Zažíváme úžasnou dobu. Máme stále více otevřených možností. Jsme méně ustrašení. Učíme se lépe reagovat na změny. Navíc ve firemním světě už zaručené odhady ekonomů, kdy přijde krize, manažery tolik neděsí. Spíše vnímají potenciální změny jako přirozený cyklus a poklesu v ekonomice se přestávají bát. Už se na­učili, že strach a obava jsou největším nepřítelem zvládání změn. Působím v rozvoji manažerů a firemních systémů bezmála 30 let a musím říci, že dnešní doba a s ní i lidé postupně dozrávají k naplňování vyváženosti mezi pracovním a osobním životem. Tato problematika se pozvolna dostává do popředí, definovaná jako work-life-balance. Společnost se do jisté míry nasytila věcmi. Mnoho lidí již nahlédlo. Uvědomili si, že štěstí a spokojenost jim nepřinese množství aut, desítky exotických dovolených ani množství peněz na účtu. Stále více majitelů firem i zkušení manažeři si uvědomují, že je nezbytné se zaměřit na spokojenost zaměstnanců, a to nejen formou dalších a dalších benefitů. Těch v posledních letech stále přibývá a kupodivu, spokojenost zaměstnanců se v podobě uvažování ­příčina−následek nedostavuje. Proč? Jsem přesvědčen, že na tuto otázku si každý čtenář tohoto článku odpoví sám.

Tři pevné pilíře člověka udrží

Osobně jsem velmi rád, že se doba změnila a lidé se začínají stále více zabývat otázkami hodnot. Odtud se pak odvíjí vztah k sobě samému, k prioritám našeho chování a větší potřebě zdravého životního stylu. Svým způsobem je to velmi jednoduché. Vše je ve vyváženosti a prevenci. Jak již bylo výše naznačeno, jde o stabilitu a vyváženost. Jde o obecný princip pro všechny oblasti lidského chování a aktivit.

Truhláři tvrdí, že trojnožka je nejstabilnější. Stačí tři pevné pilíře a podrží nás. Psychologové se od nich o mnoho staletí později nechali inspirovat a postavili psychickou odolnost a spokojenost osobnosti na třech pilířích. 1. Profesní naplnění. Dnes již víme, že to není touha být největším ředitelem z ředitelů. Spíše jde o naplnění osobních ambicí a spokojenosti s prací a v práci. Dělat něco smysluplného a pořádně. 2. Sociální a vztahové naplnění: partnerství, rodina, přátelé, sociální začlenění. A stále více sem v poslední době patří i jistá forma altruismu: vykonávat něco pro dobro ostatních (pozn.: tomuto pojetí rozhodně neodpovídá snaha stoupat na politickém žebříčku). 3. Třetím pilířem jsme my sami. Dělat takové aktivity, které nás posilují. Věnovat se oblastem, které máme rádi a naplňují nás, a je jedno jestli je to oblast sportovní, kulturní nebo včelařství. Samozřejmě je ideální vyvažovat všechny. Každý z nás by si měl položit otázku, jestli v průběhu života má přiměřené množství času k naplňování všech oblastí. Samozřejmě je vhodné naše priority skloubit s časovým obdobím, ve kterém se nacházíme. Například v období péče o malé děti je vhodné oblast "Já" na několik let méně preferovat. Stejně tak v období budování firmy nebo práce na jakémkoliv projektu oblast 2 a 3 také ustoupí do pozadí. Nemělo by se však jednat o trvalé opomíjení na dlouhou dobu.

Podíváme-li se na vývoj pracovních nároků na zaměstnance v posledních 30 letech, můžeme konstatovat, že se nacházíme v období, kdy potřeba prevence před zhroucením a vyhořením z práce je stále důležitější. Mnoho lidí si ještě pořád neuvědomuje závažnost tohoto stavu a přílišné zaměření na práci bez dostatečné kompenzace (workoholismus) už ve firmách není vítáno.

Nebezpečí workoholismu

Workoholik se liší od vysoce pracovitého člověka hlavně tím, že pro pracovitého člověka není práce hlavní a jedinou činností, kterou dělá a na kterou myslí. Není to pro něj jediná životní hodnota. Naopak workoholik kromě toho, že tráví hodně času v práci a neustále o ní hovoří, opomíjí všechny další oblasti svého života: nevěnuje se koníčkům a sportu, ztrácí přátele, nemá čas na rodinu a partnera, nevěnuje se novým podnětům, neumí relaxovat, nečte beletrii, neodpočívá, nevěnuje se kultuře. Workoholik nejenže pracuje mnoho hodin v práci i doma, ale má neustále nutkání myslet na pracovní činnosti a neustále hovoří o práci. Pro workoholika je práce závislostí, prostorem, kde hledá stvrzení své osobnosti.

Workoholismus je jedním z typů závislosti projevující se:

  • nutkáním k činnosti,
  • potížemi se sebekontrolou,
  • abstinenčními příznaky (workoholik nedokáže odpočívat a být bez aktivity),
  • zanedbáváním ostatních činností,
  • změnou hodnot,
  • neschopností koncentrace na ostatní činnosti.

Workoholismus může mít různé projevy:

  • workoholismus "opečovávací" s nutkáním stále pomáhat okolí,
  • workoholismus "urputný" s neschopností zastavit se a stále dosahovat vytčeného cíle za každou cenu,
  • "záchvatový" workoholik pracuje ve fázi naprostého zanícení pro práci a následně je úplně vyčerpán,
  • workoholik může být také "vychutnávač", kdy stále pozvolna pracuje a okolí zahlcuje svou dokonalostí a užívá si jedině práce.

Jednotlivé typy se samozřejmě prolínají a mají různé projevy chování. Takové definování nám může společně se znaky workoholické závislosti napomoci vnímat problematické chování.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?