Jeden z nejoblíbenějších praktických filozofů současnosti Fabrice Midal říká: „Když jsem rozčílený, neříkejte mi uklidni se, nebo se budu cítit ještě hůř.“ Věří, že snažit se zůstat za každou cenu v klidu a zvládat vše s úsměvem není cesta, jak se cítit v náročném pracovním dni lépe. Vyhoření z práce, deprese nebo dlouhodobý spánkový deficit označuje za novodobou patologii a na svých seminářích učí unavené manažery, jak lépe zvládat práci pomocí meditace.

Říkáte, že většina lidí neumí zacházet s každodenním stresem. Co tím myslíte?

Často si představujeme, že můžeme svůj stres řídit jako konto v bance. Žijeme v iluzi, že ho máme pod kontrolou, a nevnímáme, jak nás dlouhodobě ničí. Přitom pracovat se stresem tak, aby nás neničil, není zas tolik těžké. V kroku si ale musíme naplno připustit, jak moc ve stresu jsme, a rozhodnout se najít z toho cestu ven.

Nejhorší, co podle vás můžeme udělat naštvanému člověku, je říct mu „buď v pohodě“.

Přesně tak. Když jsem naštvaný, tak rada „buď v klidu“ mi rozhodně nepomůže. Naopak se dostanu do ještě většího tlaku. V životě jsem nepotkal člověka, který by byl klidný za všech okolností. Ani meditační mistři to nedokážou, i když se tak někteří tváří. Učím meditace již 20 let a medituji denně, přesto jsem často nervózní, rozčiluji se, mám strach… Účelem meditací, které učím já, rozhodně není zbavit člověka emocí, ale umět si s nimi dobře poradit. Například když budu žárlit na kolegu, tak to ještě není problém. Ten přichází ve chvíli, kdy mu půjdu na parkoviště proříznout pneumatiky. Jde mi tedy o to, naučit lidi, jak se svými emocemi v každou chvíli dne pracovat. A právě pracovní prostředí je takových příležitostí plné.

Ve svých textech tvrdíte, že většina lidí, kteří učí praktickou meditaci, se mýlí. V čem?

Různé kurzy a knihy nám často radí nenechat se rozházet. Toto chápání z nás ve skutečnosti dělá odlidštěné roboty a dává nám falešnou představu o tom, co je v životě důležité. Obecné chápání meditace je jako špatně podaný lék. Jako byste někomu podávala vitamin na zápal plic. Můžete mu dokonce uškodit. V životě totiž vůbec nejde o to, dostat se do klidu a odpojit se od starostí, které máme. Pro mě je cíl meditace i života opačný. Zůstat na zemi a čelit věcem, které přicházejí. Rozčíleným zákazníkům, nervózním šéfům, ztraceným datům, protivným kolegům a tak dále.

Po přednášce se mě tu ptali, zda jsem při mluvení na veřejnosti ve stresu, nebo v klidu. Být v klidu v cizí zemi, před plným sálem lidí a ještě u anglické prezentace ale přece vůbec není přirozené. Stálo by mě spoustu sil si to namluvit a ještě bych musel přestat naslouchat sám sobě. Na co se soustřeďuji já, je vnímat svůj stres, vědět o něm a přiznat si ho. Když od něj neutíkám „do klidu“, tak s ním mohu mnohem lépe pracovat a zvládnout ho.

Někdy je ale mnohem snazší strčit hlavu do písku. Jít si zakouřit, vymluvit se z náročné spolupráce, udržet s nepříjemným kolegou přátelský vztah. Je to správné?

Máte pravdu. Jednou z velkých životních iluzí je teorie, že máme nárok žít bez obtíží. Že když se nám dějí nepříjemnosti, je to nějaké nedopatření. Chyba v matrixu. Když ale přijmeme fakt, že problémy jsou normální součástí života a nikdy se jim nemůžeme vyhnout, ušetříme si spoustu energie a také jim dokážeme mnohem lépe čelit.

Na svých přednáškách učíte lidi vyrovnat se s reálnými nesnázemi každodenního života. Co je na tom podle vás nejtěžší?

Největší úleva přichází ve chvíli, kdy pochopíme, že nejsme dokonalí, a přestaneme se o to snažit. Vypadá sice lákavě mít míry jako z reklamy, odevzdat projekt jako z Oxfordu a být v celé firmě všemi oblíbený. Dokonalost ale nepatří do našeho světa a život je zajímavý právě díky nedokonalosti. Nemůžeme věci dělat 100% perfektně, ale můžeme je dělat nejlépe, jak umíme. Doba nás denně tlačí do toho, abychom nedělali chyby a fungovali podle šablon. Ale čím častěji na to skočíme, tím více v sobě zabíjíme to živé a zajímavé, co z nás dělá živé bytosti.

Co byste mi tedy poradil ve chvíli, kdy se v práci cítím v koncích nad nedokončeným projektem nebo se neumím dohodnout s nesnesitelným kolegou?

Možná to zní paradoxně, ale dejte prostor své nejistotě. Strachům. Nedokonalosti. Budete živější a šťastnější. Budete více v kontaktu s tím, co se opravdu kolem vás děje, a snáze najdete řešení. Můžete také zkusit alespoň dvě minuty denně nedělat nic. Vypnout telefon, najít tiché místo, zavřít oči a jen být dvě minuty přítomná se sebou a svým vnitřním světem. I taková chvilka vám může ohromně pomoci k lepší schopnosti vyřešit aktuální problém.

Meditace tedy pomáhá smířit se s vlastní nedokonalostí?

Meditace mě učí brát věci tak, jak jsou. Přivítat vše, co přichází. Rád říkám, že vítám svá rozčílení. Doslova říkám svým emocím bonjour! Už to samo o sobě mi umožní s nimi nebojovat, ale efektivně je využít. To také znamená nahlas kolegovi říct „strašně jsi mě naštval“ místo toho, abych se mu týden vyhýbal.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?