Starobní důchody patří k nejdůležitějším dávkám sociálního zabezpečení. V případě práce v zahraničí však platí specifická pravidla pro jejich vyplácení. Jiné předpisy fungují při zaměstnávání v zemích Evropské unie oproti ostatním státům světa. K tomu má například každá země ve svých předpisech stanovený jiný důchodový věk. Co se stane, pokud budete pracovat ve vícero státech Evropské unie? Kdo vám bude posílat starobní důchod? A jak je tomu v ostatních zemích světa? Zeptali jsme se odborníků z České správy sociálního zabezpečení.

Snadná pravidla v EU

V zemích Evropské unie platí právo na rovný přístup k pracovním příležitostem. Podle evropských předpisů je tak možné se ucházet o práci u jakékoliv společnosti v kterémkoliv ze členských států. Obdobná nařízení platí i na poli sociálního zabezpečení. "Tato pravidla nemají za cíl sjednotit podmínky pro vznik nároku na dávky, ale zajistit, aby osoby, které pracovaly ve dvou či více členských státech, nebyly poškozeny na svých důchodových právech oproti osobám, které pracovaly pouze v jednom státě," vysvětluje Jana Buraňová, tisková mluvčí České správy sociálního zabezpečení.

V zemích EU platí, že se záznamy o zdravotním pojištění uchovávají až do doby, než dotyčný dosáhne důchodového věku. Příspěvky se nepřevádějí do jiného členského státu ani se nevyplácejí. V důsledku toho má každá členská země, kde si daná osoba platila pojištění, povinnost jí vyplácet starobní důchod. To v praxi znamená, že pokud žadatel o důchod pracoval ve více zemích EU, přihlíží se při posuzování ke všem dobám, které v některém státě odpracoval. A ty se následně sčítají.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?