jarvis_5bd730fb498e15d21f5b9150.jpeg
Historicky první baristku McCafé Věru Velebilovou na rozdíl od většiny mladších kolegů nejvíc baví komunikace se zákazníky. „Milá slova jsou u nás bez příplatku,“ směje se.
autor: Jan Rasch

S HR manažerem McDonald's Rastislavem Tesárem se scházíme v průhonické pobočce, jen pár kilometrů za Prahou směrem na Brno. Parkoviště u rychlého občerstvení je téměř plné, stejně jako místa k sezení uvnitř. Průhonický McDonald's je ze všech pražských poboček nejvytíženější, navštěvuje jej dokonce více zákazníků než ten na Václavském náměstí.

Oslava devadesátin na pracovišti

Ještě před jedenácti lety měl Rastislav Tesár, současný HR manažer McDonald's, prodejnu na starosti. Jednou z HR strategií sítě rychlého občerstvení je uzpůsobit náborové kampaně, ale i samotnou práci různým generacím pracovníků. Mezi zaměstnanci jsou jak patnáctiletí brigádníci, tak lidé v důchodu, kteří si sice chtějí přivydělat, ale v práci nemíní trávit příliš času. Shodou okolností se s HR manažerem a několika pracovnicemi průhonické provozovny scházíme v den, kdy své 90. narozeniny slaví jeden z kolegů pracujících v centru Prahy. "Náš nejstarší zaměstnanec se jmenuje Jindřich Kochrda a pracuje ve vršovické restauraci. Kromě kulatých narozenin oslavil také deset let strávených pod naší značkou. V restauraci Eden zajišťuje obsluhu balíkovacího lisu a pracuje stejně jako mnoho dalších zaměstnanců na částečný úvazek," přibližuje Rastislav Tesár. Kochrda odchází na konci roku do plného důchodu. "Starších pracovníků, jako jsem já, je dnes málo a je to škoda," komentuje pracovník narozený v roce 1928, který řadu let strávil jako voják v armádě.

Vedení tuzemské pobočky McDonald's se rozhodlo práci a nábor více uzpůsobit požadavkům různých generací. "Zatímco v náborové kampani zaměřené na mladší lidi říkáme, že u nás mohou nastartovat svoji kariéru, starší lidé si zase cení toho, že si své směny mohou uzpůsobit podle svých představ," dodává HR manažer Tesár. Středoškolští a vysokoškolští studenti se tak v pracovních kolektivech mísí s maminkami malých dětí a se staršími lidmi v důchodu. Ti všichni do McDonald's míří za přivýdělkem, když v práci nechtějí trávit mnoho času. Coby zaměstnavatel se tak McDonald's přestává zaměřovat jen na nábor mladých brigádníků, ale soustřeďuje se i na starší zaměstnance. S tím souvisí také teprve několik let stará strategie týkající se dovedností jednotlivých pracovníků. Zatímco ještě před pár lety musel každý ze zaměstnanců umět zastat práci na všech pozicích ve fastfoodovém provozu, dnes má každý jen jednu roli. "Dříve všichni museli projít zkušeností v kuchyni, aby dobře znali naše produkty, museli si také vyzkoušet obsluhu zákazníků a úklid. Teď každému dáváme možnost pracovat tam, kde mu práce nejvíce sedí," říká Tesár. S touto změnou v roce 2015 společnost přešla také na plánování směn prostřednictvím mobilní aplikace a veškeré tréninkové lekce zpřístupnila on-line v zaměstnaneckém interním systému. S flexibilitou směn se pojí obtížná koordinace. "Aby mohl každý pracovat tam, kde chce, musíme dávat více energie do složení týmů a směn. Musíme s flexibilitou nakládat tak, abychom nepoškodili provoz našich restaurací," přibližuje HR manažer.

Věková diverzita

Vedení McDonald's v současnosti usiluje o spolupráci s dalšími firmami na programech podporujících diverzitu. "Chceme do pracovního prostředí zapojit různorodé skupiny lidí. Muže a ženy, mladší a starší, cizince, zájemce o práci bez předchozí praxe, maminky na mateřských dovolených, zdravé i zdravotně znevýhodněné," jmenuje Tesár. Několik vozíčkářů například už dnes získává objednávky od zákazníků na McDrive. Mezi zaměstnanci jsou dnes lidé starší 55 let zastoupeni zhruba třemi procenty, jedná se tedy o 180 lidí z celkového počtu téměř šesti tisíc pracovníků. "Ženy v této skupině tvoří asi sedmdesát procent, vzdělání mají ale naši zaměstnanci starší pětapadesáti let různé. Nejčastěji mají zájem o práci s lidmi nebo o úklid, spíše než práce v kuchyni je baví obsluhovat. Když už ale někdo takový v kuchyni pracuje, věnuje se přípravě hranolek. Z těch třiceti procent mužů jich hodně zastává údržbářské práce, případně stejně jako pan Kochrda lisují či separují odpad," vysvětluje Tesár.

