Agilní projektové řízení má za sebou dva perné roky, ve kterých se vyvinulo ve formu náboženství, ke kterému se odvolávají exekutivní managementy napříč kontinenty. Agilní přístup je zvláštní výzvou zejména pro bezpečnost korporací, s čímž se potýkají právníci, agilní koučové i scrum masteři. A povětšinou z této výzvy šediví.

Agilita a GDPR? Co to znamená?

Když se podíváte do agilového dvanáctera, známějšího pod názvem "Agile Manifesto", nenajdete v něm o zajištění bezpečnosti či právního prostředí zhola nic. Dokonce tam nenajdete nic ani o ochraně osobních údajů či GDPR, které v době vzniku manifesta ještě neexistovalo. Zato v něm najdete principy uspokojení zákaznických potřeb, pružnosti změn, rychlosti dodávek, motivace, důležitosti osobních setkání, jednoduchosti a samořízení.

Agilní způsob řízení pochází z oblasti softwarového inženýrství, kde se pohříchu s právním rámcem příliš nesetkáte. Na druhou stranu není důvodu nepřebírat základní myšlenky agilního řízení i do těch oblastí, ve kterých se právní principy uplatňují.

Prioritou agilu je uspokojení zákaznických potřeb a funkční řešení daného problému. Nesouhlasím proto s názorem, že zapracování právních či bezpečnostních připomínek je jaksi "proti agilu". Jsem naopak silným zastáncem toho, že právo, bezpečnost a další principy do agilního řízení patří a musí být jeho neodmyslitelnou součástí, protože právní compliance a bezpečnostní robustnost zajišťují udržitelnost implementovaných řešení a v důsledku chrání i zákazníky. Agilní leadeři, kteří tohle popírají, podle mého nemají ve své roli co dělat a jsou pro dobrou pověst agilního řízení pohromou.

Nebojte se experimentů

Nastavení funkční právní podpory agilních týmů není snadné. Důvodem je zejména neexistence jasných milníků, které by vyžadovaly kontrolu, zda byly nejen poptány, ale také zapracovány vznesené připomínky.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?