směrem se vydat nemůžeme, je potřeba experimenty zastavit.

Zkuste mi jako laikovi přiblížit, co přesně děláte...

Vždycky jsem se zabývala biologickými procesy, které se týkají lidských onemocnění - nádorových, degenerativních nebo neurogenerativních, a tím, jaký je molekulární základ těchto onemocnění. V Ústavu makromolekulární chemie AV ČR jsem pět let a vedu tu oddělení biologických modelů. Zabýváme se odpovědí buněk na interakci s polymerními materiály, někdy přírodními, někdy syntetickými. Laboratoř spolupracuje s řadou oddělení v ústavu i mimo něj. Většinou jsou to chemická, chemicko-fyzikální nebo biochemická oddělení, která vytvářejí různé typy polymerních materiálů. My zkoumáme biologické vlastnosti těchto materiálů, určených například jako doprava léčiv do nádoru či místa zánětu nebo třeba jako materiál pro reparaci poraněných tkání např. kostí, míchy či oka a podobně. Provádíme experimenty in vitro, s využitím kultivace buněk v kultivačních lahvích. Pro experimenty in vivo, s využitím zvířat, spolupracujeme s dalšími pracovišti.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?