Ročně opouští brány dětských domovů v ČR stovky mladých lidí. Většinou s pár tisícikorunami na účtu a jednou taškou osobních věcí. Není proto divu, že až 60 procent z nich končí na šikmé ploše. Klára Chábová spoluzaložila před 11 lety nevládní organizaci Mimo domov a nově je také výkonnou ředitelkou Nadačního fondu Krok domů. Postupně tak opustila redakce médií i marketingová oddělení komerčních firem a pomáhá mladým lidem vykročit z ústavní péče do dospělosti s větší jistotou a úspěchem.

Máte bohaté zkušenosti z mnoha komerčních prostředí. V čem vidíte hlavní rozdíl v managementu neziskové organizace?

Rozdíl vidím v motivacích. V neziskové organizaci si prostě nikdy nevyděláte tolik jako v komerčním sektoru a potřebujete lidi motivované "zevnitř". To však samo o sobě nestačí. Aby zůstali, neutekli vám a nevyhořeli, potřebují vidět, že jejich práce má dopad a dlouhodobý smysl. Že je oceňována a dobře organizována.

Práce lidí v našem týmu je navíc časově i psychicky náročná a to penězi opravdu neumíme vyvážit. Jedeme na trochu jiný motor, ale z pohledu managementu v tom musí zůstat profesionalita, schopnost vést projekt k cíli a pracovat s lidmi různých oborů.

Klára Chábová (41)

Zakladatelka Mimo domov a výkonná ředitelka Nadačního fondu Krok domů. Vystudovala Univerzitu Palackého v Olomouci, pracovala jako scenáristka (TV Nova, TV Prima), redaktorka (Vltava Labe Press), PR manažerka Pražské komorní filharmonie, vedoucí marketingového oddělení (VZP) a manažerka marketingových kampaní (Modrá pyramida).

Zaměřuje se na ústavní péči o ohrožené mladé lidi. Před jedenácti lety založila pro tento cíl i NGO Mimo domov z.s., která přináší a zároveň podporuje trendy v oblasti psychologické, výchovné a následné péče. Klára má za sebou téměř dvacetiletou zkušenost z terénu, díky výjezdům do dětských domovů a úzkému kontaktu s dětmi může dnes prosazovat změny, které se týkají jejich lepšího začlenění do společnosti v době dospělosti. Pracuje také jako externí konzultant a poradce pro relevantní ústřední orgány státní správy i samosprávy.

Ještě jeden rozdíl vnímám podstatně. Neziskovku nevedu jako šéfka. Spíš dávám vnější rámec tomu, aby se všichni členové týmu mohli realizovat v tom, v čem jsou nejlepší, a aby to vedlo ke společnému úspěchu. Ostatně se nyní přihodilo, že z party nadšenců jsme proměnili v profesionální organizaci a to znamená změnu v přemýšlení i pro mě. Na prvním místě stojí ale vždycky smysl a dopad naší společné práce.

Za svou práci jste v červenci získala titul Laskavec od Nadace Karla Janečka. Co pro vás znamená?

Jsem vděčná za každý takový signál, že téma dětí opouštějících dětské domovy rezonuje společností. Ocenění znamená hlavně velikou vzpruhu a radost pro všech 17 lidí v týmu Mimo domov, bez kterých bych své vize nemohla nikdy realizovat.

Proč jste si pro svou práci vybrala zrovna děti z dětských domovů?

Od roku 2003 navštěvuji dětské domovy. Za tu dobu jsem dospěla k poznání, že na tyto děti nikdo moc nedbá, systém se o ně nezajímá, a když odcházejí, jsou jaksi napospas. Vedli jsme rozhovory se stovkami z nich a také s vedením dětských domovů, s vychovateli. Začala jsem si klást otázku: "Jak bych obstála já? Dokázala bych založit rodinu, najít si práci a žít spokojený život bez rodičů za zády? Kde bych teď byla?"

Vím také, že obecné povědomí o těchto dětech není stále příliš lichotivé. Mnoho lidí si myslí, že jsou zlobivé, netalentované, pohlíží se na ně "skrz prsty". My víme, že to není pravda, a proto se i toto vnímání společnosti snažíme změnit. Vnímám jako úkol celé společnosti dát jim společně šanci žít dobrý život. A tady bych ráda zdůraznila to "společné snažení", protože zatím je ta péče o ně celkem nekoordinovaná a dost roztříštěná.

Jaká byla vaše zkušenost, když jste dětský domov před lety poprvé navštívila?

Nevěděla jsem, co očekávat, ale první návštěva dětského domova byl pro mě šok, obrovský náraz. Jsou to ve skutečnosti citově velmi vyprahlé děti, s hodně nízkým sebevědomím, které si velmi často dávají vinu za to, že nebyly pro své rodiče dost dobré… Týdny jsem se z toho vzpamatovávala, než jsem si řekla, že to pomohu změnit.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?