Světová zdravotnická organizace zařadila letos syndrom vyhoření do mezinárodní klasifikace nemocí. Vzniká podle ní na základě chronického pracovního stresu a charakterizují ho pocity úbytku energie a vyčerpání, negativismu a omezená pracovní výkonnost. Jako efektivní prevenci před vyhořením z práce doporučují psychologové pravidelný odpočinek jak mimo pracovní dobu, tak i během ní. K tomu, aby se nezbláznili z práce, pomáhá českým manažerům omezování přístupu k pracovním e-mailům, fyzická aktivita, koníčky a čas strávený s rodinou a přáteli. V létě se navíc nabízí dovolená, nejlépe na místech bez přístupu k internetu.

Nejohroženější jsou manažeři

Psychické zhroucení zažil Jan Mühlfeit na vrcholu své kariéry, kdy působil jako ředitel korporace Microsoft pro Evropu. Prodělal těžkou klinickou depresi, kvůli které musel podstoupit ambulantní psychiatrickou léčbu. "Tehdy mi připadalo, že to přišlo zčistajasna, ale později jsem si uvědomil, že to byl jen projev dlouho střádaného tlaku, daň za několikaleté pracovní vytížení a jeho dopad na můj rodinný život," svěřuje se ve své knize Pozitivní leader. Příběh, který popisuje bývalý ředitel, není vůbec ojedinělý a už vůbec ne v životě vrcholových manažerů. Přestože vyhořet může každý, některé profesní obory jsou rizikovější než jiné. "Se syndromem vyhoření se nejčastěji potkáváme v pomáhajících profesích a profesích, kde dochází k častým interpersonálním kontaktům nebo tam, kde je vykonávaná práce výrazně stereotypní a rutinní," říká psycholožka Andrea Nichtová. Ze studií Psychiatrické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Kalovy vyplývá, že mezi nejvíce ohrožené skupiny patří především vrcholoví manažeři, řídící pracovníci s odpovědností za větší firemní celek, ale i střední nebo nižší manažeři a řídící pracovníci.

Riziko vyhoření zvyšují i osobnostní charakteristiky. Mezi ně podle psycholožky patří silná orientace na výkon, soutěživost, perfekcionismus nebo tendence bojovat se stresem pomocí návykových látek. Čeští manažeři v průměru pracují více než 50 hodin týdne. Jejich pracovní den často výrazně přesahuje doporučenou osmihodinovou pracovní dobu. Spousta z nich délku pracovního dne vůbec nesleduje, soustřeďuje se hlavně na řešení úkolů, tedy na výkon. "Pokud cestuji do zahraničí, pracovní doba je mnohem delší, některé dny jsou naopak klidnější, a proto kratší," říká ředitel dopravní společnosti Der Kurier Přemysl Lukeš, který má osmi- až devítihodinový pracovní den. Cestování prodlužuje pracovní dobu i Veronice Heinischové, ředitelce Klientského centra České spořitelny. "Můj pracovní den trvá deset hodin, hodně totiž cestuji mezi pražskou centrálou a hlavním sídlem v Prostějově," říká. Na druhou stranu právě cestování pomáhá některým manažerům odpočinout si před začátkem pracovního dne nebo na jeho konci. "Trávím denně zhruba dvě a půl hodiny v automobilu, mám tam dostatek času na přemýšlení a přípravu na pracovní den nebo jeho rekapitulaci," uvádí personální ředitel Doosan Škoda Power Richard Kabuď přednost dojíždění.

V neposlední řadě závisí riziko vyhoření na pohlaví. Vyšší výskyt psychických potíží se podle Nichtové objevuje u žen. "Na ně jsou v současné době kladeny poměrně vysoké nároky − měly by být dobré ve svém zaměstnání, být perfektní matky, manželky, dobře vypadat, být nezávislé a všechno zvládat," vysvětluje. Když generální ředitelka ČSOB Penzijní společnosti Marie Zemanová myslí na psychické zhroucení, vybavuje se jí jeden okamžik. "Pocit, když jsem se vyčerpaně a frustrovaně opřela o postranici postýlky své několikaměsíční dcery a rozbrečela se, si pamatuji dodnes," přiznává se.