McDonald's se zaměřením na různé skupiny vypořádává s nedostatkem lidí na tuzemském pracovním trhu. "Situace na trhu práce v Česku je pro zaměstnavatele obtížná, s nedostatkem pracovníků se potýkáme denně. I proto chceme být vůči zaměstnancům i uchazečům o práci flexibilnější," říká Tesár, podle kterého se všichni zaměstnavatelé jen snaží čerpat vodu ze studny, ve které už není voda. Jakmile se pak objeví, všichni se o ni přetahují.

Spousta směn v pobočkách rychlého občerstvení vypadá tak, že brzy ráno přicházejí do práce matky malých dětí. Ty častěji zastávají práci ráno a dopoledne, aby pak své potomky stihly z mateřských a základních škol včas vyzvednout. Odpoledne zase do kuchyně a k pokladnám míří mladší brigádníci z řad studentů, kteří si po škole přivydělávají. I proto se náborové strategie jednotlivých poboček liší. Když potřebuje posílit ranní směny, míří náborem spíše na maminky a když je nedostatek odpoledních pracovníků, snaží se oslovit středoškoláky. "Kampaně na nábor nejstarší generace a postižených lidí ale mají společné všechny restaurace. O takové pracovníky velmi stojíme," prohlašuje HR manažer, který před lety šéfoval průhonické restauraci a vždy měl v týmu člověka v důchodovém věku. Sám tak ví, že mladší kolektiv dělá starším lidem dobře. "Vždy odcházeli domů s dobrou náladou, zlepšovalo se jim duševní i fyzické zdraví. I pro mladé lidi je starší člověk v kolektivu oživením, generace se navzájem doplňují. Se staršími zaměstnanci máme samé pozitivní zkušenosti, a právě proto se jim chceme více věnovat," hodnotí Tesár.

Starší lidé jsou podle něj nejvíce loajální zaměstnanci, mladí lidé jsou, co se týče zaměstnavatelů, přelétavější. "Kromě benefitů a platu na mladé cílíme také tím, že u nás dostávají možnost rozvíjet se. Učíme je vést tým, správně komunikovat, mohou se stát vedoucími směn nebo asistenty vedoucích poboček. Když chtějí odejít do jiné firmy, jsou vybaveni takzvanými měkkými dovednostmi a uměním leadershipu. A nezapomínají, že se to naučili u nás," míní Tesár.

Nejstarší zaměstnanec českého McDonaldu právě oslavil 90. narozeniny a deset let ve firmě. Na částečný úvazek zajišťuje obsluhu balíkovacího lisu.

První česká baristka

V průhonickém kávovém koutku pracuje Věra Velebilová už 13. rokem. Je první Češkou, která prošla zahraničním školením baristů McCafé. Dnes zastává nedávno zřízenou roli manažerky Péče o hosty. Je jí 45 let. "Než jsem nastoupila do McDo­nald's, živila jsem se hlídáním dětí, uklízením domácností a pracovala jsem jako pomocná síla v kancelářích. Do toho jsem byla dvakrát na mateřské dovolené," říká barist­ka, která se kdysi rozhodla zareagovat na náborový inzerát, který zahlédla na autobusové zastávce. Její tehdejší kolegyně ji od práce v rychlém občerstvení odrazovaly. Ačkoliv jí bylo jen 32 let, McDo­nald's tehdy vnímaly jako zaměstnavatele jen pro středoškoláky. "Říkaly mi, že tu nevydržím a že ta práce je jen pro mladé," vzpomíná Velebilová, která zpočátku nastoupila jen na brigádu. "Líbilo se mi, že když jsem do Mekáče zavítala s dětmi, všechno vždy dobře odsýpalo. Navíc jsem chtěla více pracovat s lidmi," dodává s úsměvem zaměstnankyně, která patří k nejstarším lidem v týmu. Mladý kolektiv jí vyhovuje. "Když jsem uklízela a vařila kávu v kancelářích, připadala jsem si jako stará babka," vzpomíná. Velebilová před 13 lety změnila práci také proto, že chtěla pracovat na plný úvazek. Stejně jako všichni ostatní, i ona musela projít všemi pozicemi ve fastfoodovém provozu. "V kuchyni se mi ale udělalo špatně, protože trpím nízkým tlakem. To byl okamžik, kdy jsem si řekla, že končím, že tu nemohu pracovat," popisuje Velebilová. Jejím nadřízeným byl tehdy Rastislav Tesár, to on se zasloužil o to, že Velebilová našla svoje místo v obsluze. "Viděl, co mi jde. Baví mě mluvit s lidmi. Tak jsem zůstala u kasy, a tam to bylo skvělé. Z jedné taštičky jsem udělala velké big mac menu, z jednoho kafe to byly dvě zmrzliny," popisuje se smíchem Velebilová, která od pravidelných zákazníků párkrát dostala i květiny.

