Klima se otepluje a to je podle paleoekologa Petra Pokorného z Univerzity Karlovy ne­zpochybnitelný fakt. I to, že jak v České re­publice, tak v celém světě horko a sucho přinášejí velké problémy. Jisté už ale není, zda na oteplování má hlavní podíl oxid uhličitý unikající do atmosféry při spalování fosilních paliv. Pokorný soudí, že větší význam mají astronomické vlivy, například parametry oběžné dráhy Země a měnící se intenzita slunečního záření. A připomíná, že podnebí se výrazně měnilo už v dávné minulosti.

Letos bylo skutečně horké léto nejen tady − rekordy naměřili i za polárním kruhem. Jde o ukázku, že globální oteplování je na postupu? Nebo se jedná o nějaký výkyv a přijde zase chladné období?

Je to možná oscilace, ale určitě také součást delšího, zhruba stoletého trendu, tedy globálního oteplování.

Jak jsou vůbec měření přesná − třeba teploty v Kle­mentinu jsou asi ovlivněny existencí rozpáleného velkoměsta.

Přesně proto se Klementinum z řady globálních analýz vyřazuje. Používají se stanice mimo města a těch jsou tisíce. Díky nim vidíme, že se celá planeta skutečně otepluje. Ještě závažnější je postupující vysušování většiny světadílů.

Kolik takových horkých a suchých roků česká krajina vydrží? Už teď je nedostatek vody v půdě.

Odhaduji, že už po třech takových letech by hladina podzemní vody klesla natolik, že mělčí studně vyschnou. Začínáme to pozorovat už dnes. Asi by odumřela značná část smrků, protože koření povrchově a pro vodu si nesáhnou. Po deseti patnácti takových letech by nejspíš došlo ke katastrofě obrovského rozsahu.

Budeme tu mít středomořské podnebí, ale bez moře?

Ono k nám z východního Středomoří skutečně přichází. Právě tento region se otepluje největší rychlostí, a pokud je meteorologická situace nastavená tak, jako byla letos v létě, tak se k nám odtamtud valí proud horkého vzduchu. A vznikají velice silné bouřky.

V Izraeli je voda považována za národní bohatství a povinností je zachytit vše, co z oblohy spadne na vaši střechu.

Je možné se na horko a sucho nějak připravit?

Dá se dělat leccos, ve městech například vysazovat stromy, které fungují jako přirozená klimatizace. Musí ale mít co odpařovat, a tak budeme pořád narážet na nedostatek vody. V zemědělství je to složitější. Velký problém jsou zmíněné bouřky s přívalovými dešti. Voda pak rychle odteče a k tomu spláchne půdu včetně organické složky, která by jinak vodu zadržovala. Namístě tedy jsou různá protierozní opatření a aktivní zachycování srážkové vody.

Dělá se to?

Dělá se toho docela dost, existují různé rozumné dotační programy. Nicméně v zemích, kde se lidé se suchem potýkají dlouhodobě a kde je situace podstatně extrémnější, třeba v Izrae­li, to dělají v daleko větší míře a sofistikovaněji. Voda, včetně dešťové, je tam považována za národní majetek a povinností je zachytit vše, co z oblohy spadne na vaši střechu.

Takže by to znamenalo například i budování nových přehrad?

Chytřejší a účinnější je vodu zachycovat pomocí většího množství drobných opatření rozprostřených po krajině. Česká krajina bývala posetá kaskádami drobných rybníčků. Je třeba obnovit kdysi odvodněné mokřady a z vybetonovaných kanálů udělat opět skutečné potoky a říčky. Je zkrátka potřeba, aby voda mnohem pomaleji stékala ze "střechy Evropy" do moře. V řádově menším měřítku jde i o naše vlastní střechy, jak si to uvědomili právě v Izraeli.

jarvis_5be2dc6b498e15d21fa11ce0.jpeg
„Bez ohledu na to, že také u nás přibývají horka a sucha, si v Česku žijeme v relativním ráji,“ soudí Petr Pokorný. Zato v severoafrickém Súdánu mají lidé ohromné problémy sehnat vodu jak na pití, tak pro svá stáda a pole.
Foto: archiv Petra Pokorného

Jak se do této vize hodí průplav Dunaj−Odra−Labe? Podle některých studií by pomohl, podle jiných by situaci naopak zhoršil.

Myslím, že hlavní problém takového kanálu je ekonomický. Na otázku, zda by pomohl či nepomohl vodnímu režimu krajiny, se takto akademicky odpovídá dost špatně. Záleželo by na tom, jak by se to dílo provedlo a která z funkcí by dostala přednost. Na některých místech by to asi pomohlo lokálnímu vodnímu režimu. I přepouštění vody mezi povodími může být za jistých okolností výhodné. Dnes jsou srážky nárazové a hodně lokální, a tak se může zopakovat situace z července 1997, kdy v povodí Moravy a Odry spadla za pár dnů polovina ročního srážkového úhrnu, zatímco Čechy zůstaly suché.

A jak to bude s pitnou vodou? V Praze jí je zatím dost, ale na jižní Moravě už je vzácná.

Nebýt Želivky, tak by Praha měla s vodou ohromný problém. Velká města to u nás mají většinou dobře řešené. Horší to bývá v menších obcích. Tam jsou často závislí na místních zdrojích. Těžkosti mají už dnes a ty mohou narůstat, protože nic nenasvědčuje tomu, že by počasí v příštích letech mělo být zásadně odlišné od letošního.

Může mít z nárůstu teplot v Česku někdo radost? Mluví se o delším vegetačním období ve středních polohách a na horách.

Pěstitelé ovoce měli letos očividně radost. Třeba révy je nadbytek a letošní ročník vína určitě bude skvělý. Jinak je to spíš problém. Lesy se nedokážou rychle posouvat. I vysoko v Krkonoších a v Beskydech odumírají.

Myslím, že úplně nejsprávnější je přiznat si, že o tak složitém jevu, jako je vývoj klimatického systému planety, nevíme skoro nic. A to je emocionálně hrozně náročné, zvláště pro vědce.

Oteplování a sucho postihlo celý svět. Jaká je teď situace v severní Africe a na Blízkém východě?

Když se přesuneme do oblastí, kde je počasí přirozeně extrémní, uvědomíme si, že u nás, bez ohledu na to, o čem jsme si povídali, žijeme v relativním ráji. Tam jde naopak do tuhého. Sám jsem zažil situaci v Súdánu, když docházel jediný v regionu dostupný zdroj vody. V povrchových nádržích, které zachycují přívalové srážky. Okamžitě rostlo napětí mezi usedlými zemědělci a pastevci. Ti u sebe stále nosí tradiční meč, a když je zle, neváhají po něm sáhnout.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?