Lákalo by vás dát v současném zaměstnání výpověď a odstěhovat se za prací do zahraničí? K tomu, aby všechno hladce proběhlo, je potřeba zařídit a ohlídat několik věcí.

Kolik Čechů v zahraničí pracuje?

Přesné údaje o počtu pracujících Čechů v zahraničí není jednoduché zjistit. "Český občan nemá povinnost hlásit, že odjíždí ze země, a není proto možné tyto údaje statisticky sledovat," vysvětluje Vladimír Dostálek z tiskového oddělení ministerstva práce a sociálních věcí. "Státy sledující Čechy na svém území navíc pozorují různá hlediska. Data jsou tudíž nepřesná," dodává.

Český statistický úřad tak využívá k odhadu počtu českých zaměstnanců v zahraničí tři nezávislé zdroje dat − Výběrové šetření pracovních sil, cizí zastupitelské úřady a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. Na základě těchto dat v zahraničí loni pracovalo přes 489 tisíc Čechů. Oproti roku 2008 se tak celkově jedná o přibližně třetinový nárůst. Z necelého půl milionu občanů se vloni přes 307 tisíc nacházelo v zemích Evropské unie. Necelá třetina z nich pracovala v Německu, druhou nejoblíbenější zemí bylo Irsko a hned za ním Rakousko. Ze zemí mimo Evropskou unii se nejvíce občanů nacházelo ve Spojených státech amerických, kolem 57 tisíc.

Jak těžké je najít práci v Evropě?

V současné době je díky evropským normám nejsnadnější nalézt práci právě v Evropě. Pro všechny občany zemí Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru, do nějž patří Norsko, Island a Lichtenštejnsko, platí právo na rovný přístup k pracovním příležitostem a není nutné povolení k pobytu. Obdobná pravidla platí i pro Švýcarsko, které sice není členem ani EU, ani EHS, ale od roku 2002 je zahrnuto do smlouvy o volném pohybu osob. Jediným rozdílem je, že ve Švýcarsku potřebuje uchazeč o práci navíc krátkodobé či dlouhodobé povolení k pobytu.

Ve zmíněných zemích je tak možné se ucházet o práci u jakékoliv společnosti v jakémkoliv členském státě. V případě pobytu, který je delší než tři měsíce, je následně nutné se zaregistrovat k příslušným úřadům v dané zemi. Vedle zmíněných výhod existuje i několik dalších zásad vyplývajících z evropských nařízení, která práci ve členských zemích usnadňují. Například platí, že pracovníci ze dvou rozdílných zemí EU, EHP či Švýcarska nesmějí být v zaměstnání vystaveni rozdílným požadavkům. Také v rámci výběrového řízení musí být jak domácím, tak zahraničním zaměstnancům z členských států zajištěny stejné podmínky. Je také nepřípustná jakákoliv diskriminace přicházejícího pracovníka oproti domácím. Všichni zaměstnanci z členských zemí v nich také mají právo na odborná školení, právo vstupovat do odborů nebo právo na placenou dovolenou.

Při zaměstnání v těchto státech v nich mohou rodinní příslušníci pobývat s pracovníkem a mají stejná práva − a to včetně práva na zaměstnání. Nicméně v případě, že je partner či partnerka z takzvaných třetích zemí, podmínky se v některých ohledech mohou lišit. "Pokud jsou partneři manželé a jeden z nich pracuje a bydlí v dané zemi, pak může manžel nebo manželka s pasem takzvané třetí země pracovat a bydlet ve stejné zemi za účelem sloučení rodiny. V případě, že by každý z partnerů pracoval v jiném státě, se o sloučení rodiny nejedná," vysvětluje Šimánek.

Kde mám práci shánět?

Při shánění zaměstnání v Evropě je nejsnadnější využít služeb portálu EURES (z anglického European Employment Services), jehož členem se Česko stalo v roce 2004 po vstupu do EU. Službu EURES nabízí všechny státy EU, EHP a prostřednictvím bilaterálních smluv také Švýcarsko. Hlavním úkolem portálu je poskytovat služby jak pro uchazeče o práci ve zmíněných zemích, tak pro zaměstnavatele, kteří volné pozice chtějí nabízet.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?