Skoro dvě desetiletí práce v Česku je na něm znát, do jeho angličtiny se občas vloudí český termín. Personalisté mají podle jeho názoru někdy tendenci operovat slovy, jejichž význam nikdo jiný nechápe. A tak se stává, že zaměstnanci na obor HR spíše nadávají, než že by ho měli rádi.

Ve své prezentaci na konferenci HR Meeting jste mluvil o tom, že mnoha slovům a termínům, které používáme, jako by chyběl obsah. Proč to děláme? Proč se jimi tak oháníme?

Zkuste si zadat zkratku HR do vyhledávače Google, uvidíte, co vám nabídne našeptávač. Jedním z termínů, který se stabilně drží v téhle nabídce hodně vysoko, je "HR is not my friend" (HR není můj kamarád). Co to znamená? Odpověď je jednoduchá. Lidé jsou často frustrovaní z toho, jak HR funguje. Avšak mnoho z téhle kritiky ve skutečnosti nepatří přímo lidem z personálního oddělení, ale těm, kteří nové zaměstnance přijímají, nebo těm, kteří nastavují pravidla. To jsou situace, kdy vám při pohovoru slibují celou řadu benefitů, a když nastoupíte, zjistíte, že neexistují nebo jsou těžko dostupné. To samozřejmě lidi naštve. Ve skutečnosti se tedy zaměstnanci nezlobí přímo na personalisty, ale spíš na procesy ve firmách. HR ale s nimi zkrátka ztotožňují, říkají: "To vy zastupujete ty procesy, to vy děláte benefity." Ačkoliv ve skutečnosti to tak není.

Dnes se často v inzerátech setkáváme s tím, že firmy tvrdí, že shánějí talenty. Přitom neustále mluví o tom, že jsou orientováni na zaměstnance. Neztrácí se nám z náboru člověk?

Slovo talent je typickým buzzwordem − slovem, které je nadužíváno. Měli bychom se vrátit k tomu, co znamenalo na začátku. Šlo o nějakou konkrétní dovednost či schopnost, kterou mohl konkrétní pracovník využít ve své práci. Když ale začneme "talenty" přijímat, je to v podstatě nesmysl. Neříkáme tím nic jiného, než že chceme ty nejlepší lidi na trhu. Dnes už jsme se dopracovali k tomu, že místo "hledáme lidi", říkáme "hledáme talenty". Ale to je přece nesmysl, každý chce pochopitelně najmout talentovaného člověka. Copak by někdo do firmy chtěl neschopného nebo netalentovaného? Mluvit o hledání talentů je, jako kdybyste šel do restaurace na jídlo a někdo by se vás zeptal, jestli chcete dobré, či špatné jídlo. Samozřejmě že chcete dobré jídlo, kdo by nechtěl? Ale má to ještě jeden zádrhel. Pokud lidé z HR začnou mluvit před skupinou stávajících zaměstnanců o hledání talentů, mohou to ti stávající chápat jako kritiku. Začnou přemýšlet, jestli jim samotným náhodou talent nechybí, když ho firma hledá z externích zdrojů. A to rozhodně náladě nepomáhá. Proto bychom my jako personalisté měli vždy říkat spíš "sháníme schopné lidi" nebo "sháníme talentované lidi". Mluvit o shánění talentů je však nesmysl. Slovo talent prostě ztratilo svůj význam a znamená jen "nejlepší", vlastně ho mnoho personalistů používá jako synonymum pro člověka a to není správné.

Není to trochu symptomatické pro současný obor lidských zdrojů, že zapomínáme na lidi a zaměřujeme se jen na ta magická slovíčka, za která se schováváme?

Přesně tak to je. Někdy se stává, že lidé z HR věci moc komplikují. Publikuje se mnoho studií, které hovoří o velkých trendech. Ve skutečnosti se ale jen velmi malá část těchto trendů dostane do každodenní praxe. Neustále o nich mluvíme, pořádáme o nich konference, sdílíme si články a texty, které se jimi zabývají. Ale v praxi se pak uplatní možná jeden z deseti takových trendů. Je to přesně jako s tím najímáním talentů. Přece jsou to pořád lidé, o ty by nám mělo jít. Talentovaní nebo schopní, ale lidé. Na to občas zapomínáme.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?