Ministerstvo školství připravilo novelizaci klíčové vyhlášky o vzdělávání žáků se speciálními potřebami a vložilo ji do připomínkového řízení.

Pokud projde, budou se moci děti bez mentálního postižení opět vzdělávat ve školách pro děti s mentálním postižením, dříve takzvaných praktických školách.

Současně zredukuje počty asistentů v běžných školách na maximálně jednoho ve třídě, zatímco ve speciálních školách jich bude nadále moci být více. Do segmentu speciálního školství se začnou více než dříve dostávat děti, které tam být nemají a měly by se vzdělávat v hlavním vzdělávacím proudu. Změna ohrozí také zájmy těžce postižených dětí, které ve speciálních školách potřebují plnou pozornost specialistů a zároveň specifický přístup ve specifickém prostředí.

Prakticky jde především o děti se specifickými poruchami učení a chování, kterých je aktuálně podle statistik České školní inspekce v základních školách více než 57 tisíc. Nyní se vzdělávají převážně v běžných školách, do kterých bezpochyby většina z nich patří. Ve speciálních třídách jsou asi tři procenta z nich. Dětí s touto diagnózou bude zřejmě stále přibývat, meziročně totiž narostl jejich počet o deset tisíc. I to by nás mělo varovat.

Tato diagnóza je v českém pojetí extrémně široká kategorie a jak ukazují statistiky, pedagogicko-psychologické poradny ji dětem připisují stále častěji s těžko uvěřitelným tempem nárůstu.

Jde přitom o děti, za jejichž objektivními potížemi ve vzdělávání stojí velmi rozličné důvody – často horší sociální a ekonomické zázemí, ale také například násilí v rodině, zanedbaná péče v raném dětském věku a dysfunkce v rodině. Poruchy soustředění a náročné chování dětí jsou symptomem jejich neošetřených problémů a nereflektovaných potřeb, a nelze je (ani jejich rodiny) za to trestat vytlačováním na okraj.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?