I kvůli nepříjemné situaci v kuchyni po letech kývla na to, že se stane první McCafé baristkou v Česku. "Byla to další výzva, nikdo přede mnou tím neprošel a ze školení v Maďarsku jsem měla velký strach. Měla jsem ale pocit, že se musím odvděčit za to, že mi před lety dal šanci. Chtěla jsem ostatním ukázat, že udělali dobře, když si mě ve firmě nechali," popisuje svoji tehdejší motivaci Velebilová s tím, že McDonald's bude pravděpodobně jejím posledním zaměstnavatelem.

Baristka dovede dobře odhadnout, kdy a jak může s daným člověkem mluvit. "Lidi neukecávám. Za ta léta mi stačí jen pozdrav a podívat se zákazníkovi do očí. Pak vím, co dělat. Nejsem vlezlá, to určitě ne," razantně odmítá. Svoji práci připodobňuje k návštěvě ve svém domově. "Je to stejné, jako kdyby zákazníci chodili do mého obýváku a já jim chtěla nabídnout kávu nebo jiné občerstvení. Dělá mi radost, když původně zachmuřený člověk odchází usměvavý a spokojený," přibližuje.

Při své práci zažívá řadu bizarních situací, několikrát si hrála s dětmi, aby se jejich rodiče mohli v klidu najíst. Dokonce hlídala spící miminko na parkovišti u auta, zatímco se jeho maminka občerstvovala uvnitř. "Chci lidem ukázat, že u nás kromě kávy dostanou i úsměv a pohodu. Milá slova jsou u nás bez příplatku. Pracuje tu spousta prodavačů a prodavaček, a jsou i v mém věku, jimž záleží na tom, aby zákazníci odcházeli spokojeni," říká baristka, která do kávové pěny umí "nakreslit" spoustu obrázků včetně srdce, obilného klasu nebo lístků. "Tahle práce musí člověka bavit, jinak mu nezáleží na tom, aby na kafe udělal dobrou pěnu nebo aby se mu povedla kvalitní mikropěna na flat white," říká Velebilová, kterou nejvíc baví to, když se zákazníci vracejí. "Navštěvují nás celé rodiny, páry na rande nebo se tu konají pracovní schůzky," přibližuje své zákazníky baristka. V týmu McCafé má samé mladší kolegy a kolegyně. Vyžaduje po nich, aby odevzdali kvalitně odvedenou práci. "Někteří mladí brigádníci to flákají," dodává Velebilová.

Kriminalistka v Mekáči

Jednou z mladších kolegyň Věry Velebilové je Kateřina Pecháčková. Dvojice se často potkává na stejných směnách za kávovým barem. Jejich věkový rozdíl je 22 let.

Pecháčková má spoustu aktivit. Kromě toho, že se jí za několik měsíců narodí dítě, studuje kriminalistický obor na vysoké škole a do toho pracuje v McDonald's na plný úvazek. "Vše se dá stíhat a unavená se necítím," srší energií. Ještě než otěhotněla, často pracovala na nočních směnách, aby mohla být přes den ve škole. Jejím cílem je i v budoucnu práci v restauraci kombinovat s péčí o dítě a prací u policie. "Mým vzorem je jedna moje kolegyně, která to přesně takhle má. Brigádničí v Mekáči a věnuje se rodině a dalšímu zaměstnání. To je pro mě obrovská motivace. Kolektiv lidí, kteří tu pracují, bych nechtěla opustit. Beru je jako svoji druhou rodinu," říká Pecháčková.

Starším kolegyním, které častěji pracují na ranních směnách, říkají mladé zaměstnankyně "maminy". Rozdíl v práci mezi generacemi je podle Pecháčkové hlavně v tom, že starší lidé neradi akceptují změny a hůř se učí připravovat a prodávat nové produkty. "Věruška je ale novým věcem pořád otevřená," mluví o své starší kolegyni.

Třiadvacetiletá pracovnice má oproti svým starším kolegyním pořád rezervy v komunikaci se zákazníky. "Pořád se učím, jak vycházet i s těmi nepříjemnými. Ke každému se musí přistupovat individuálně, spousta lidí například neví, jakou kávu si objednávají. A cizinci zase často chtějí 'normal coffee', a tak se společně musíme dobrat k tomu, co vlastně chtějí," usmívá se Pecháčková. V takových chvílích podle ní hraje významnou roli kolektiv. "Společně se tomu dovedeme zasmát, navzájem se podpoříme a nad mnoha situacemi pak snadněji mávneme rukou," dodává.