Když před necelými třemi lety schválil kanadský imigrační úřad čerstvé absolventce mediálních studií Ivě Kestřánkové pracovní vízum, neměla v Kanadě předem domluvenou žádnou práci. Chystala se vycestovat spolu se svým partnerem, který měl ale na rozdíl od ní pracovní místo ve Vancouveru už zajištěné. "To pro nás byla velká úleva a mně osobně to přinášelo vnitřní klid, že alespoň jeden příjem do domácnosti je zajištěn," vzpomíná.

Přesto ihned po příletu do Vancouveru začala shánět práci. "Uvědomovala jsem si, že můj humanitní diplom z české univerzity za Atlantikem nikoho neoslní," vysvětluje, proč se během hledání zaměřila na nekvalifikované pozice. Vzdělání nehraje pro kanadské zaměstnavatele podle Kestřánkové příliš velkou roli. Důležité jsou předešlé zkušenosti a schopnosti uchazeče.

Nejprve rozeslala životopisy a čekala, až se jí potenciální zaměstnavatel ozve. Na internetu se pak dočetla, že nejúčinnější způsob je obcházet podniky s vytištěným CV v ruce. "Vytipujete si kavárnu, kde mají na dveřích vyvěšený inzerát, a pak už se jen s úsměvem na rtech ptáte obsluhy, jestli vám zavolají manažera," vzpomíná na to, jak získala místo v kavárně.

Přestože se káva těší u Kanaďanů velké oblibě, pozice baristy patří mezi nejhůře placené práce. "Zpravidla za ni dostanete minimální mzdu, která je v Britské Kolumbii v současnosti stanovena na necelých 14 kanadských dolarů na hodinu," upřesňuje. Během pár měsíců se pak z naprostého kofeinového nováčka stala zkušenou baristkou, a majitelka kavárny jí proto nabídla pozici manažerky.

Návrat do oboru

Poté co spolu s partnerem zažádali o trvalý pobyt v Kanadě, začala Kestřánková uvažovat o návratu ke svému původnímu oboru. "Hledání práce mi tentokrát zabralo tři nekonečně dlouhé a frustrující měsíce," vzpomíná na těžké období, které skončilo přijetím na pozici asistentky editora do malého kanadského vydavatelství. Dnes má na starosti editování a tvorbu obsahu pro dva firemní magazíny, správu firemního webu a účtů na sociálních médiích. "Učím se hodně věcí za pochodu, chybějící zkušenosti doháním samostudiem po pracovní době a entuziasmem," popisuje své začátky novopečená asistentka editora.

Za největší odlišnost oproti českému prostředí považuje novinářka flexibilitu místního pracovního trhu. Výplatní pásku dostávají kanadští zaměstnanci každé dva týdny. Stejnou dobu činí lhůta pro vypovězení pracovního poměru, ať už ze strany zaměstnavatele, anebo zaměstnance. Další odlišnost se týká délky placené dovolené. Kanaďané mají nárok na dva týdny placené dovolené ročně. "Pro Čechy, zhýčkané pětitýdenním volnem, je to těžko představitelné," říká.

Kanaďané na rozdíl od Čechů postrádají v práci jistou míru spontánnosti při řešení různých úkolů a situací. "Existují tu manuály snad na všechno, i na věci, které by se daly odvodit selským rozumem," usmívá se Češka. Kanadský národ je zároveň pověstný svou zdvořilostí, starostlivostí, diplomatickou a přátelskou povahou. "V případě naší kanceláře platí, že se tyto rysy promítají i na pracoviště − na našem pracovišti se nekřičí a nevylévá se vztek, ale v klidu se diskutuje," podotýká Kestřánková.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?