I přes všechny výhody, které zaměstnanci nad 50 let mají, se mnohdy v zaměstnání setkávají s odmítavými postoji. Jejich situace se na trhu práce zlepšila se současnou velkou poptávkou firem po nových zaměstnancích, nicméně v evidenci nezaměstnaných Úřadu práce ČR v současnosti tvoří přibližně jednu třetinu.

"Lidé nad padesát let jsou nedílnou součástí celkového pracovního trhu a v budoucnu budou patřit mezi klíčové hráče. Přesto jejich zaměstnávání stále brání předsudky a obavy, že se starší ročníky hůře učí novým věcem a adaptují se na změny, jsou pomalejší a nezvládnou držet krok s technologickým vývojem," komentuje situaci Kateřina Sadílková, generální ředitelka Úřadu práce České republiky. "Přitom právě oni mohou vnést do firmy tolik potřebné zkušenosti, zodpovědnost, loajalitu a ve spojení s mladšími kolegy vytvořit velmi výkonný pracovní tým, a to napříč oborovým spektrem," vyzdvihuje Sadílková.

Předsudky jsou zbytečné

Nicméně i přesto je diskriminace na pracovišti kvůli věku stále nejrozšířenější. Jak vyplynulo z průzkumů analytické společnosti LMC, na starší zaměstnance se zapomíná například při navyšování mezd. Personalisté si je také zvou k pohovorům nejméně často. "Z podzimní vlny měření vyplynulo, že ve věkových skupinách nad pětačtyřicet let se nejenže nejméně často mzdy zvyšovaly, sedmi procentům z těchto lidí mzdy dokonce i poklesly," popisuje výsledky průzkumu JobsIndex Tomáš Ervín Dombrovský, analytik společnosti LMC, která provozuje portály Jobs.cz nebo Práce.cz.

O lidech nad padesát panují předsudky, že se hůř učí, jsou pomalejší a nezvládnou držet krok s moderními technologiemi.

V Česku si podle něj mnohem méně zaměstnavatelé váží seniority a často neoceňují zkušenosti. "V západních a severských zemích někdy důležité zakázky neuzavírají lidé pod padesát let, ale jen seniorní obchodníci, kteří mají něco odžito a mají reputaci. Hodně se na to v zahraničí hraje," podotýká Dombrovský. "U nás je většině špičkových obchodníků do čtyřiceti let a těm starším se nevěří," dodává. Nicméně podle něj jsou často předsudky zaměstnavatelů, že starší zaměstnanci nemají dostatečné jazykové schopnosti nebo technologické dovednosti, zbytečné. "Obecně je mezi padesátníky méně těch, kteří umí perfektně anglicky, ale neznamená to, že cizí jazyky neumějí všichni. Špatné je, že se to následně promítá do obecného přístupu," říká analytik. "Nebo také často panuje stereotyp, že se člověk v padesáti nebo šedesáti letech nic nenaučí. To je hloupost. Když je potřeba, tak se naučí kdokoliv a cokoliv v jakémkoliv věku," dodává.

Pozor na nepotřebné údaje

Proti zažitým předsudkům a diskriminaci mohou padesátníci+ bojovat už v životopise. Obecně platí, že se má upravovat na konkrétní pozici, na niž se uchazeč hlásí. Nicméně jsou údaje, které v něm nemusí být a nejsou povinné. Uchazeč je tak vůbec nemusí uvádět a tím se může vyhnout tomu, že ho společnost odmítne ještě před prvním pohovorem. "Moje kolegyně vždycky s úsměvem říká, že nejvíce diskriminačním faktorem v životopise je fotografie. Doporučuje lidem, kteří by mohli být vizuálně přiřazeni k nějaké diskriminované skupině, ať ji tam raději nedávají," sdílí své zkušenosti Jitka Součková, marketingová manažerka personální agentury Grafton. "Pokud víte, že potřebné znalosti a schopnosti máte a jste kvalitní a vitální člověk středního věku, tak není nutné se nechat diskvalifikovat hned na začátku," dodává. Společně s tím i radí, aby starší uchazeči neuváděli přesný rok, kdy absolvovali střední nebo vysokou školu. "Každý si to pak spočítá a není nutné tam dávat přesný rok. Bývá to zvykem, ale není to nutností," vysvětluje. Podle ní je nejlepší napsat krátký a odrážkový životopis a více se následně rozepsat až v motivačním dopise.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?