Legendární "rajčatovou" techniku zná téměř každý. Tato metoda využívá časovače k rozdělení úkolu na 25minutové části oddělené krátkými přestávkami. Málokdo ale ví, že nápad na "pomodoro" dostal jeho autor Francesco Cirillo už na konci 80. let, kdy nastoupil na vysokou školu. Jednou si položil na vysokoškoláka docela překvapující otázku. Chtěl vědět, zda se dokáže skutečně učit alespoň deset minut v kuse. Aby si změřil čas, použil tenkrát malý umělohmotný časovač ve tvaru rajčete, jaký se používá v kuchyni při vaření vajec či těstovin. Přestože zjistil, že se napoprvé nedokáže soustředit ani deset minut, myšlenka "rajčatové" jednotky času ho nepustila. V roce 1992 vytvořil techniku opřenou o kognitivní poznatky o lidské mysli a filozofii dvacátého století. Později techniku pomodoro začal učit jednotlivce a v roce 1999 techniku aplikoval na práci týmů.

Smyslem techniky je poskytnout nástroj pro zvýšení produktivity na základě využití jiného než abstraktního pojetí času. Nezaměřuje se na to, kolik časových jednotek uběhlo, ale na plnění zadání, které se rozloží na drobné kroky vedoucí k dosažení cíle. V nejnovějším podání navrhuje Cirillo způsob využití techniky i pro týmovou spolupráci. Zakládá se na tom, že po určité době se jeden člen jednoho mikrotýmu vymění s členem jiného mikrotýmu. Při pravidelném využití tato metoda umožňuje sdílet znalosti, zvyšovat univerzálnost členů, udržovat celý tým v obraze ohledně plnění cílů a omezit tak zbytečné schůzování. Autor ovšem upozorňuje, že se pro zavedení metody musí rozhodnout členové týmu sami, nesmí se to stát pod tlakem nadřízeného manažera. Jinak dojde k týmové frustraci.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?