V praxi se setkávám s problémem, že mnoho majitelů a manažerů firem zkrátka delegovat nechce, nebo ještě přesněji řečeno, že k tomu doslova nejsou způsobilí. Nechtějí delegovat možná proto, že si budují vlastní pocit důležitosti a nenahraditelnosti. Nejsou způsobilí delegovat možná pro nutkavost vše si udělat sám a pro přesvědčení, že oni jsou ti nejlepší. Ať už je příčinou nízké ochoty delegovat úkoly, projekty, činnosti i celá oddělení do rukou jiných lidí cokoliv, důsledky toho jsou pro firmu toxické.

V prvé řadě je to neskutečná přetíženost lidí, kteří neumí či nechtějí delegovat. Je to logický důsledek toho, že spoustu a spoustu věcí si dělají sami, kontrolují sami, musí si zařídit sami. Prosím, možná to někdo bere za vrcholný projev hrdinství, když pracuje 16 hod. denně − a jak se říká, každý ať je šťastný na svůj vlastní způsob. Nicméně neustálé pracovní nasazení a nerovnováha v životě člověka se v prvé řadě projeví na zdraví (fyzickém, ale především také psychickém) daného jedince, a to už vůbec nemluvíme v lepším případě o podrážděnosti, v horším případě despotismu takto přetíženého šéfa. Postupně se stává pustým ostrovem uprostřed společnosti, v níž je paradoxně obklopen často mnoha lidmi. Trpí tím lidé ve firmě, vztahy jak v podniku, tak v rodině.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce IHNED.cz
Chcete si přečíst celý článek?