Tak schválně − kdo z vás četl knížku Poslední aristokratka? A kdo z vás si pamatuje nevrlého, asociálního kastelána Josefa?

Práci správce zámku, tedy kastelána, si asi mnozí představují ve stále dost konzervativních a historických rámcích. Starý muž s hromadou klíčů, který ví o každém zaprášeném koutu tajných komnat. Pomalu nezná denní světlo a jen horko těžko se utrhne a dostane se ze zámku ven.

Jenže co když dnešní kasteláni nosí tmavě modré obleky, vítají americkou delegaci a půlku dne se pohybují o necelých 70 kilometrů dál, než je jejich "svěřenecká" stavba. Rozbourala jsem vám teď hodně představu kastelána?

Pavel Douša je ředitelem pobočky Národního zemědělského muzea: muzea českého venkova − zámku Kačina. Ten mnozí označují za klenot empírového stylu ve střední Evropě. Pokud se vám ale ani teď nevybavuje jeho podoba, vzpomeňte si na legendární reklamu na paštiku Májka s Bolkem Polívkou, kde zazněla ještě legendárnější věta: "Bohušu, pospěš!"

Než se ale na tuto historickou lahůdku vydáme, čeká nás poměrně pestré ráno v centrále muzea v Praze. Kačinu nechal postavit v letech 1806 až 1824 šlechtic a mecenáš umění a vědy hrabě Jan Rudolf Chotek jako reprezentativní venkovské sídlo, jehož součástí byl i samozásobitelský velkostatek. Asi proto teď už nikoho nepřekvapí, že Kačina spadá pod Národní zemědělské muzeum. A právě na jeho centrále začíná i den Pavla Douši.

Pavel Douša

Absolvent historie a muzeologie v Opavě na své alma mater po studiích ještě tři roky pracoval jako odborný asistent. Po získání titulu Ph.D. začal pracovat pro Národní muzeum, kde v roce 2005 založil Centrum pro prezentaci kulturního dědictví. V současné době působí jako náměstek pro muzeologii generálního ředitele Národního zemědělského muzea a jako ředitel zámku Kačina. Spolupracuje také s Národním hřebčínem Kladruby nad Labem.

"Dneska máme výhodu, že je pondělí. Budova je celá naše," říká se smíchem tento moderní kastelán, zatímco vystupuje po mramorovém schodišti, které je jednou z dominant budovy muzea, jehož rekonstrukce byla dokončena před dvěma lety. Přestože je v budově při pondělku vymeteno, Doušu čeká dost živý den. Do práce doráží už na šestou hodinu. "První dvě tři hodiny jsou ale nuda, to sedím akorát za počítačem," konstatuje.

Zámek nemusí být domeček pro panenky

Základem každého dobrého rána je… Tři tečky si každý doplní podle svého uvážení. V případě dnešního setkání ovšem platí, že základem každého dobrého rána je káva. A tou taky začínáme. Scházíme se v Doušově kanceláři. Klasická obdélníková, úzká nudle, jak by někdo řekl, není ve své podstatě ničím výjimečná. Na klasickém "elkovém" stole s počítačem panuje až překvapující pořádek. Žádné zbytečnosti, žádné papíry, jen počítač, nádobka s tužkami a zvýrazňovači a nízký komínek z knížek. Jednoduché a výstižné.

Sedáme si ke stolu pro hosty. "Tady si můžete nabídnout sladkou snídani," říká Douša a ukazuje na misku s čokoládovými bonbony. Následuje smích, který bude obohacovat vlastně celý den.

"Dnešek bude probíhat tak, že nejdříve omrkneme připravovanou výstavu Jindřicha Štreita, která se otevírá za tři dny. Pak uvítám americkou delegaci," začíná výčet kastelán. "No a pak nasedneme do auta a vyrazíme na Kačinu, kde strávíme odpoledne," dokončuje dnešní plán.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?