Tak toto je ten nejkýčovitější začátek reportáže, jaký si umíte představit. Je šest ráno a nad třeboňským rybníkem Krčín teče mlha. Skutečně teče. Básnické obraty z pohádek, že se snad mlha válí, tady fakt neplatí. Vzduch voní začínajícím dnem a někde v té mlze se ozývá šplouchání a pokřik rybářů. Plaší ryby plácáním do vody dlouhými dřevěnými tyčemi tak, aby se vydaly k nejhlubšímu místu rybníka, tedy do loviště, a zároveň je nasměrovávají zatahováním sítí z lodí. Vidět je jen asi na nejbližší dva metry od břehu, takže sotva na třetinu rybářského osazenstva. Snadno tak zaniká, že leckdo má šedivé vousy a že jiným zase ještě naopak ani nezačaly rašit.

"Ti jsou studenti rybářské školy v Třeboni a tam je jejich učitel," ukazuje Josef Malecha, šéf celého třeboňského rybářství. Pochoduje po hrázi Krčína už asi hodinu, s každým pohovoří a zdvořile smeká klobouk, když nás vítá. Smekání klobouku při představování patří totiž stejně jako zelená a hnědá barva oblečení k bontonu výlovu. Jsou to barvy lesa a rybníku. Ostatně myslivost a rybářství mají k sobě hodně blízko. I Josef Malecha je myslivec, a to vášnivý, jak zanedlouho zjistíme v jeho kanceláři, a řada myslivců tady dnes taky vypomáhá rybářům s výlovem. Koneckonců to má logiku: třeboňské rybářství pečuje nejen o vodní plochy, ale i o rozlehlé pozemky a honitby kolem nich.

Za sebou má Malecha i přes brzkou ranní hodinu už dva rozhovory pro média: jednak pro maďarské novináře, s nimiž si notuje na téma všechny chutě skvělého českého kapra a jimž zároveň rozdává recepty na své nejoblíbenější jídlo: kapří řízek. Do Maďarska ostatně putuje pořádná část kaprů z Třeboně, takže není divu, že se maďarští novináři tak zajímají, kde se jejich oblíbenec bere.

A taky už stihl pohovořit se světoznámou americkou tiskovou agenturou AP, která tady zrovna dnes natáčí pořad o českých vánočních tradicích. Reportéři sice evidentně moc nechápou, proč si kapry v kádích vybíráme ještě živé a teprve před námi, a notabene dokonce před dětmi, se na pultech klepnou a porcují, ale Josef Malecha je za těch třicet let, co šéfuje třeboňskému rybářství, zkušený rétor, takže se ničím nenechá rozhodit a všechny námitky s úsměvem a s naprostým klidem odvrací. Prostě: Češi si svého vánočního kapra a kus letité tradice vzít rozhodně nenechají…

Začíná svítat a obloha je dokonale světle modrá. Spolu se sluncem nad rybníkem a vůní vody a ryb se kýč kouzelného dne na jihu Čech ještě násobí. Na rybářích je vidět, že každý přesně ví, co má dělat, výlov funguje jako dobře seštelovaný stroječek. Zdejší správce vzbuzuje respekt už svou výškou a taky pořádně nahlas křičí své občasné povely. Nikdo z rybářů se ani neušklíbne, když na hrázi zastaví autobus se školáky a namalované slečny už zdálky kvičí, že mrtvé ryby vidět nechtějí. No, ony tu taky žádné nejsou. Stane se jen výjimečně a u hodně choulostivých ryb na kyslík, jako jsou třeba candáti, že některá ryba výlov nepřežije. Rybáři se o ně totiž pečlivě starají po celou dobu výlovu, takže mají co metr ve vodě položené provzdušňovací hadice. Když na pár vteřin vypadne proud, je to to první a nejdůležitější, co všichni řeší − aby vzduch pro ryby opět běžel. Vylovené ryby z kádí pak okamžitě putují do nádrží na nákladních autech, jen se hned při výlovu rozdělí podle druhu na ty dravé a ostatní a taky podle váhy. Což znamená, že každou z těch zhruba sedmi set tun ryb z dnešního výlovu držel v ruce minimálně jeden z rybářů.

Josef Malecha, 52 let

Předseda představenstva ryze české firmy Rybářství Třeboň, jejíž produkce jde z více než 80 procent na export. Mezi největší odběratele patří Polsko, Slovensko, Francie, Německo, Maďarsko, Rakousko, ale i země bývalé Jugoslávie. Josef Malecha zde pracuje třicet let. Je rozvedený, má dvě děti. Na udici už léta sám neloví, ale zato je vášnivým nimrodem. Za zvířaty rád cestuje po celém světě. Firmě se daří, jde o největší české rybářství s konsolidovaným obratem 342 milionů korun, z čehož jen Rybářství Třeboň činí 182 milionů.

"Devadesát procent ryb je kapr, pak jsou tu štiky, líni, candáti či amuři," vyjmenovává Josef Malecha. A dodává, že sám nejvíc miluje právě kapra. Byť to kdysi ryba, jíž panstvo pohrdalo, Malecha tvrdí, že je to jídlo, k němuž se člověk musí projíst. "Jako ke všemu, co je v životě dobré. Ve středověku chutnal i papeži," říká.

Rybník se vypouští i dva týdny

"Můžeš být za čtvrt hodiny na hrázi?" ptá se do telefonu šéf rybářství technika Milana Koktavého a nasedá do auta − jak jinak, taky zeleného −, protože chce zkontrolovat, jak se vypouští rybník Svět a chystá se oprava vedlejší výpusti. Ten je v letošní sezoně posledním, kde se koná třeboňský výlov. A to už za čtyři dny. Do té doby je však nutné připravit řadu věcí.

Ve stejnou chvíli, kdy začal výlov Krčína, se totiž zakousla lžíce bagru i do dna nedalekého vypuštěného rybníku Svět. "Bagruje strouhu, která povede vodu k nejhlubšímu místu, kde se soustřeďují ryby před pondělním výlovem," vysvětluje Milan Koktavý, zatímco probírá se šéfem, kdy a jak by bylo dobré rybník odbahnit. Je nutné to předem dobře plánovat, protože například na větších rybnících se nekonají výlovy každý rok, ale jen jednou za dva roky. A jak dlouho trvá, než se takový rybník vypustí? "No, v případě nutnosti, třeba při povodních, je to v řádu hodin či dnů, ale když je před výlovem, tak vypouštíme pomaleji, aby se ryby mohly spokojeně stáhnout tam, kde je potřebujeme mít, takže tak dva až tři týdny," vysvětluje Josef Malecha.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?