Únava, nebo psychická nemoc?

Pocit blížícího se psychického zhroucení pociťoval ředitel firmy Sodexo pravidelně, když tři roky vedl čínskou pobočku firmy. "Stávalo se mi prakticky každý den, že se urodilo nějaké nemilé překvapení. Dělo se to s takovou pravidelností, až jsem si občas večer před odchodem z kanceláře říkal, že je divné, že dnes ještě nic nepřišlo," vybavuje si Daniel Čapek.

Rozeznat syndrom vyhoření od pouhého pocitu únavy a přepracovanosti není vždy jednoduché. Stejně jako chronická únava se může vyhoření projevovat pocity bezmoci a beznaděje, ztrátou sebeovládání a větší výbušností, pocity strachu, prázdnoty a apatie. Jenomže zatímco únava se dá vyřešit pomocí odpočinku, na vyhoření ani delší dovolená nemusí zabrat. "I po odpočinku, třeba o víkendu nebo týdenní dovolené, vyhořelý zaměstnanec nemá pocit, že by načerpal sílu," vysvětluje Nichtová.

Dotyčný může mít málo energie a slabost doprovázenou bolestí zad, svalovým napětím, oslabenou imunitou nebo poruchami spánku. Objevit se mohou kardiovaskulární nebo zažívací potíže, poruchy paměti a soustředění, kvůli kterým se zaměstnanec dopouští víc chyb než obvykle. "Člověk, který syndromem vyhoření trpí, je víc distancovaný od lidí, dokonce je považuje za otravné, čímž se zvyšuje jeho podrážděnost a neobvyklé reakce na okolí," popisuje psycholožka chování vyhořelých lidí. V neposlední řadě obecně klesá výkonnost − zaměstnanec ztrácí sebedůvěru, potřebuje na obvyklé činnosti více času a energie, je nerozhodný a ztrácí motivaci. Vyhořelí zaměstnanci bez hlubšího zájmu o svou práci tak podle průzkumu americké společnosti Gallup své zaměstnavatele stojí až o třetinu ročního platu navíc.

Hygge a přestávky

Pro to, aby Roman Urban, senior konzultant ve společnosti Déhora, poznal, že se blíží vyhoření, má jednoduché vodítko. "Když se vám začne o práci zdát, je čas ji vyměnit za jinou." Předejít pocitu vyčerpání jde často i pomocí mnohem menších změn. Marii Zemanové občas stačí krátký pohled od monitoru počítače do zeleně. "Chvilku sledovat poskakující veverku, kosa tahajícího žížalu z trávy nebo jen pohyb listů ve větru pomáhá psychice i očím unaveným od počítače," sdílí ředitelka, která pracuje v budově ústředí ČSOB v pražských Radlicích umístěné v údolí. Aby se nadýchala čerstvého vzduchu, chodí ředitelka ze schůzky na jedné straně budovy na její druhý konec střechou, kde mají zelenou terasu. "I těch pár minut pobytu na vzduchu dělá zázraky," radí. Na Veroniku Heinischovou zabírá opak: "Když potřebuji rychle nasát energii, obvykle zuji lodičky, hodím nohy na stůl a na deset minut zavřu oči." Potřebu pravidelných přestávek zdůrazňuje i Urban. "Teorie biorytmů říká, že nejsme schopni se soustředit a vykonávat práci déle než hodinu a půl," tvrdí manažer, který si pravidelné přestávky od práce dělá podle vlastní potřeby.

I drobná změna v prostředí kanceláře může přispět k větší vnitřní pohodě. Ředitele produktu a marketingu BNP Paribas Cardif Pojišťovny Viktora Hrušku k takové změně inspirovala knížka o dánském způsobu šťastného života s názvem "Hygge". Do své kanceláře si pořídil elektrické svíčky. "Zní to sice směšně, ale jejich mihotavé světlo vážně dělá pohodu a také skvěle pomáhá prolomit ledy, když mám v kanceláři jednání," směje se.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?